Článek
Podobných dobrých rad si musí obyvatelé tanzanské metropole pamatovat celou řadu. Život je tady plný nástrah a pastí.
V centru Dar es Salaamu – „Domě Míru“, jak zní překlad jména – sídlí banky, úřady a firmy. Čtvrť se jmenuje podle nejdůležitější budovy Pošta. Masaki a Mikocheni, to jsou čtvrti bohatých lidí, politiků a bílých mzungů. Celou čtvrť Kariakoo zabírá obrovské tržiště, jímž můžete bloudit celé hodiny. Je důležité vědět, co hledat ve které čtvrti. Stejně potřebné je si pamatovat, do kterých raději nechodit.
Sinza je známá díky největšímu shopping mallu ve východní Africe. Od něj se svažuje čtvrť přízemních domků s krámky. Uličky se postupně zužují a v okolí říčky Ngombe, plné odpadků a splašků, mizí úplně. Stále je to Sinza, ale najednou proměněná ve slum, kde cizince přepadnou, okradou, nejspíš i pobijí. Mbagala, Tandale, Gongo la Mboto… to jsou už čisté slumy, kde žijí statisíce lidí bez práce a bez peněz, z nichž mnozí se celé dny potloukají Darem a číhají na svou kořist.
Největším lovištěm je trh Kariakoo, kde se lidé prodírají mezi obchody a stánky tělo na tělo; tlačenicí ještě projíždějí prodejní vozíky a motorky. Nezáleží jenom na tom, kam chcete jít, dav vás občas unese tam, kam míří většina. Mačkanice je rájem kapsářů, kteří vám šlohnou, štípnou nebo seknou peněženku, prořežou nenápadně žiletkou kapsu, odříznou celou kabelku, vyberou obsah batohu.
Nejžádanějším úlovkem je smartphone. I levný model se dá prodat za víc peněz, než běžný člověk vydělá za měsíc. Když budete koukat do mobilu na ulici, možná vám ho někdo vytrhne z rukou a zmizí v davu. Nebo ho sebere projíždějící jezdec na motorce. Příležitost dělá zloděje.
O víkendech a svátcích se „panya road“ – gangy frustrovaných mladých lidí ze špatných čtvrtí – vydávají do centra Daru. Na šerých plážích číhají na milence, v temných ulicích na lidi vracející se z barů. Když vás obestoupí patnáct dvacet týpků s noži, vydáte mobil i všechno ostatní raději po dobrém. I kdyby byli nablízku lidé, nikdo se neodváží vám pomoci. Více organizované gangy občas někoho unesou a vyděšené lidi – zejména turisty – pak donutí vybírat peníze z bankomatů.
Krádeže a vloupání jsou v Daru na denním pořádku. Přepadnout vás můžou na ulici, když si jdete ráno zaběhat, přes den na prázdné pláži, po setmění prakticky kdekoliv. I kdyby si oběť zloděje zapamatovala, mezi šesti miliony lidí ho nikdo nenajde. Autora tohoto textu zachránili před přepadením prodavači oblíbeného pouličního jídla chipsi kuku – smažených kuřat s čerstvými hranolky. „Neměl bys odsud chodit domů pěšky,“ pošeptali mi po zaplacení. „Za rohem číhá parta dětí ulice a už nějakou dobu si o tobě povídají.“ Tyhle kluky znám. Pokřikují na mě pokaždé, když procházím jejich rajónem. Jizvy v jejich obličejích svědčí tom, že život na ulici je drsný.
Specifické nástrahy klade noční život. Falešní taxikáři, již unášejí i okrádají. Travičky a uspávačky, které vám hodí v baru do piva prášky, po kterých buď usnete nebo se vám udělá špatně. Z baru vás někam odvlečou a vybílí kapsy nebo celý byt. Kamarádi, kteří vás pozvou domů na drink, a návštěvu naplánují tak, aby vás náhodou přepadli po cestě. Složitá podvodná schémata, v nichž figurují profesionální lháři a amatérští herci včetně falešných nebo i skutečných policistů – a při kterých můžete přijít o pár desítek, stovek nebo i tisíců dolarů.
Jak se dá v takovém městě bydlet? Dar es Salaam je nebezpečný, ale jeho pouliční jídelny, přeplněná tržiště a roztančené hudební kluby mají značnou přitažlivost. A tak tu všichni žijeme, chodíme nakupovat na Kariakoo, koupeme se na plážích, jezdíme autobusem i taxíkem, chodíme do barů a doufáme, že i dnes budeme mít štěstí a nikdo nás nepřepadne.
