Hlavní obsah
Cestování

Vykoupení z věznice Pangani: proč mladí Afričané končí často ve vězení

Foto: Martin Skalský

Jednou z mnoha koloniálních pevností na africkém východním pobřeží, jež sloužily jako věznice, je dnes už nefunční žalář na ostrově Changuu.

„Kde je vlastně Momo?“ sháním se poté, co po několika měsících dorazím znovu do Pangani. Momo mě učil svahilsky a prochodil se mnou pobřežní vesnice, já jsem mu pak půjčil peníze, aby si otevřel kadeřnictví. Kamarádi jen sklopí hlavy.

Článek

Novinku se po chvíli odváží prozradit Zuheri: „Momo sedí ve vězení. Pokud chceš, můžeme ho navštívit.“

Přestože je Tanzanie celkem bezpečnou zemí a nejrozšířenějším typem kriminality je nejspíš korupce, krádeže, vloupání a přepadení jsou na denním pořádku. Vyhledávanou kořistí jsou zejména mobilní telefony, jež mají velkou cenu a dají se snadno ukrást, lehce schovat a rychle prodat. V každé větší vesnici mají obecní šatlavu a kriminály ve městech praskají ve švech. Vězením navíc můžete vytrestat svého souseda, příbuzného nebo obchodního konkurenta. Policisté trpí nízkými platy a když na stanici přinesete trochu peněz, ochotně toho, kdo vám ukřivdil – nebo komu naopak chcete zatnout tipec – vsadí, za vyučenou, na týden či dva, za mříže. Neproběhne žádný soud, nikdo se nebude sepisovat s žádnými papíry. Když zaplatí víc než vy, zas ho pustí.

Trestanci v oranžových mundúrech slouží jako bezplatná pracovní síla. Mačetami sekají obecní trávníky a keře zarůstající pangejty, staví silnice, uklízejí ulice měst. Kdo má správné kontakty, může si vězně za úplatek vypůjčit třeba na stavbu rodinného domu.

Kadeřnictví v Pangani po mém odjezdu nějakou dobu prosperovalo a Momo měl konečně peníze. Jenže brzy mu úspěch stoupnul do hlavy, začal se předvádět – a pít. Zpočátku si dal občas večer pár piv, později pil denně a ráno někdy neotevřel krám. Začal zvát kamarády na kořalku. Pak už neotevíral ani odpoledne. Za pár týdnů neměl na nájem a skončil bez šilinku v kapse, přesně, jak jsem ho kdysi našel. Nakonec ukradl mobilní telefon. Nebo byl možná jenom ve špatnou chvíli na špatném místě. Přestože případ byl nejasný a policie mobil nenašla, Momo skončil za mřížemi. Nejspíš na mnoho měsíců, protože chytrý telefon – to je hotové jmění, i nejlevnější model přijde na celý měsíční plat.

Po ranní kávě pod rozložitým stromem kešu na náměstí odcházíme se Zuherim nakoupit to, co bude Momo nejvíc potřebovat, a co nám dovolí pronést branou věznice: kilo cukru, pytlík buráků, blok mýdla na praní, který se dá rozřezat na pět kostek, kartáček na zuby. Momo může část svých zásob vyměnit s ostatními vězni za to, co mu bude chybět.

Obecní věznice v Pangani má podobu bílé přízemní pevnosti. Za dob Německé východní Afriky ji na konci devatenáctého století postavily koloniální úřady, a od té doby se moc nezměnila. V jedné části sedí vrazi a násilníci, ve druhé zloději. V šeru vstupní haly za dřevěnými vraty musíme odložit mobily a peněženky do ošoupané krabice a zapsat svá jména do tlusté návštěvní knihy. Na opačném konci odděluje halu mříž od nádvoří, do jehož písku se opírá rovníkové slunce. Kolem dvora se pod střechami z vlnitého plechu před ostrými paprsky schovávají desítky vězňů, tísní se u zašlých kamenných zdí pevnosti, které si i za polední výhně udržují svůj chlad.

Momo, vyhlášený floutek s pečlivě vyčesávaným afrem, má teď oholenou hlavu. Je vyhublý, svaly, připravené o každodenní posilování, se scvrkly, a jeho pleť má nezdravý odstín. Přišourá se k nám přes dvůr, dřepne si před mříží a chytí se za ocelové tyče. Když uvidí plnou tašku cukru, buráků a mýdla, vyděsí se: „Jak dlouho ještě mě tady chcete nechat? Doufal jsem, že mě vysvobodíte.“

Před branou čeká Momova sestra s matkou, jež přijela ze vzdálené vesnice, obě v pestrých šatech a vyparáděné, jako by šly na svatbu. „Nestává se často, aby mzungu navštívil Svahilce v žaláři. Snad se k němu budou lépe chovat. Zbytek závisí na Boží milosti,“ řekne matka. Obě pak vcházejí do pevnosti, aby vyjednávaly a smlouvaly a aby se – s Boží pomocí a penězi, co vybraly po příbuzných – pokusily Moma vykoupit dříve, než proběhne soud a mříže věznice nenávratně sklapnou.

Další čtení od stejného autora:

Další informace

Spoléhat na data o kriminalitě v Tanzanii může být zavádějící, neboť řadu zločinů nikdo nenahlásí a mnohé policie nezaeviduje. Většina policejních stanic nemá počítač a důvěryhodnost celostátních statistik má své limity. Z dostupných srovnání však vyplývá, že Tanzanie patří mezi nejbezpečnější země Afriky. Podle národního statistického úřadu dosahuje počet vražd 3,7 na 100 tisíc obyvatel. V České republice dojde ke spáchání 150 vražd ročně (1,5 na 100 tisíc obyvatel), zatímco ve Spojených státech jde o více než dvacet tisíc vražd (6,7 na 100 tisíc obyvatel) – v USA je tak riziko vraždy dvakrát vyšší než v Tanzanii. V Jihoafrické republice – která je s výjimkou zemí, kde probíhají válečné konflikty, jednou z nejnebezpečnějších na africkém kontinentu – je denně zavražděno 57 lidí (35,2 vražd na 100 tisíc obyvatel) – tedy desetkrát více než v Tanzanii a třiadvacetkrát více než v České Republice. Nejvražednější zemí světa je Honduras s 85 vraždami na 100 tisíc obyvatel ročně.

Zdroje informací:

  1. World Data Atlas (National Statistics Office of the United Republic of Tanzania)
  2. Vražd v Česku prudce přibylo. Typický vrah zabije své příbuzné, pak sebe (iDnes.cz, 22. 3. 2023)
  3. Vraždy, znásilňování, korupce. V JAR čekali zázrak, je to katastrofa (Michal Komárek, Seznam Zprávy, 24. 9. 2023)
  4. Řekli byste, že toto jsou nejnebezpečnější země světa? (Koktejl, 7. 2. 2024)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz