Článek
Přicházející bouře
Syrská občanská válka zuří již více než třináct let. Od svého počátku roku 2011 již vedla ke smrti více než půl milionu lidí a zapříčinila útěk milionů Syřanů do zahraničí. Z počátku všeobecná revoluce proti režimu diktátora Bašára Asada se poměrně rychle rozdělila na vzájemně nepřátelské frakce, které často mají blíže k myšlenkám radikálního islámu než k jakékoliv demokratické reformě. Díky tomuto vnitřnímu rozdělení, mohutné zahraniční podpoře z Ruska a Íránu a také taktickým dohodám s některými povstalci (především Kurdy), dokázal Asad a jeho režim získat po několika letech převahu na bojištích, která vedla k znovuovládnutí většiny země roku 2020.
Povstalce se však nikdy nepodařilo plně porazit. Kromě Kurdů, kteří dodnes s Asadem udržují neoficiální příměří, dokázaly především přežít povstalecké skupiny na severu země, a to díky turecké podpoře. Turecký prezident Erdogan považuje severní Sýrii za svou sféru vlivu a nemá příliš dobrý vztah jak s Asadem, tak s místními Kurdy, které považuje za spojence kurdských separatistů v Turecku. Proto také pomohl udržet při životě severní povstalce, kteří se po krvavé prohře v boji o město Aleppo (2012 až 2016), zdáli na pokraji kolapsu. Ani tato situace povstalce nepřesvědčila k sjednocení a dodnes udržují dvě vzájemně nepřátelské vlády.
Stav občanské války v srpnu 2024. Povstalecká vláda v Idlibu (bílá barva), je zodpovědná za novou ofenzívu
O nejnovější zemětřesení v syrské válečné situaci se postarala samozvaná vláda národní spásy, která kontrolu území kolem města Idlíb. Její páteří je hnutí Tahrír al-Šám, volně přeloženo jako fronta pro osvobození Levanty, které nemá zrovna nejlepší reputaci. Vytvořila ji skupina islamistických organizací pod vedením hnutí An-Nusrá, které od roku 2012 vystupovalo jako hlavní syrský spojenec nechvalně proslulé teroristické organizace Al-Káida. Celá organizace je mnohými státy považována za teroristické hnutí a to přes jisté snahy o zmírnění své rétoriky a ambicí. Svou autoritu si zajistila především díky porážce několika Asadových útoků a stabilizací oblasti kolem Idlibu.
Přes jisté úspěchy se dlouhodobě zdálo, že neexistuje šance na větší protivládní triumf. Asadův režim byl pevně jištěn díky systému regionálních aliancí. Íránské revoluční gardy a libanonské hnutí Hizballáh pomohly Asadovi přežít první měsíce povstání. Ruské letectvo a speciální jednotky hrály významnou roli v zajištění Aleppa a dalších měst, což umožnilo stabilizaci režimu. Ale Rusko je dnes v regionu čím dál slabší kvůli nutnosti věnovat všechnu svou sílu válce proti Ukrajině. Hizballáh utrpěl těžké ztráty proti Izraeli a Írán musí řešit řadu krizí jak v zahraničí, tak na domácím poli. Povstalci v Idlíbu z toho všeho vytušili, že nastala unikátní příležitost a plně se jí chopili.
Pochod na Aleppo
Zprávy o možné nové povstalecké ofenzívě se sporadicky objevovaly už od poloviny minulého roku. Prohlášení o plánech na velkou ofenzívu proti Asadovi byla brána jako snaha oživit západní zájem o dlouholetý konflikt, ale málokdo očekával jakékoliv významné akce. To platilo i při podobném prohlášení, které povstalci vydali pouhý měsíc zpátky, kdy oznámili svůj zájem zahájit ofenzívu proti oblastem na západ od Aleppa. Ty patřily k posledním regionům, které roku 2020 obsadila vládní vojska a pro povstalce se jeví jako přirozený cíl. Dnes je již známo, že již od června probíhala mohutná náborová kampaň, která měla pro útok zajistit dost mužů a zdrojů.
První známky nové operace se začaly objevovat kolem středeční deváté hodiny ranní, kdy zdroje blízké Asadově armádě oznámily překvapivě vysoké množství dělostřeleckých útoků kolem Idlíbu. O hodinu později se vynořily zprávy o povstaleckých útočných formacích, které měly rychle postupovat proti Asadovým loajalistům, což bylo kolem dvanácté hodiny potvrzeno opozičními zdroji. Od té chvíle se zprávy o úspěšném postupu povstalců začaly hromadit a rychle se k nim přidaly informace o mohutných náletech, které Asadovy síly provedly ve snaze ofenzívu zastavit. Také se objevují zvěsti o úspěšné likvidaci mnoha ruských poradců, ale ty zatím nebyly nijak potvrzeny.
