Článek
S nadsázkou lze říci, že Praha se stala zřejmě jediným městem na světě, kde úředníci pracují se třemi zcela rozdílnými územními plány. Pomůže nám toto trojdimenzionální plánování ochránit unikátní historické město? Podaří se proměnit Prahu konečně v progresivní metropoli, která se neztratí v evropské konkurenci? Možná. Hrozí však, že scénář zůstane jen na papíře – a my stvoříme ráj neomezených možností pro developery.
Dnes platný územní plán vznikl v roce 1999 a dnes je skutečně zastaralý. Někdejší primátor Pavel Bém dal proto v roce 2007 pokyn k tvorbě nového. Záhy se zjistilo, že v pozadí stojí kmotři a rozvoj města má pomoci především lidem, kteří spekulativně nakoupili pozemky. To vyvolalo vlnu nevole. Během připomínkového řízení v prosinci 2009 poslali Pražané na magistrát rekordních 42 tisíc připomínek. Příznačné je, že dodnes se nikdo nedočkal žádné odpovědi.
Po volbách a následném magistrátním převratu se nový radní Tomáš Hudeček rozhodl práce na zkompromitovaném dokumentu zastavit a začít znovu. Výbor územního rozvoje tento týden Hudečkovu vizi takzvaného Metropolitního územního plánu schválil. Proti byli jen zástupci opozičních komunistů a sociální demokracie.
Odvaha, s níž se radní Hudeček pustil do práce, je obdivuhodná. Není divu – je totiž prvním radním, který územnímu rozvoji odborně rozumí. Jeho ctižádostí je však zřejmě zapsat se do historie a vytvořit své velké dílo. Velké ambice však nemusí vždy přinést sladké ovoce.
Kdo je tady odborník
Přestože si architekti, úředníci i developeři stěžují, že územní plán Prahy je „přeregulovaný“, ani detailní pravidla hry nedokáží zabránit excesům a uhájit před zástavbou menší zelené plochy uvnitř města, nebo udržet rezervy pro výstavbu škol či zdravotnických zařízení. Nejvíce totiž vydělávají byty, hotely a kanceláře, které prosazují developeři. A rozhodně se nelze spoléhat, že z dobré vůle zajistí ve městě i potřebnou infrastrukturu a „nekomerční“ funkce. Proto jsou stavební regulace jednou z mála cest, uchovat město funkční.
Současný územní plán je skutečně natolik složitý (jedná se o sadu několika mapových vrstev s komplikovanou legendou a brožurou technického textu), že mu běžný člověk nemá šanci porozumět. Snaha o zjednodušení je proto do určité míry logická a správná. Metropolitní územní plán má mít „pouze čtyři barvy“, aby ho pochopil opravdu každý, přičemž moc rozhodovat o konkrétním významu barev mají mít stavební úřady. Co to bude v praxi znamenat?
Jako příklad může posloužit jedna z nejznámějších pražských kauz – spor o Klánovický les, respektive o to, zda má les zůstat, nebo zda je možné jeho část oplotit, vykácet a přeměnit v golfové hřiště. Z pohledu Metropolitního plánu bude les a golf totéž – obojí bude označeno zelenou barvou. Ke slovu by proto přišel stavební úřad (který se netají sympatiemi ke společnosti Forest Golf Praha) a rozhodl, že zelená barva znamená „golfové hřiště“. Opravdu chceme dát úředníkům takovou moc?
Je možné, že kácení lesa nebo výstavba dalších kancelářských budov vadí jen hrstce kverulantů. Stejně tak je ovšem možné, že si většina Pražanů opravdu přeje změnit kurs a rozvíjet město šetrnějším způsobem. Jenže, ví to někdo? Minulé vedení Prahy se občanů na jejich názor neptalo. Během čtyřleté přípravy územního plánu za éry Pavla Béma se konalo pouze jediné veřejné slyšení.
Všichni, kdo ve městě bydlí, pracují a tráví svůj čas, mají představu o tom, jak by měl jejich životní prostor vypadat. Na svůj život je zkrátka odborníkem každý sám. A musí mít právo svůj názor vyjádřit. Je jisté, že pokud se bude opět rozhodovat jen za zdmi magistrátních kanceláří, bude i tento pokus o nový územní plán odsouzen k neúspěchu.
Pastelky a studie
Protože i nové vedení Prahy si uvědomuje, že k usměrnění vývoje města nebudou stačit čtyři pastelky, mají v návaznosti na Metropolitní územní plán vznikat podrobné urbanistické studie pro jednotlivé městské čtvrti nebo i menší území. Studie by měl zpracovávat magistrát a hlavní slovo při tvorbě regulací mají hrát městské části. Může ale takový systém fungovat?
Urbanistické studie nemají žádnou oporu v zákoně – půjde vlastně o jakousi dobrovolnou dohodu. To může být samo o sobě problematické, protože neformální ujednání je obtížné vymáhat. Úřady navíc nebudou povinny urbanistické studie projednávat s občany, takže bude záležet jen na míře otevřenosti té které radnice, zda lidem vůbec něco řekne.
V méně demokratických městských částech se v takovém systému může na podobě konkrétních území dohodnout politické vedení radnice s developery – a občany nechat zcela mimo hru. Situace by se tak oproti dnešku paradoxně ještě zhoršila. Pro zmíněné Klánovice by zřejmě urbanistická studie nevznikla vůbec, protože celá oblast by byla označena jako „zeleň“.
Město bez omezení
Celková změna systému naráží i na další technické a právní problémy. Mimo to, že zákon vůbec nezná urbanistické studie, vyžaduje Metropolitní plán schválení úprav stavebního zákona v parlamentu. Pražské politiky tedy čeká opravdu hodně práce. Koalice ODS a TOP 09 už ale nemá mnoho času. Do konce volebního období zbývají zhruba dva roky. Radní Hudeček přiznává, že nový územní plán nebude hotový dříve než v roce 2015. I to se zdá být značně optimistické – Pavel Bém připravoval územní plán pět let, od roku 2007, a proces došel letos teprve do poloviny.
Je také otázkou, kolik kapacity mají architekti Útvaru rozvoje města na tvorbu Metropolitního plánu v době, kdy je celý magistrát zahlcen rýsováním stovek změn platného územního plánu, které zahájil ještě primátor Bém. Nové vedení města dalo najevo, že tyto často temné záměry nechá dokončit.
Na podzim 2014 čekají Prahu komunální volby a je téměř jisté, že změní rozložení sil na magistrátu. Co až bude městu vládnout jiná koalice, a rozhodne se zahodit Metropolitní plán stejně, jako radní Hudeček hodil pod stůl plány dřívějšího primátora Béma? Účinnost současného územního plánu vyprší v roce 2015 – to říká stavení zákon. Pokud do té doby Praha neschválí jiná pravidla, veškeré stavební regulace přestanou platit. O umístění a podobě budov by pak „dle svého uvážení“ rozhodovaly stavební úřady. Každý si jistě dokáže představit, co by to v českém korupčním prostředí znamenalo. Praha by se stala rájem pro developery bez jakýchkoliv pravidel.
Publikováno 17. 5. 2012; psáno pro Blog Respekt, který byl později zrušen.
