Článek
Největší vrah v dějinách a zároveň „cíťa“, který z lásky ke zvířatům nepozře maso? Ano, i tak vysvětlovala nacistická propaganda vegetariánství Adolfa Hitlera (1889-1945). Jeho stravovací návyky jsou v tomto smyslu přesně zaznamenány. „F. jedl dobře,“ stojí v poznámce na konci jeho jídelního lístku z Vánoc roku 1944. Pod zkratkou ukrytý führer měl toho dne ke snídani müsli a ovocný čaj, k obědu nudlovou polévku, obalovaný květák s bramborovou kaší, večer si dal milovanou celerovou polévku s pečivem. Na rozdíl od oblíbence Rudolfa Hesse (1894-1987), svého zástupce i případného druhého nástupce dle závěti, však Hitler nebyl striktní vegan. Mléko a vejce byly v jídelně říšského kancléřství dovoleny. Stejně tak si uměl pochutnat na játrových knedlíčcích, které mu vařila jeho hospodyně nebo nevlastní sestra Angela.
Nevedly ho však k tomu vznešené důvody, jak rád dával najevo. Jím obdivovaný, silně antisemitský hudební skladatel Richard Wagner se odvrátil od masa, aby prý vytvořil „protiváhu k židovskému materialismu“. V těchto vyšších kruzích měla být ochrana zvířat etickou povinností germánských národů! Pro Hitlera to ovšem nebyla volba, ale nutnost - daň za permanentní stres a nervové vypětí. Trpěl totiž syndromem dráždivého tračníku, který se projevuje mimo jiné nafouklým břichem, bolestmi v podbřišku a střídáním zácpy s průjmy. Proto pil kmínový čaj nebo odvar z jablečných slupek.
Co hůř, poruchy trávení mu způsobovala i degenerace střevních bakterií, což byl závěr výzkumného institutu, kam se zasílaly jeho exkrementy. Proto mu byl podáván lék Mutaflor, což sice zmírnilo Vůdcovy žaludeční a střevní potíže, ale až do smrti musel brát protikřečové prostředky.
Když choděj kluci s klukama…
To zpívá Lucie Bílá ve svém průlomovém hitu Láska je láska. A výše zmíněný Hitlerův paladin Hess měl v tomto kontextu poněkud pikantní pověst. Podle britského historika Gregoryho Woodse byl na berlínské gay scéně znám pod přezdívkou Schwarze Maria. A pro Hitlera se vysloveně obětoval, když - údajně bez jeho svolení - odletěl do Velké Británie, aby tam vyjednal separátní mír (válka na dvou frontách, východní a západní, byla černou můrou nacistů). Jiný britský autor H. G. Baines už v roce 1941, když srovnával povahy J. V. Stalina a Hitlera, popisuje německého diktátora jako „rafinovaného, strohého, zženštilého a vždy v ústraní“.
V roce 1927 budoucího říšského kancléře požádali, aby někteří důstojníci jednotek Sturmabteilung (SA) byli propuštěni kvůli zneužívání chlapců z Hitlerjugend.„Je mi jedno, jestli zepředu, nebo zezadu,“ opáčil Hitler na tyto stížnosti. Když o sedm let později během tzv. Noci dlouhých nožů zlikvidoval homosexuální kliku ve vedení SA, včetně šéfa Ernsta Roehma či Edmunda Heinese, učinil tak z důvodů jen mocenských. Rozpuštěním esámanů v předvečer druhé světové války posílil vliv své osobní gardy Schutzstaffel (SS), ale také řady pravidelné armády wehrmacht. A pravděpodobnost bouřlivého intimního života s idealistickou Evou Braunovou (1912-1945) nebyla příliš vysoká. „Neexistuje dostatek důkazů, které by opravňovaly závěr, že Hitler byl otevřený homosexuál. Zdá se však jasné, že měl latentní homosexuální sklony, a je jisté, že si s nimi dělal velké starosti,“ tvrdí jeho životopisec Robert Waite.
Mein Kampf do každé rodiny
Každopádně byl ve své době zřejmě nejbohatším člověkem v Evropě. „Zkusme mluvit v dnešních číslech. V roce 1944 se určitě pohybujeme v miliardách říšských marek, což dnes není daleko od miliard eur,“ píše historik Cris Whetton v knize Hitlerovo jmění. Své sídlo Berghof postupně zveleboval a rozšířil na finální palác o 30 pokojích s dnešní cenovkou okolo 136 milionů liber (čtyři miliardy korun). Kromě toho nashromáždil uměleckou sbírku čítající na 8500 výtvarných děl, které řádně zakoupil, i když občas za nápadně výhodnou cenu.
A podle zjištění americké výzvědné služby prý ve švýcarských bankách disponoval částkou 45 milionů říšských marek (téměř šest a půl miliardy korun). Jak dosáhl tak ohromného bohatství? Mimo jiné mu plynuly tantiémy z prodeje poštovních známek s jeho vyobrazením. Také zavedl povinnost dát každému páru novomanželů jeden exemplář knihy Mein Kampf. Náklady přitom hradil stát, aniž by opomněl zaslat autorovi tantiému 10 procent z každého takto udaného výtisku.
Seznam zdrojů:
H. J. Neumann + H. Eberle: Byl Hitler nemocný? Závěrečný nález (Naše vojsko 2011)
https://yalebooks.yale.edu/2017/11/10/the-homosexuality-of-hitlerism/
https://www.express.co.uk/showbiz/tv-radio/485168/Adolf-Hitler-The-secret-billionaire