Článek
Tu práci zdědila po svém předchůdci, který v roce 2019 popíral existenci coronaviru tak dlouho, až dostala celá vláda „zápal plic“ a prezident na jeho těžký průběh zemřel. Samia se stala jednou z pouhých patnácti prezidentek současného světa a teprve desátou prezidentkou v historii Afriky. Práce se chopila rázně: slíbila zastavit pronásledování opozice a modernizovat stát investicemi do infrastruktury.
Do povědomí světové veřejnosti se dostala v dubnu 2022, kdy s ní Peter Greeneberg natočil první pocovidový díl svého cestopisu Royal Tour, v němž amerického novináře provádějí hlavy států zeměmi, jimž vládnou (1). Doma je prezidentka oblíbená už dávno a lidé jí říkají jednoduše „máma Samia“. Mimochodem, stejně jako zpěvák Queenů Freddie Mercury se narodila na Zanzibaru.
John Magufuli, předchůdce prezidentky Hasan, byl schopen shromáždit mnohatisícové davy, aby poslouchaly jeho projevy. Popularita tanzanských prezidentů ovšem sahá až základům státu v roce 1961, kdy si Tanganika vybojovala nezávislost na britských okupantech. V hlavní roli velkého příběhu stojí Julius Nyerere, syn náčelníka kmene Zanaki a povoláním učitel. Inspirován Mahátmou Gándhím, v roce 1954 začal podněcovat nenásilné protesty. S nadsázkou by se snad dal učitel Nyerere se svým idealismem, důrazem na svobodu a politickou vizí přirovnat k Václavu Havlovi.
V roce 1955 propukly na venkově nepokoje namířené proti bílým osadníkům a brutálním zásahům koloniální vlády do tradičních zemědělských postupů. Tanzanská sametová revoluce trvala dlouhých šest let. Na vrcholku Kilimanžára pak byla zažehnuta kerosinová pochodeň, aby vrhala světlo svobody na všechny státy Afriky. Pochodeň je jedním z národních symbolů a objevuje se na bankovkách, sochařských skulpturách i stavbách – zdobí například nový most přes záliv v Dar es Salaamu.
Nyerere usiloval o spolupráci afrických národů. Tanzanie, jež získala nezávislost dříve, podporovala bojovníky za svobodu v Zimbabwe, Zambii, Mosambiku, Malawi a Kongu. Zatímco v Tanzanii žila jen malá skupina bílých kolonizátorů, například v Mosambiku se portugalští okupanti nechtěli vzdát a při boji za svobodu, jenž trval celou dekádu, zemřelo přes 60 tisíc lidí (2).
Vzhledem k tragické zkušenosti s německou i britskou okupací a tehdejšímu bipolárnímu světu začal učitel Nyerere v Tanzanii zavádět socialismus. Vytvořil vlastní politickou vizi udžamá – „bratrství“ a v takzvané Deklaraci z Arůši formuloval potřebu afrických států rozvíjet se po svém. Její podstatnou součástí byl důraz na vzdělání. „Vzdělání musí u každého občana podporovat rozvoj tří věcí: zvídavou mysl; schopnost učit se z toho, co dělají ostatní, a odmítat to nebo přizpůsobovat svým vlastním potřebám; a důvěru ve své vlastní postavení svobodného a rovnoprávného člena společnosti, který si váží druhých a je jimi oceňován za to, co dělá, a ne za to, co vlastní,“ tvrdil.
Nyerere znárodnil banky a velké podniky. Na venkově zakládal vesnice udžamá, kde lidé pracovali na kolektivních farmách, v obchodech a manufakturách, a dostávali zdarma vzdělání, zdravotní péči a základní potraviny. V roce 1973 žilo v socialistických vesnicích už tři sta tisíc lidí. Experiment sice nevyšel, ale na rozdíl od Sovětského svazu nevedl k perzekucím farmářů ani k hladomoru (3).
Tanzanii se nevyhnula korupce, umlčování médií, populismus a budování kultu osobnosti. Obyvatele trápí chudoba a nerovnost (4). Na druhou stranu, Tanzanci nikdy neutiskovali jiné národy, nevládl jim brutální diktátor, moc se rozděluje při volbách a ne v krvavých pučích. Nyererova udžamá svého času inspirovala celou východní Afriku. Máma Samia, jež vstoupila do prezidentského úřadu v roce, kdy země slaví šedesát let nezávislosti, tak má jak na co navazovat, tak na čem pracovat.
Zdroje informací:
- Tanzania: The Royal Tour (Internet Movie Database)
- National Museum and House of Culture in Tanzania, Dar es Salaam, Tanzania
- Arusha Declaration Museum, Arusha, Tanzania
- Human Rights Watch – Tanzania and Zanzibar
