Drama v Gruzii: občané chtějí do Evropy, vláda je stahuje k Rusku

Policisté a tituškové, provokatéři a rváči placení vládou, tady tisíce lidí, mírně demonstrujících proti zákonu „o zahraničních agentech“, zasáhli slzným plynem a zmlátili, stovky bezprávně zatkli (1).

Nikdo nepochybuje o tom, že snaha o totální kontrolu nevládních organizací a médií je pojistkou udržení strany Gruzínský sen u moci po říjnových parlamentních volbách. Proti zákonu inspirovanému putinovským Ruskem se po dva měsíce nepřetržitě bouřilo nejen Tbilisi, ale prakticky celá Gruzie. Na největších demonstracích se sešlo na padesát tisíc zejména mladých lidí, nezmohli však nic.

Do druhého září se do registru „zahraničních agentů“ zapsalo jen 476 nevládních organizací z celkových třiceti tisíc. Mnohé další však z obavy před astronomickými pokutami přerušily nebo ukončily činnost (2). „Všichni čekáme, jak dopadnou volby,“ říká aktivistka Tamar z průmyslového města Rustavi. „Padne-li vláda, nový kabinet zákon zruší, a my budeme pokračovat v práci. Pokud ne, je vůbec otázkou, zda bychom jakkoliv pracovat mohli.“

I když realita je zřejmě mnohem plastičtější, podle průzkumů veřejného mínění podporuje pětaosmdesát procent obyvatel připojení Gruzie k Evropské unii. Když Putin zaútočil na Ukrajinu, Gruzínům zatrnulo a bezpečnost země se znovu stala otázkou života a smrti. Ruská armáda navíc stále okupuje území Abcházie a Jižní Osetie, jen padesát kilometrů od hlavního města. A právě to Gruzínský sen slibuje: že znovu sjednotí Gruzii a dostane ji do Evropy.

Demokraté, již stáli při vzniku Gruzínského snu před dvanácti lety, se dávno stáhli. Dnes jde hlavně o byznys. Zakladatel strany, premiér a miliardář Bidzina Ivanišvili, vydělal na privatizaci sovětského majetku v divokých devadesátých letech. Asi by mu vyhovovalo brát evropské dotace a udržet si východní trhy. Jenže sedět jednou zadnicí na dvou židlích nelze (3). Část Gruzínů lež své vlády prohlédla, nemalý díl jí ale stále věří. Zejména na venkově lidi zpracovává masivní propaganda státní televize. A ty, co nevěří, se vláda snaží přesvědčit metodami cizelovanými od dob Sovětského svazu.

„Koho šlo, toho koupili. Úplatky, státní zakázky, dotace. Když potřebují hlasy, vždycky najdou peníze. Polovina národa je spokojená, že na ně politici myslí,“ popisuje občanská aktivistka Magdalena z přístavního města Poti, jak vypadá atmosféra v regionech daleko od hlavního města. „Lidem, kteří pracují ve státní správě, lékařům, učitelům a doktorům i zaměstnancům státních firem, vyhrožují: Pokud nebudete volit Gruzínský sen a nepřivedete k volbám své rodiny, přijdete o práci. Druhá půlka národa vládu nepodporuje, jen se bojí.“

Z paměti se mi vynořují zasuté vzpomínky na zmláceného učitele v provinčním městě Ázerbájdžánu, jehož vyhnali z volební komise, když chtěl přepočítávat odevzdané hlasy. „Seshora už dávno volali, jak to má vyjít, tak co bys chtěl počítat?“ řekli mu. Nebo ekologickou aktivistku, jež musela prchat s kufrem přes močály poté, co běloruský diktátor Alexandr Lukašenko zfalšoval volby, a rozhodl se pochytat všechny, kdo by mu mohli narušovat klidné vládnutí, a dostat je za mříže.

Do voleb zbývá šest týdnů a zdá se, že naděje Gruzínů udržet se na cestě do Evropy jsou s hrozbou, že se země rozjede k totalitě ruského typu na plný plyn, přesně vyrovnané. Budou také volat volebním komisím předem sečtené výsledky? Nebo to nebude třeba, až lidé zblblí televizí a postrašení ztrátou práce půjdou zvolit toho, kdo nejvíce slíbil? Nepomáhá ani globální politika. Hlasování proběhne jen deset dní před volbou amerického prezidenta. Chaos v Gruzii by nahrál Donaldu Trumpovi a z jeho funkce v Bílém domě by těžili Putin a Ivanišvili. Stát se může cokoliv. O budoucnosti Gruzie zřejmě rozhodne, zda se občané připraví na volby i na dny po nich stejně dobře, jako jejich vláda (4).

Další články stejného autora:

Developeři dusí Tbilisi podobně jako Prahu

Když do lázně vejde kisi

Tbilisi bez oken

Po žebrotě na léky a na pánvičku

Více informací: