Hlavní obsah
Cestování

Čarodějové z Tangy: magie pomáhá v lásce, vyvolává však i rituální vraždy

Foto: Martin Skalský

Pět set let starý posvátný baobab v Kaole. Kdo jej obejde sedmkrát proti směru hodinových ručiček, prodlouží si život. Kdo do kůry stromu přibije své tajné přání, tomu se splní.

Po městečku Pangani se od rána rozléhá divná hudba. Nepodobá se táhlým melodiím taarabu, jež by ohlašovaly svatbu, ani zpěvům z mešit či islámských škol, oslavujícím Boha.

Článek

Monotónní rytmy bubnů občas proříznou vřískavé tóny arabské trubky, jako by na náměstí rozbalil svou rohož zaklínač hadů. Teprve hosté v kavárně mi prozradí, co se děje: do městečka dorazil vymítač ďábla.

Na východním pobřeží Afriky se mísí islám se starými rituály mnoha kmenů a s uctíváním přírody. Důkazy víry jsou patrné takřka na každém kroku. Ženy zatloukají svá tajná přání, napsaná na malých lístcích papíru, do kůry stovky let starých posvátných baobabů s kmeny tlustými tak, že k jejich obejmutí nestačí ani pět lidí. U letitých stromů podél řekl, v ruinách dávných svatyní zarostlých v zálivech oceánu hustými mangrovy, v jeskyních na utajených plážích nebo v horských slujích – tam všude, uprostřed divočiny, i když nedaleko od lidí, může pocestný z ničeho nic uvidět kus rudé látky. Znamení, že místo má magickou moc, a že sem chodí čarovat šaman.

Trumpetista sedí spolu s hráči na bubny djembe a dunduny na nízkém pódiu, jež uzavírá zastřešené nádvoří prostorné vily. Sloupy nesoucí střechu obepínají pruhy rudé a černé látky. V širokém kruhu kolem prostranství, jež slouží jako divadelní scéna, postávají na dvě stovky obyvatel městečka. Uprostřed sedí na vysokém trůnu žena v černých šatech a s rudočernou vysokou čepicí na hlavě. Pronáší zaříkadla, jež ale není přes hlasitou hudbu slyšet, a pomocí dlouhé hole udává rytmus. Kolem ní chodí v kruhu tucet lidí s rudými plédy přes celé tělo a černými stuhami kolem čela. Jak zrychluje rytmus bubnů, přidávají lidé v kruhu na tempu své schůze, až musejí běžet. Šamanka jim občas naznačí, aby změnili směr, chytli se za ruce, povyskočili, sklonili se k zemi nebo tančili záhadné tance. Lidé, jichž se zmocnil ďábel. Až na jedinou výjimku jde o samé ženy.

Přestože břehy východní Afriky ovládá islám a vnitrozemí křesťanství, k šamanům se občas vydají všichni. Aby jim ulevil od nemoci, zajistil štěstí, bohatství, lásku milované osoby či dokonce úspěch v politice, a za magické rituály draze platí. Když nepomůže učitel, lékař ani kněz, stále lze doufat v zásah vyšší síly. A pokud se pověrčivost setká s hamižností a touhou po moci, může dojít i k vraždě.

Letos v červenci poslal tanzanský soud do vězení devět lidí za vraždu batolete, jež se narodilo s albinismem (1). Afričané věří, že albín není člověk, ale duch, nemůže zemřít, a jeho tělo obsahuje magickou moc. Do únosu a vraždy byl zapleten katolický kněz, otec dítěte – a místní šaman. Takové hrůzy jsou ovšem ve východní Africe na denním pořádku. Osamělé matky přepadávají maskovaní muži přímo v jejich domech, useknou albínskému dítěti ruku či nohu mačetou, a zmizí v temnotě noci (2). Pokud dítě útok zázrakem přežije, končí zpravidla s doživotním traumatem v dětském domově. V roce 2016 zatkli v Tanzanii sto třiatřicet lidí a devatenáct z nich odsoudili k trestu smrti. Během deseti let skupina zavraždila pětasedmdesát albínů a více než sto lidí zmrzačila. Vraždy si kvůli zázračným amuletům z těl albínů objednávali podnikatelé a politici (3). Mnohé zločiny však nikdo nehlásí a nikdo nevyšetřuje, neboť pověrám často věří příbuzní, sousedé, policisté i soudci.

Odpoledne se nachýlilo k večeru, avšak na písčitém nádvoří před vilou šamanky ti, jež posedl ďábel, stále tančí podivné tance, teď už zpocení, s vykuleným a očima, omámení silnou vůní kadidla, hypnotizovaní rytmem bubnů, dehydrovaní. Pronikavé tóny trubky probudily démony v několika lidech, kteří přišli původně jen přihlížet, a teď se také přidali do zběsilého kruhu vymýtání. Z kbelíků na sebe metlami chrstají chladnou vodu. Upadají do transu, kácejí se k zemi, válejí se v písku, kroutí jimi křeče připomínající epileptický záchvat, až je musí ostatní lidé narovnávat a křísit.

„Záleží, čemu věříš,“ říká mi kamarád Zuheri. „Vymítání ďábla je trochu diskotéka a trochu divadlo. Někdy se tu však dějí podivné věci, jimž se brání rozum. Čaroděje neber nikdy na lehkou váhu. A jejich magii se radši zdaleka vyhni,“ dodá, když dozní údery bubnů a lidé se začnou rozcházet domů.

Další čtení od stejného autora:

Více informací:

2) V České republice vede kampaň proti rituálním vraždám a mrzačení albínských dětí v Africe antropoložka Kateřina Mildnerová spolupracující s mozambickým fotografem Antoniem Cossou. Pod záštitou Univerzity Palackého v Olomouci k tomuto fenoménu spustila webový portál https://borndifferent.upol.cz

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:
Albinismus

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz