Metropolitní ozvučná deska asi nebude hlásnou troubou magistrátu. Dokáže ale čelit devastaci Prahy?

Po prvním zasedání hrozí, že se tato platforma změní v debatní klub, který nebude mít žádný vliv na to, o čem a jak vedení hlavního města skutečně rozhoduje. Bude sice generovat zajímavé nápady a podněty, ale setkávání odborníků bude příslovečným fíkovým listem. Politikové si totiž v zákulisí stejně budou dál připíjet s developery na zdraví a dělat „byznys jako obvykle“.

Samotné první setkání Metropolitní ozvučné desky – ve slunnou sobotu 28. dubna – neproběhlo špatně. Nezávislý poradní orgán pro území rozvoj Prahy, který magistrát označuje jako „MOZD (čti „most“), má skutečně šanci stát se určitým mostem mezi politiky, odbornou veřejností a Pražany. Přestože ve skupině převládají architekti, nechybí zástupci dalších profesí: kulturní antropoložka, sociolog, historik architektury, dokumentarista, developer, vydavatel nebo kněz, a hned několik zástupců nevládních organizací. (Šedesát mozků začalo radit Praze)

Na první pohled se zdá, že příliš pestrá společnost stěží najde společnou řeč. Ve znamení vzájemného neporozumění se opravdu nesel celý dopolední blok, kdy se účastníci krátce vyjadřovali k tomu, jaké chyby udělala Praha v minulých dvaceti letech a s jakými problémy zápolí dnes. Mnohem více než debatou byly tyto úvodní bloky prezentací řečníků. Mluvčí na sebe nenavazovali ani nereagovali a každý si vedl svou, jako by měli pocit, že právě teď musejí a mají říci, co jim leží na srdci. Mimoběžné mluvení plynulo ve sluncem rozpáleném sále několik hodin.

Primátor Svoboda debatu ještě více zamotal filozofickým příspěvkem na téma, zda je Praha spíše „trpělivou matkou“ nebo „pacientem“, neboť prý obě česká slova mají stejný latinský základ. Architekt Jan Sedlák mu pohotově odpověděl, že „pacientem není město, ale my. A nepomůže nám hledat doktora, ale musíme se z toho dostat sami.“ Pravdou je, že po obědě, kdy se diskutující rozdělili do skupin, začalo být setkání užitečnější a  přineslo konkrétní podněty.

Jako závažný problém se ukázalo, že vlastně nikdo neví, k čemu má Ozvučná deska sloužit. Náměstek Hudeček se odpovědi na otázku po roli MOZDu v podstatě vyhnul. Je všeobecně známo, že magistrát se chystá zahodit koncept nového územního plánu Prahy bývalého primátora Pavla Béma a  vybírá zpracovatele Metropolitního územního plánu, což je další pokus o  nový územní plán nového vedení města. Zároveň běží na plné obrátky schvalování desítek změn, za které lobbují developeři a které přinášejí miliardové zisky pozemkovým spekulantům.

A právě o to jde. Tomáš Hudeček totiž rovnou říká, že „zodpovědnost mají politikové, a jedině ti mohou rozhodovat“. Přestože tvorba nového územního plánu a schvalování lobbistických změn jsou nanejvýš aktuálními procesy, na setkání Ozvučné desky jim nebyla věnována žádná prezentace, příspěvek ani žádný debatní stůl.

Značné rozpaky způsobil i další projev Bohuslava Svobody. Ještě než začala debata ve skupinách a primátor se vzdálil, řekl, že město nemůže a ani nechce omezovat vlastníky nemovitostí. „Pokud chce developer něco postavit, je to jeho právo. Jsem proti zásahům státu, které omezují soukromé vlastnictví,“ řekl. Pokud si ovšem toto myslí primátor, je otázkou, zda by neměl na svou funkci rovnou rezignovat. Město totiž nemá mnoho možností, jak uskutečňovat politiku: může přerozdělovat daně, vydávat místní vyhlášky, provozovat kulturní zařízení nebo městskou dopravu a rozhodovat o územním plánu. O moc víc vlastně žádné obci nepřísluší.

Pohledem do stavebního zákona, zjistíme, že jeho hlavním účelem je právě omezování soukromého vlastnictví, a to v zájmu celé společnosti. Pokud někdo vlastní pozemek, zákon říká, že mu to nedává automatické právo na něm postavit například mrakodrap nebo nákupní centrum, protože pak by naše města nejspíše vypadala odpudivě a nedalo by se v nich žít. Co jiného by tedy primátor chtěl provádět územním plánem, než usměrňovat komerční zájmy vlastníků pozemků a developerů – a tedy omezovat jejich právo stavět co největší a  nejvýnosnější budovy?

Dnes už nikdo nepochybuje o tom, že éra Pavla Béma změnila magistrát v  mimořádně cynické soukolí korupce, rozkrádání veřejných prostředků, přidělování zakázek kamarádům a výsměchu občanům. Územní plán byl jedním z klíčových mechanismů tohoto soukolí. Za Béma zahájil magistrát pořizování stovek změn územního plánu, z nichž má až polovina spekulativní charakter. Developeři a pozemkoví magnáti mohou díky „přebarvení“ polí a luk na stavební parcely vydělat až 100 miliard korun.

Tomáš Hudeček při svém usednutí do křesla radního prohlásil, že chce rozjeté změny územního plánu revidovat. Informovaná veřejnost si v té chvíli oddechla. Všichni měli za to, že radní spekulativní změny zamítne a  Praha se už bude moci konečně soustředit na nový územní plán. Jenže to se nestalo.

Pouhé dva dny před setkáním Metropolitní desky schválilo zastupitelstvo developerskou zástavbu bývalého Strnadova zahradnictví ve Vokovicích, které je typickou ukázkou pražských poměrů. Rozsáhlé pozemky s potokem, divokou vegetací a rozpadlými skleníky někdejšího dodavatele květin na Pražský Hrad se v chaotické privatizaci dostaly do rukou spekulantů, byly mnohokrát přeprodány a skončily v rukách neprůhledných firem. Místní obyvatelé již několik let hlasitě protestují a navrhují kompromis: půlka pozemků ať se zastaví, a z druhé poloviny udělejme park pro dvě místní základní školy. Politikové si ale místo dětí vybrali developery.

Nabízí se řada otázek: Chystá se radní Hudeček vůbec zjišťovat názor Ozvučné desky na zásadní projekty developerů? Nebo bude Deska jen debatovat a radní bude „orchestrovat“ proměny Prahy podle starých not? Proč Hudeček rovnou Bémovy developerské projekty nezruší, když podle zákona to udělat může? Uzavřel snad nějakou dohodu s ODS, která developerům zástavbu zelených ploch slíbila? Přesné poměry v  zákulisí zatím neznáme, ale možná je poodhalí další vývoj situace.

I přes pestré složení Ozvučné desky z ní nakonec zaznívaly překvapivě harmonické tóny. Není asi překvapením, že se účastníci shodli na tom, že „Praze chybí jakákoliv vize“. Tato výtka zaznívá již řadu let a problém chybějící myšlenky, kam má město směřovat, už přiznávají i politikové.

Daleko překvapivější byla například shoda na tom, že Prahu ničí příliš intenzivní automobilová doprava. Je to sice zjevné, nicméně zrovna architekti o tom často hlasitě nemluví. Přestože i v řadě dalších otázek by bylo možné očekávat, že nevládní organizace zůstanou se svými pohledy osamoceny, zástupci různých profesí a myšlenkových proudů měli velmi podobný názor.

Debata brzy sklouzla z architektury a  urbanistických témat k širší polemice o kvalitě života. Řečníci kritizovali, že se Praha ráda chlubí jako „město kultury“, přičemž nemá žádnou kulturní politiku a podpora kulturních projektů, center a  organizací magistrátem je chaotická a slabá.

„Stále se bavíme o  pozemcích a plochách, ale uniká nám debata s lidmi, kteří v našem žijí,“ řekl například ředitel Kulturního centra Zahrada David Kašpar, který se dlouhá léta snaží o polidštění sídlišť Jižního Města. Tvrzení, že „Pražané se ve svém městě cítí jako cizinci“, že „Praha neutrpěla na svém obrazu, ale drolí se její identita“ nebo že „nesmíme uvažovat jen o  penězích, ale hledat sociální plán“ vyjádřila přesvědčení diskutujících, že Praha je v daleko hlubší krizi, než jen územně rozvojové.

Ozvučná deska se dotkla i žhavých kauz, jakými jsou například přestavba Masarykova, Smíchovského a bubenského nádraží, Rohanský ostrov, zklidnění severojižní magistrály nebo vyrůstání satelitních čtvrtí. Zda se však budou na tomto fóru konkrétní záměry někdy řešit, se panelisté nedozvěděli.

Jakkoliv může vypadat referování o setkání poradního sboru radního nějakého města ve střední Evropě banální, v případě Prahy jde o výraznou známku změny poměrů. Naposledy se poradní sbor primátora scházel za Jana Kasla, jeho nástupce Bém jej v roce 2001 rozprášil pro příliš silnou kritiku stavebních projektů a zavedl již dobře známé osobní dohody s developery. Ani za Kasla přitom v poradním panelu neseděli jiní odborníci než architekti, o občanských sdruženích nemluvě.

Setkání Metropolitní desky se odehrávalo v reprezentativní primátorské rezidenci na Mariánském náměstí. Akci řídili profesionální moderátoři z nevládní organizace Agora Central Europe, která se specializuje na zapojování veřejnosti do rozhodování, pod vedením redaktorky České televize Barbory Kroužkové a bývalé zastupitelky Ivany Bursíkové. To svědčí o snaze dodat panelu jistou prestiž.

Pomyslné dveře však zůstávají otevřené jen napůl. Na webových stránkách magistrátu byste hledali informaci o Metropolitní ozvučné desce marně, vykoukne na vás jen pár fotek řečnícího primátora s náměstkem. Opravdu černý humor pak nabízí web Útvaru rozvoje města, ze kterého ještě dnes civí Pavel Bém a mluví o  harmonickém rozvoji Prahy.

Přestože Metropolitní deska má být založena na svobodné otevřené debatě, její začátek nepěkně poznamenalo vykázání nezávislého dokumentaristy z prostor jednání. Tento debatní panel je jednoznačně krokem vpřed, ke skutečné otevřenosti mu však ještě mnohé chybí.

Publikováno 9. 5. 2012; psáno pro Blog Respekt, který byl později zrušen.