Článek
Existuje mnoho stylů vedení. Některé z nich jsou více přátelské, jiné využívají charismatu vůdce a některé se rády pojí s agresí. Případem oné poslední kategorie je i premiér Babiš, který je proslulý svým ostrým stylem. Ten však vede k problémům s udržením schopných politiků a sám premiér už mnohokrát nadával na nedostatek skutečně dobrých ministrů. Co za to může? Odpověď leží v minulosti a nátuře samotného premiéra.
Sbohem, Andreji
Když se dnes podíváme na bývalé vlády Andreje Babiše, tak můžeme spatřit až absurdní podívanou. Vidíme totiž jména, o kterých si možná matně pamatujeme, že kdysi v této zemi držela politickou moc, ale už si je téměř nedokážeme vybavit. Třeba ministr životního prostředí Richard Brabec, který ještě dopadl poměrně dobře a dnes je hejtmanem v Ústí. Po jiných se však téměř slehla země, a to přesto, že kdysi byli tvářemi hnutí. Martin Stropnický, Robert Pelikán či Dan Ťok mohli být v jedné době bráni jako nejmocnější politici v republice. A kde jsou dnes? No a jiní, jako bývalá ministryně a vůdkyně ANO v Evropském parlamentu Věra Jourová, se postupem času přetavili v zanícené odpůrce současného premiéra.
Realitou je, že roku 2013 šlo ANO do svých prvních celostátních voleb se skutečně velkolepou řadou osobností, intelektuálů a profesních expertů, jež mohli být bráni jako nová nastupující politická generace, která opraví chyby politického světa a vrátí zemi rozumnou administrativu. Andrej Babiš dokázal pod svou vlajkou shromáždit impozantní sílu, kterou mohl díky svým finančním rezervám a nespornému politickému instinktu proměnit v hegemonickou stranu české politiky. Brzy se však začalo ukazovat, že se stranickému vůdci úplně nezamlouvá přítomnost lidí, jež mu nebyli plně oddáni, a čím dál více začal prosazovat ty osoby, jež vzešly z Agrofertu a jeho dalších podniků.
Dobrým příkladem je právě Martin Stropnický. Herec a podnikatel, jenž byl velmi dobře znám a v českém prostředí vřele vnímán. I proto byl jistou dobu brán jako de facto druhý muž ANO, který byl na téměř všech plakátech po boku Andreje Babiše. Dobře si pamatuju tehdejší reklamy v TV, kde Babiš a Stropnický mluví o tom, jak vše zlepší, a jak moc dokázala přítomnost Stropnického zabrat na lidi, kteří možná zcela nevěřili Babišovi, ale rádi dali na svého oblíbeného herce. Stropnický nakonec získal pozici ministra obrany v Sobotkově vládě a nadále byl považován za přední sílu hnutí, ale čím dál méně se objevoval v propagačních materiálech hnutí.
Už kolem začátku roku 2017 Babiš Stropnického několikrát veřejně obvinil, že příliš málo bere v povědomí názory hnutí. Mimochodem k těmto nařčením došlo krátce poté, co průzkumy ukázaly Stropnického jako nejpopulárnějšího českého politika a Babiše až na druhém místě. Plný odchod měl přijít až s druhou Babišovou vládou. Stropnický měl původně být ministrem zahraničí, ale nakonec nezískal žádnou vládní pozici a byl uklizen do Izraele. V následujících letech se opakovaně spekulovalo o jeho kandidatuře do Evropského parlamentu či na prezidenta, ale Babiš tyto spekulace vždy rychle utnul a Stropnický nakonec roku 2024 hnutí opustil.
Podobná situace nastala s mnoha dalšími osobnostmi, které měly vlastní popularitu a mohly vůči Babišovi představovat potencionální hrozbu. Právě ona první vlna ANO, která po pádu Nečasovy vlády vkročila do sněmovny, byla těchto osobností plná a postupně krvácela a byla likvidována. K tomu došlo na státní i regionální úrovni, kde se obzvlášť Brno ukázalo jako region, kde ANO opakovaně čelí příliš schopným členům. Prezidentské volby roku 2023 pak byly finálním testem loajality, který ukázal na politiky hnutí, jež stále drželi příliš autonomní názory. Mnoho dalších pak v průběhu let skončilo z vlastní vůle, a to proto, že už dále nemohli snášet Babišův styl vedení.
Staré špatné metody
Proč se Andrej Babiš tak moc bojí samostatných lidí? Protože je vidí jako hrozbu. Současný premiér je svým myšlením poměrně typický příklad osobnosti, kterou jistý rumunský autor pojmenoval východoevropský mafián-politik. Tedy člověk narozený a vychovaný během minulého režimu, který sice k tomuto systému neměl žádnou velkou ideologickou lásku, ale bral ho za šanci získat si moc a autoritu. S příchodem demokracie pak využil svých schopností a kontaktů, aby si získal silnou ekonomickou pozici, ze které se postupně rozhoupal ke vstupu do politiky. Nikdy však plně neopustil své staré myšlení.
V show Jana Krause se současný premiér kdysi označil za člena té „hodné STB“, což je samo o sobě oxymóron, ale je to více upřímné než cokoliv jiného, co o tomto tématu kdy řekl. Před svým odjezdem do Maroka byl Babiš dlouhodobě veden jako spolupracovník této organizace a už samotný fakt, že ho do Afriky, kde STB dlouhodobě vydržovala silnou skupinu agentů a kontaktů, vůbec pustili, svědčí o tom, jak moc byl brán za spolehlivého jedince.
A metody StB jsou s premiérem velmi jasně naživu. Mluvíme přeci o člověku, který zcela otevřeně formuje spisy o svých přátelích, nepřátelích a podřízených. Vzpomeňme na vládní tiskovku, kde evidentně nedokázal pochopit koncept tajemství a požadoval po ministru Vojtěchovi, aby veřejně jmenoval své zdroje. O otevřené šikaně, kdy Andrej Babiš křičí a nadává na své podřízené, už mluvili jak bývalí členové vlády, tak zaměstnanci Agrofertu. Babišův styl je stavěn na zajištění absolutní loajality a na až fanatickém hlídání všech osob, které se mu zdají podezřelé. Na spolupráci s STB evidentně nikdy nezapomněl, protože stále s nadšením používá vše, co se od ní naučil.
Právě proto se Andrej Babiš tak bojí potencionálních rivalů. Socialistický systém byl z velké části založen na paranoii a strachu z toho, že vás vlastní podřízený vždy může udat ve svůj vlastní prospěch. To se mimo jiné ukazuje i na zahraniční politice, kde Babiš pravidelně mluví o tom, jak má přímé kontakty na vůdce mocnějších států. Za socialismu byly kontakty v Moskvě nejlepší cestou k získání a udržení si moci. Andrej Babiš asi chápe, že mu telefon do Washingtonu nedává podobné jistoty, ale stále se řídí jistotami minulého režimu.
Co nám tedy vychází, je vysoce nejistá figura, jež se tak obává hrozby potencionálních rivalů, že je raději sama zlikviduje. Možná i proto vede Andrej Babiš podniky i vládu tak ostrým stylem, aby se málo loajální raději rozhodli pro dobrovolný odchod. Ti, kteří zůstanou, pak musí být odklizeni, jak tomu například bylo se Stropnickým, či rovnou vyloučeni, což byl třeba případ Ivo Vondráka a dalších rebelů z doby prezidentských voleb. Tato situace však vytváří stejný problém, jakému čelil socialistický režim. Začínají chybět schopní lidé a nikdo není ochotný s vůdcem nesouhlasit.
Co zbývá?
Z těchto důvodů tvoří jádro současné Babišovy vlády ultraloajalisté, kteří mají dlouhé napojení na Agrofert a další premiérovy podniky. Karel Havlíček a Alena Schillerová jsou s premiérem tak úzce propojeni, že jim i povoluje malou míru autonomie a občasné nesouhlasné názory. Ví, že je prakticky nemožné, aby se proti němu obrátili, a tak jim malinko uvolnil obojky. Pak jsou tu osoby jako Patrik Nacher, jež dlouhodobě touží po jakémkoliv kusu moci, a je jim jedno, že je vlastní šéf nijak nerespektuje. Také jsou tu lidé jako Aleš Juchelka, jež mají vlastní ambice, ale jsou v nich dost omezení, aby pro premiéra nepředstavovali jakoukoliv hrozbu.
Pak jsou tu však ti, jež už dobře vědí, co Andrej Babiš je za člověka, mají cíle, ke kterým ho potřebují, a jsou překvapivě autonomní. Adam Vojtěch se z diplomatických služeb nestáhnul proto, že má v lásce premiéra, který ho v minulé vládě opakovaně ponížil a nakonec ho i vyhodil. Byla mu však nabídnuta možnost provést velké zdravotní reformy, které z něj mohou udělat skutečně uznávanou osobnost. Podobným případem je ministr Plaga, který se dokonce chvíli snažil spolupracovat s Fialovou vládou, než znechucen odešel z ministerstva. Se současným premiérem má také staré spory, ale vidina toho, že bude moci předělat české školství a ukázat minulé vládě, co všechno jeho odchodem ztratila, ho nakonec dokázala dostat k nové alianci se starým šéfem.
Právě tito lidé jsou však pro premiéra až moc nezávislí, a i proto už nyní vede snahy o jejich oslabení. Proti Plagovi zatím spíše používá koaliční partnery, ale na Vojtěcha už míří i otevřená kritika, která předstírá, že ministr pracuje na svých reformách příliš pomalu. Už se i objevil plán přemístit ho na kandidátku do Prahy, což je kvůli dlouholeté neschopnosti ANO vyhrát v hlavním městě volby cesta do opozičních lavic a postupného zapomnění. Oba tito ministři jsou příliš autonomní na to, aby jim Babiš dovolil příliš mnoho šancí. Plaga v Agrofertu nikdy nepracoval a je zůstatkem oné staré vlny schopných osobností, jež se k hnutí přidala v jeho počátcích, a Vojtěch je na tom podobně.
No a pak jsou zde ti lidé, kteří ukazují, že premiér už neví, kam sáhnout pro ministry. Dobrým příkladem osoby prakticky kompletně nevhodné pro jakoukoliv moc je Jeroným Tejc. Toho jsem měl šanci na jedné společenské akci vidět nedávno naživo, kdy se u kabinek domáhal, aby mu prvnímu odebrali kabát, protože je přece ten ministr, což stihl vyslovit přibližně šestkrát za dvě minuty. Už v ČSSD byl Tejc považován za člověka podprůměrného intelektu, což v současné době krásně ukazuje ve funkci ministra, kdy je jeho hlavní vášní manipulace daty o ukrajinských uprchlících a také opakování každé věty, již zrovna vysloví jeho pán a vládce. Náturou přirozená podržtažka, která by neměla zastávat jakoukoliv pozici, natož tu ministerskou.
Andrej Babiš všemi silami brání tomu, aby v ANO vyrostla jakákoliv nezávislá osobnost, která by ho mohla ohrozit. I proto je absurdní bavit se o tom, kdo by mohl současného vůdce v budoucnosti nahradit. Andrej Babiš bude hnutí vládnout až do smrti. Případný odchod do politického důchodu bude pouze ukazovat jeho přerod do funkce stínového vůdce, tak jak učinil v Polsku Kaczyński či Ivanišvili v Gruzii. Další krok v cestě typického východoevropského politika-mafiána. Teprve až Andrej Babiš zemře, bude možné zjistit, zda se v hnutí ANO dokáže zrodit reálná osobnost. A to vzhledem k snahám o dlouhověkost, které současný premiér ukazuje, může trvat ještě hodně dlouho.
Zdroje a další četba:
Mačí, Josef: Babiš kritizuje Vojtěcha, ale experti nechápou, Seznam Zprávy, 20. 6. 2026, Online: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-babis-kritizuje-vojtecha-podle-expertu-pritom-ministr-chyby-nedela-308880
Heinz, Terezie: Rebelové z brněnské koalice končí v hnutí ANO. Vyhodilo je celostátní vedení, Brněnský deník, 11. 12. 2025, Online: https://brnensky.denik.cz/zpravy-region/rebelove-ano-brno-koalice-konci-vyhodilo-je-celostatni-vedeni-zastupitelstvo/
Jelínek, Lukáš: Andrej Babiš má na každého složku, Deník Referendum, 31. 7. 2017, Online: https://denikreferendum.cz/clanek/25952-andrej-babis-ma-na-kazdeho-slozku
Břešťán, Robert: Dejte mi info na ty zm*dy. Babišovy složky a mýtická bezpečnostní divize Agrofertu, Hlídací Pes, 18. 3. 2024, Online: https://hlidacipes.org/dejte-mi-info-na-ty-zmdy-babisovy-slozky-a-myticka-bezpecnostni-divize-agrofertu/
