Vykoupení z věznice Pangani: proč mladí Afričané končí často ve vězení

Novinku se po chvíli odváží prozradit Zuheri: „Momo sedí ve vězení. Pokud chceš, můžeme ho navštívit.“

Přestože je Tanzanie celkem bezpečnou zemí a nejrozšířenějším typem kriminality je nejspíš korupce, krádeže, vloupání a přepadení jsou na denním pořádku. Vyhledávanou kořistí jsou zejména mobilní telefony, jež mají velkou cenu a dají se snadno ukrást, lehce schovat a rychle prodat. V každé větší vesnici mají obecní šatlavu a kriminály ve městech praskají ve švech. Vězením navíc můžete vytrestat svého souseda, příbuzného nebo obchodního konkurenta. Policisté trpí nízkými platy a když na stanici přinesete trochu peněz, ochotně toho, kdo vám ukřivdil – nebo komu naopak chcete zatnout tipec – vsadí, za vyučenou, na týden či dva, za mříže. Neproběhne žádný soud, nikdo se nebude sepisovat s žádnými papíry. Když zaplatí víc než vy, zas ho pustí.

Trestanci v oranžových mundúrech slouží jako bezplatná pracovní síla. Mačetami sekají obecní trávníky a keře zarůstající pangejty, staví silnice, uklízejí ulice měst. Kdo má správné kontakty, může si vězně za úplatek vypůjčit třeba na stavbu rodinného domu.

Kadeřnictví v Pangani po mém odjezdu nějakou dobu prosperovalo a Momo měl konečně peníze. Jenže brzy mu úspěch stoupnul do hlavy, začal se předvádět – a pít. Zpočátku si dal občas večer pár piv, později pil denně a ráno někdy neotevřel krám. Začal zvát kamarády na kořalku. Pak už neotevíral ani odpoledne. Za pár týdnů neměl na nájem a skončil bez šilinku v kapse, přesně, jak jsem ho kdysi našel. Nakonec ukradl mobilní telefon. Nebo byl možná jenom ve špatnou chvíli na špatném místě. Přestože případ byl nejasný a policie mobil nenašla, Momo skončil za mřížemi. Nejspíš na mnoho měsíců, protože chytrý telefon – to je hotové jmění, i nejlevnější model přijde na celý měsíční plat.

Po ranní kávě pod rozložitým stromem kešu na náměstí odcházíme se Zuherim nakoupit to, co bude Momo nejvíc potřebovat, a co nám dovolí pronést branou věznice: kilo cukru, pytlík buráků, blok mýdla na praní, který se dá rozřezat na pět kostek, kartáček na zuby. Momo může část svých zásob vyměnit s ostatními vězni za to, co mu bude chybět.

Obecní věznice v Pangani má podobu bílé přízemní pevnosti. Za dob Německé východní Afriky ji na konci devatenáctého století postavily koloniální úřady, a od té doby se moc nezměnila. V jedné části sedí vrazi a násilníci, ve druhé zloději. V šeru vstupní haly za dřevěnými vraty musíme odložit mobily a peněženky do ošoupané krabice a zapsat svá jména do tlusté návštěvní knihy. Na opačném konci odděluje halu mříž od nádvoří, do jehož písku se opírá rovníkové slunce. Kolem dvora se pod střechami z vlnitého plechu před ostrými paprsky schovávají desítky vězňů, tísní se u zašlých kamenných zdí pevnosti, které si i za polední výhně udržují svůj chlad.

Momo, vyhlášený floutek s pečlivě vyčesávaným afrem, má teď oholenou hlavu. Je vyhublý, svaly, připravené o každodenní posilování, se scvrkly, a jeho pleť má nezdravý odstín. Přišourá se k nám přes dvůr, dřepne si před mříží a chytí se za ocelové tyče. Když uvidí plnou tašku cukru, buráků a mýdla, vyděsí se: „Jak dlouho ještě mě tady chcete nechat? Doufal jsem, že mě vysvobodíte.“

Před branou čeká Momova sestra s matkou, jež přijela ze vzdálené vesnice, obě v pestrých šatech a vyparáděné, jako by šly na svatbu. „Nestává se často, aby mzungu navštívil Svahilce v žaláři. Snad se k němu budou lépe chovat. Zbytek závisí na Boží milosti,“ řekne matka. Obě pak vcházejí do pevnosti, aby vyjednávaly a smlouvaly a aby se – s Boží pomocí a penězi, co vybraly po příbuzných – pokusily Moma vykoupit dříve, než proběhne soud a mříže věznice nenávratně sklapnou.

Další čtení od stejného autora:

Kadeřnictví pana Momo

Přepadení v domě míru

Muzungu mezi obibíny

Další informace

Spoléhat na data o kriminalitě v Tanzanii může být zavádějící, neboť řadu zločinů nikdo nenahlásí a mnohé policie nezaeviduje. Většina policejních stanic nemá počítač a důvěryhodnost celostátních statistik má své limity. Z dostupných srovnání však vyplývá, že Tanzanie patří mezi nejbezpečnější země Afriky. Podle národního statistického úřadu dosahuje počet vražd 3,7 na 100 tisíc obyvatel. V České republice dojde ke spáchání 150 vražd ročně (1,5 na 100 tisíc obyvatel), zatímco ve Spojených státech jde o více než dvacet tisíc vražd (6,7 na 100 tisíc obyvatel) – v USA je tak riziko vraždy dvakrát vyšší než v Tanzanii. V Jihoafrické republice – která je s výjimkou zemí, kde probíhají válečné konflikty, jednou z nejnebezpečnějších na africkém kontinentu – je denně zavražděno 57 lidí (35,2 vražd na 100 tisíc obyvatel) – tedy desetkrát více než v Tanzanii a třiadvacetkrát více než v České Republice. Nejvražednější zemí světa je Honduras s 85 vraždami na 100 tisíc obyvatel ročně.

Zdroje informací: