Článek
Od jeho studií v nenáviděném kněžském semináři přes radikální odboj proti carskému režimu, plný krádeží a vražd, až po vystoupání mezi lídry světa a uchvácení veškeré moci nad životem a smrtí obyvatel Sovětského svazu. Zní to jako óda na kladného hrdinu, z níž ovšem trochu mrazí (1).
Mladý Stalin byl gangster řídící ozbrojené loupeže. Největší z nich bylo přepadení banky na dnešním náměstí Svobody ve Tbilisi. Spolu s Leninem a dalšími soudruhy tehdy devětadvacetiletý bolševik bombami propašovanými v gauči zavraždil čtyřicet lidí, převážně náhodných kolemjdoucích, a z pokladny Ruského impéria si odnesl 341 tisíc rublů, což odpovídá dnešním pěti milionům dolarů. Peníze chtěli použít na nákup zbraní k zahájení revoluce a svržení cara, což se jim tenkrát ještě nepodařilo, neboť uloupené bankovky měly vysokou hodnotu a policie znala jejich sériová čísla (2).
Stěny sálů muzea jsou až ke stropu zaplněné fotografiemi, články z dobových novin, citáty a obrazy. V expozici věnované třicátým létům sice visí malby se začmáranými soudruhy, jejichž konkurence se Stalin bál a nechal je nechal zlikvidovat, nikde se však nepíše o vykonstruovaných soudních procesech, popravách bez soudu, neukazují se mučírny čekistů ani Gulag, v jehož koncentračních táborech na Sibiři skončilo přes osm milionů nevinných lidí a museli si holýma rukama vyhrabávat zemljanky ve zmrzlé půdě. „Žije se dnes lépe, soudruzi, žije se veseleji,“ hodnotil dobu Rudého teroru veliký vůdce (3). Za dobu svého vládnutí Stalin úmyslně zavraždil a umořil hlady asi šest milionů lidí, další tři miliony zemřely v důsledku chyb v ambiciózním socialistickém plánování (4), (5).
„Stalin přece vyhrál válku a zachránil svět před fašismem!“ vyřkne jako konečný argument průvodkyně a převážně ruští turisté ze skupiny se na mě ošklivě podívají. „Jim ve škole vykládají tohle, nám zas něco jiného,“ špitne mladá žena z Krasnodaru do ucha manželovi, s nímž je v Gruzii na dovolené. Jako by historie mohla být v každé zemi napsaná jinak a pravda neměla žádnou cenu.
Vrcholem prohlídky je mauzoleum se Stalinovou posmrtnou maskou uprostřed smuteční kolonády, na niž zhlíží fotografie zarmoucených davů po generalissimově smrti, a výstavka darů k sedmdesátým narozeninám, kde nechybí křišťály a porcelány z Československa a kuriozity typu blahopřání vyrytého do zrnka rýže z Indie nebo portrétní tapisérie utkané nohama turkmenských invalidních žen.
Před Stalinovým rodným domkem se v parku vedle muzea fotí skupina čínských turistů. Dřevěná chatrč zastřešená kamenným sarkofágem s rudou hvězdou zůstala ze staré ulice jediná, aby dokazovala správný třídní původ diktátora. Od roku 1957, kdy bylo muzeum postaveno, přiznala komunistická strana Stalinovy chyby, rozpadl se Sovětský svaz, proběhla revoluce růží. V muzeu samotném jako by se však zastavil čas a hypnotický kult osobnosti bránil jakékoliv reflexi.
Snad nejpozoruhodnější je, jak se sympatický mladý revolucionář proměnil v nestvůru mnohem horší, než s jakou bojoval, nelítostného a cynického rudého cara, který se neštítil jakéhokoliv násilí. Začínal jako gruzínský vlastenec zápasící proti ruskému imperialismu, skončil jako imperátor zadupávající do země nezávislost malých států, nemilosrdně vyhlazující neruské národy a deportující je ze strategických území Sovětského svazu do vzdálených nehostinných oblastí (6). Nejslavnější Gruzín všech dob, jehož velká část národa stále nekriticky miluje. A věčný hrdina svého rodného města Gori.
„Gruzíni uctívají úspěch. Máš peníze a moc? Někam jsi to dotáhnul, budeme tě poslouchat. Je jedno, jak jsi k penězům přišel, i kdybys je třeba nakradl a kráčel při tom přes mrtvoly,“ popisuje národní posedlost David, ředitel chráněné dílny. Vysvětluje tak nejen stálou lásku ke Stalinovi, ale i strašlivou korupci a nepochopitelnou popularitu dnešního vládce země, miliardáře Bidziny Ivanišviliho. „Mladí lidé to už vidí jinak. Jedině ti jsou pro Gruzii nadějí. Jen to ještě bude trvat,“ dodá hořce.
Další čtení od stejného autora:
Více informací:
- Stalin State Museum without restrictions
- Gangster Josif Stalin: Jak se formovala osobnost sovětského diktátora?(Tomáš Syrovátka, 100+1 zahraniční zajímavost, 10. 4. 2022)
- Souostroví Gulag: 1918-1956 (Alexandr Isajevič Solženicyn, Academia, 2011)
- Hitler vs. Stalin: Who Killed More? (Timothy Snyder, The New York Review, 10. 3. 2011)
- Holodomor Museum, Kyjev, Ukrajina
- Stalin‘s genocide against the „Repressed Peoples“, J. Otto Pohl, Journal of Genocide Research, 2000)
