Článek
Na nohou má sandály z pneumatik a za pasem masajský meč v pouzdře z hovězí kůže. Často nosí i ve městě pasteveckou hůl.
„Mých“ Masajů je osm a náležejí k nočnímu baru Oliva, který sousedí se zahradou domu v Dar es Salaamu, kde bydlím. Kluby, restaurace a hotely v Tanzanii běžně najímají Masaje jako ochranku: jsou spolehliví, odvážní a vytrvalí. Jenže proč jich má Oliva osm?
Masajové žijí převážně v regionech Arusha a Mara, v savanách, kam jezdí turisté na safari do národního parku Serengeti. Bydlí ve vesnicích, protože jejich životní styl – to je pastevectví. Masajové nehromadí peníze, své bohatství počítají v kravách. Kráva se dá zabít, když je hlad, dá se prodat – a za peníze nakoupit velká spousta potravin. Kráva dává mléko, které tvoří spolu s krví nejdůležitější součást masajské stravy. Kvůli krvi se krávy nezabíjejí – Masajové jim šípem probodnou tepnu, trochu krve odčerpají do tykve, ránu zamažou lejnem a kráva zas běží na pastvu. Krev se smíchá s mlékem, a když se vytvoří červenobílé cucky, zdrclá kaše se pije.
Když má Masaj dvacet krav, může se ženit. Kráva má hodnotu v přepočtu pěti tisíc korun, což jsou na východní Afriku velké peníze. Když má Masaj krav hodně, může se ženit, kolikrát chce. Nedaleko města Karatu stojí masajská vesnice, kde žije rekordman. Dnes už starý pán má šedesát žen a s nimi dvě stě dětí. Vláda jim musela postavit školu. Kromě učitelů jsou ve vesnici všichni příbuzní.
Mnozí Masajové jezdí za prací do stovky kilometrů vzdálených měst. Také Oliva přijala před lety jako ochranku jednoho Masaje. Ještě tentýž rok za ním přijel bratranec z Arůši a začal mu pomáhat; noční bar tak měl ochranky dvě. Napřesrok přijeli postupně další tři bratranci a služby pro Olivu rozšířili o hlídání aut barovým hostům a organizaci parkování v úzkých ulicích. Rok nato dorazili další tři příbuzní a začali hostům nabízet drobné služby – přinesou třeba ovoce nebo vodu ze stánků v okolí.
Jak si může Oliva dovolit platit osm Masajů? To mi bylo celou dobu divné. Jenže Oliva pořád platí jen toho jednoho. Všech osm žije z jednoho platu a z toho, co jim dají hosté za hlídání aut a pochůzky. Masajové navíc moc peněz nepotřebují. Nekupují oblečení – nosí mašuky, každý den jednu z nich vyperou, aby byli pořád čistí. Sandály si vyrábějí sami a jiné boty nemají. Živí se jídlem, které se neprodá návštěvníkům nočního baru. Občas je vidím v nejlevnější pouliční vývařovně pojídat kukuřičnou kaši ugali s fazolemi a špenátem.
Koupat se chodí do moře. Jednou jsem je tam potkal a dělal si z nich legraci. „Budete se i tady v Daru koupat nazí jako Masajové v Arůše?“ „Ale kdepak, nazí se koupou jen staří Masajové,“ řekl mi jeden z nich, který mluví trochu anglicky. „My jsme moderní, nosíme spodní prádlo.“
Dlouho jsem nechápal, kde Masajové spí. Jenže oni skoro nespí. Masaj si někde posedí, na pár hodin zavře oči a zase běží do práce. Ve dne občas klimbají pod ohromným stromem v naší ulici. V noci hlídají Olivu a parkoviště. Když prší, jdou se schovat pod střechu z vlnitého plechu do vývařovny, kde se pak na lavici trochu prospí, než se tropický liják přežene.
Největší záhadou pro mě bylo, co Masaje táhne z harmonické savany do hlučné a špinavé metropole? Tihle mladí Masajové sice mají krávy, ale nejsou ženatí a musí pomáhat velkému počtu sourozenců a příbuzných. Masajové před mým domem říkají, že se rádi dívají na budovy města, protože doma nic podobného nemají. Je to krásná obrazná zkratka. Masajové taky touží mít peníze, mobil, chtějí cestovat, dávat fotky na instagram a doma pak vyprávět historky. A tak spí pod stromem na ulici v Dar es Salaamu, hlídají auta a sní, jak se tady říká, o „moderním“ životě, i když ve skutečnosti k němu nejsou o moc blíž, než kdyby zůstali ve své vesnici.
