Článek
Se svou ženou Eliso citlivě opravují jeden z historických domů v centru a vedle kavárny s domácí kuchyní v něm provozují společenské centrum, jediné svého druhu. Pořádají besedy, promítají filmy. Na zdech zrovna visí obrazy místních umělců na téma ekologické krize. A před pár dny se dozvěděli, že parlamentní volby znovu vyhrála státostrana Gruzínský sen miliardáře Bidziny Ivanišviliho.
Čtyřiašedesát koloniálních vil přežilo v centru Poti z konce devatenáctého století, z dob carského Ruska, až dodnes. Třetina z nich patří městu, jsou prázdné a chátrají. Irakli a Eliso ale nemají nejmenší šanci získat kteroukoliv z nich do pronájmu, a tak platí soukromému majiteli.
„Byli by nejradši, kdybychom to vzdali,“ říká Irakli. Ze sousedního domu, kde sídlí místní pobočka Gruzínského snu, míří na vstup do kavárny kamery. „Sledují nás a šíří o nás fámy: že plánujeme převrat, prodáváme drogy, pořádáme sexuální orgie. Jsme prý zrádci národa. Lidi se k nám teď bojí chodit,“ dodává. Zdaleka však nejde jen o kavárnu. Eliso se v Poti narodila. Občanský spolek, jenž založila před pěti lety, když se začal rozrůstat přístav, úspěšně hájí místní obyvatele proti zvůli nekalých podnikatelů a uplacených politiků, a hlasitě se ozývá proti bezpráví (1).
Zatímco centrální část Poti je ospalá a některé ulice se svými zahradami a nízkými domky podobají spíš vesnici než městu, úzké ulice severního předměstí, plné výmolů, zacpané kolonami těžce naložených kamionů, působí dojmem obydlené průmyslové zóny. Domy mají okna jen pár metrů od vozovky, předzahrádky zasypané vrstvami prachu. Vzduchem čpí kouř z dieselových motorů vydávajících dnem i nocí ohlušující řev.
Jednu z ulic teď přehrazují zátarasy ze starých pneumatik a dřevěných klád. To se stává často. Když lidem po měsících marných stížností na úřadech prasknou nervy, zablokují svou ulici, aby si alespoň na pár dní či týdnů vydechli, mohli vyvětrat a v klidu se vyspat. Náklaďáky jezdí chvíli jinudy. Pak přijede policie, zátarasy odklidí, a život se vrátí do původních nesnesitelných kolejí (2).
Když zafouká od Černého moře, nikoho ani nenapadne otevírat okna. Nákladní přístav sice patří dánské korporaci Maersk a vypadá jako kdekoliv jinde v Evropě, kolem něj se ale mezi obytnými čtvrtěmi rozbujely desítky kontejnerových překladišť i skládek sypkých materiálů místních firem, jejichž stav odpovídá divokému východu. Vedle uhlí tady leží haldy slínku a měděného koncentrátu, jež roznáší vítr, nedávno tu hořela hromada síry, složená jen tak za plotem. Byznysu se daří, a tak každý rok nějaké nové překladiště přibude a otráví život obyvatelům další ulice.
„Sehnali jsme peníze na lékařský výzkum a v krvi dětí našli těžké kovy. Vláda pak přesídlila alespoň obyvatele ze dvou nejstrašnějších paneláků, obklíčených ze všech stran průmyslovou zónou. Nikdy ale nepřiznali, že to bylo kvůli ekologické katastrofě, v níž ti lidé žili,“ popisuje Eliso (3). „V Poti vládne už deset let Gruzínský sen, stejně jako v celé zemi. Na lidech jim nezáleží. Překladiště vydělávají, jsou tak či onak propojená s politiky a sypou peníze do jejich kapes i do stranické pokladny. Vadí jim, že je nutíme dodržovat zákony a chránit zdraví obyvatel a ptáme se, kam mizí všechny zisky,“ dodává (4).
Odpoledne přináší Eliso z kuchyně na stůl čerstvě upečený koláč lobiani plněný fazolemi a klokočím. V kavárně se zastavili běloruští turisté, již nemají o místních dramatech ani ponětí, a jsou nadšení ze starých fotek města a skvělé kávy. Eliso otevře branku a vychází nakrmit pět velkých toulavých psů, kteří se zabydleli na ulici s kavárnou, a vlastně už k ní patří. „Poti bývalo letoviskem s eukalyptovými háji a krásným pobřežím. Nedokážu jen tak přihlížet, jak pár chamtivců ničí celé město kvůli mamonu, zatímco většina lidí živoří v hluku a prachu,“ řekne odvážně a v jejím hlase zní stále ještě naděje.
Další čtení od stejného autora:
Více informací:
- From where I stand: “Women quickly understand the environmental risks” (UN Women Georgia, 1. 8. 2023)
- Georgia: how a community living near a port is struggling for their right to breath clean air (Coalition for human rights in Development, 20. 12. 2023)
- Strategic Environmental Ignorance and Ecological Crises in Georgia (Giorgi Tsintadze, Heinrich Böll Stiftung Georgia, 21. 11. 2022
- The problem of noise and air pollution in the IDP settlement of Poti (Transparency International Georgia, 16. 5. 2020)
