Článek
Začínal jako gigolo. Ale od konce 20. let minulého století se během příští dekády dokázal vyšvihnout na pozici největšího podvodníka první republiky. Za své obskurní kariéry čelil až pěti stovkám žalob oškubaných obětí, ale ze všeho vyvázl bez poskvrnky. Jmenoval se Harry Jelínek (1905-1982) a na přání svého otce, vlašimského lékaře, studoval v Praze medicínu. Jen fiktivně, ve věku dvaadvaceti let už má jiné spády, než chodit na přednášky a dělat zkoušky - po večerech tančí za peníze s osamělými dámami. Rychle se vypracuje na jedničku ve svém oboru.
Zjara roku 1928 se však změní jeho bezstarostný, byť z hlediska vyšších Jelínkových ambicí neuspokojivý život. Recepční z pražského Hotelu de Sax ho povolává do služeb rakouské hraběnky Lizy C., šarmantní a udržované dámy lehce po čtyřicítce. Poněkud znuděně vystupující mladík v ní obratem poznává svou femme fatale, neboť tato aristokratka je ve skutečnosti hlavou gangu obchodujícího s uměním a starožitnostmi. A to leckdy dost bezskrupulózně, tudíž i za hranicí zákona… Do Harryho se přímo zamiluje, takže aby si ho udržela, zaučí kolouška ve svém oboru. Jelínek od ní získává kontakty na historiky umění ve Vídni, Berlíně i Praze, budou mu dodávat pravé i falešné posudky. Dále na úplatné policisty a právníky s hodně ostrými lokty. To záhy ocení, neboť hned první jeho velký obchod s prodejem plátna Anthonise van Dycka (1599-1641) do Anglie mu dá pořádně zabrat.
Harry Jelínek (v popředí) na snímku z období mezi dvěma světovými válkami
Celý spletitý obchod s portrétem neznámého šlechtice není skutečným protagonistou tohoto příběhu, podstatná je v něm pouze role bankéře Rudolfa Pollaka. U něho totiž skončily dvě bedny s 23 obrazy různé provenience i kvality, které měly sloužit pouze ke krytí zmiňované transakce s dílem holandského mistra. A jen do úschovy, ovšem Pollak náhle tvrdí, že mu byly svěřeny jako zástava. Zkrátka je Jelínkovy nevrátí. Tiše zuřící mladík si nehodlá nechat líbit škodu za 200 000 korun a od své milenky z Vídně dostává svolení k velké odvetě.
Past s Cranachem za polovic
O něco později navštěvuje obezřetného, ale zvědavého Pollaka v jeho kanceláři v pražském paláci Adria. Jen tak mezi řečí se mu zmíní o chystané transakci s deskovým obrazem Lucase Cranacha staršího (1472-1553). Začínající galerista má dílo nazvané Pád a vykoupení hříšníků v komisním prodeji, majitelem je šlechtic z upadajícího rakouského rodu, který chce z výnosu financovat aktivity svých dvou vnuků. První prý stojí před velkým vědeckým objevem, druhý chce založit nové politické hnutí, každopádně obojí si žádá značné výdaje. A především diskrétnost, neboť zveřejnění přesunu tak významného díla z tradiční sbírky by mohlo vyvolat společenský skandál. Jelínek významně dodává, že dílo je pojištěno na tři miliony korun!
„Mohl bych vidět tu pojistku?“ otáže se navenek lhostejně Pollak. Obratem je mu ukázána, natěšený bankéř po Jelínkově odchodu zvedne telefon a provede ověřovací dotazy, vše se zdá být v pořádku. Netuší, že všechny jeho následné kroky byly předvídány, na příslušných místech se dozvídá jen to, co má slyšet… Při dalším kole jednání Jelínek přeřazuje na vyšší převodový stupeň, když své oběti sdělí požadovanou cenu - dva miliony korun - a zároveň provede překvapivý půlobrat ohledně povahy samotného díla. Ačkoli vše včetně podpisu prý podle znalců sedí, sám Jelínek je jiného názoru, protože tento přenádherný Cranach se mu jeví být až příliš dokonalý. Existují pochybnosti o jeho autenticitě, ovšem má závaznou nabídku z jisté rakouské galerie právě na tuto částku.
Zmatený Pollak nechápe, proč mu je obraz vůbec nabízen, ale podvodný protějšek spěchá na pomoc. Prodávající kníže se údajně obává skandálu, a proto by se jevil jako příhodnější odprodej ožehavého Cranacha z nějaké soukromé sbírky. A tou významnou kolekcí bude právě ta Pollakova. Slovo dá slovo, bankéř se upisuje ke koupi „zdařilé kopie Cranacha“ za milion korun s tím, že tato částka bude splatná po převodu částky dvou milionů z konta zmíněné galerie ve Vídni. Všechno do sebe perfektně zapadá, nic netušící oběti jsou nenápadně podstrčeny i rakouské noviny s článkem o chystaném prodeji tohoto epochálního díla. A za čtrnáct dnů ho v Praze navštíví dva zástupci zmíněné galerie, všechny jimi předložené doklady sedí, stejně dopadne i bleskový telefonát řediteli do Vídně. Pollak už nemá žádné pochybnosti a zaplatí Jelínkovi slíbený milion, ovšem peníze z Rakouska ani po třech dnech nedorazí. Vylekaný bankéř tam volá, ale do sluchátka se mu ozve úplně jiný hlas, než se kterým dříve mluvil. O transakci s Cranachem tam nic nevědí.
Žaloba není možná. Podepsal totiž, že kupuje kopii Cranacha, která však měla být prodána do zahraničí jako originál. A to není zrovna ke chlubení. Pollak obraz do té míry nenáviděl, že ho schoval v posledním koutě sklepa své luxusní vily na Hřebenkách. Teprve znalci přivolaní nacistickými okupanty, kteří mu ho za protektorátu zabavili spolu s ostatním majetkem, zjistili šokující pravdu. Podvodníky za pár babek na faře v Bavorsku koupená údajná kopie Lucase Cranacha staršího byla ve skutečnosti originál nedozírné ceny…
Seznam zdrojů:
Arno Bělohlávek - Karel Dobeš: Neprodal jen Karlštejn (Mladá fronta 1984)