Na rozdíl od pomalých a brutálních bojů, kterými byly charakterizovány poslední operace roku 2020 se postup povstalců zdá až bleskových. V některých místech je vizuálně potvrzen postup do vzdálenosti šesti kilometrů od Aleppa, což znamená obsazení oblastí, které před čtyřmi roky Asadovy síly dobývaly více než měsíc. Obsazena byla řada místních vesnic a také několik základen Asadových vojenských jednotek, které dlouhodobě sloužily jako středobod místních vládních sil. Přesný rozsah postupu je kvůli povstalecké snaze omezit únik informací neznámý, ale zatím potvrzené úspěchy se už nyní dají považovat za největší opoziční úspěch od roku 2020.
Ve čtvrtek se situace opět pro Asadova vojska nevyvíjí dobře. Povstalecké síly zahájily útočné operace v několika sousedních oblastech a podařilo se jim zabít jednoho z hlavních íránských poradců, brigádního generála Hashemiho, který již řadu let sloužil jako člen revolučních gard. Dle posledních zpráv, které se objevily kolem 14. hodiny, stojí povstalecké síly přímo na předměstí Aleppa a postupují hned v několika směrech. Turecké zdroje mezitím potvrdily, že operace původně měla pouze posílit povstalecké pozice, ale tento nečekaně rychlý úspěch možná povede k daleko velkolepějším plánům.
Co dál?
Nabízí se však otázka jak tyto zprávy ovlivní situaci v celé Sýrii a na Blízkém východě. Pro samotné povstalce se určitě jedná o triumf, ale není jasné jak rozsáhlý. Pokud vláda v Idlibu pouze plánuje přiblížit své území k Aleppu a ukázat Asadovy, že si s ní není radno zahrávat pak celá operace už dost možná splnila své cíle a nemusí dále pokračovat. Může se však jednat o začátek větší operace, která by měla za cíl obsadit samotné Aleppo? Toto město bylo před válkou největším městem celé Sýrie, ale i po extrémně ničivých bojích je stále obrovskou metropolí, kterou by bylo těžké obsadit a ještě těžší ubránit. Pokud by se taková akce povstalcům povedla, ukázala by až šokující slabost Bašára Asada, který by se opět musel obávat o politické přežití.
I více realistické scénáře, ve kterých se povstalci zastaví před samotnou metropolí, nejsou pro syrského diktátora nijak příznivé. Nová podpora ze strany Íránu či Ruska je kvůli problémům těchto států nepravděpodobná, a i když přijde, tak bude pouze stínem spojenectví z minulých let. Asad má navíc nedobré vztahy s Izraelem a premiér Netanjahu nedávno hrozil odvetou za syrské pokusy podpořit Hizballáh. Syrští povstalci sice Izrael nenávidí ještě víc než Asad, ale jsou více než ochotni využít sporů mezi státy k vlastním úspěchům. Zesílení izraelských náletů by mohlo síly syrského kriticky oslabit, což by se mu lehce mohlo stát osudným.
Zde však vyvstává dlouho nevyřešená otázka. Jak se má k situaci postavit Západ? Není těžké říct, že Bašár al-Asad je tyran a masový vrah. Jeho brutální masakry a použití chemických zbraní jsou jasně doložené válečné zločiny. Navíc je to spojenec Ruska a Íránu, států, které vedou aktivní boje proti našim ukrajinským a izraelským přátelům. Co je však jeho opozice? Pokud nepočítáme poměrně demokratické Kurdy tak se dnes ve většině jedná o radikální islamisty. Výše zmíněné napojení na Al-Káidu je toho velmi dobrým příkladem. Syrští demokraté jsou dnes již dávno mrtví, anebo se potácejí v západním exilu, kde nemají prakticky žádný vliv na svou vlast.
Sýrie je zemí skutečně nešťastnou, kde se již sedmdesát let střídají různé režimy a systémy. Nová povstalecká ofenzíva pravděpodobně není začátkem konce Bašára Asada, ale i v tomto nepravděpodobném scénáři by mnoho naděje pro zdevastovanou Sýrii nepřinesla.
Zdroje a další četba:
Dagher, Sam: Assad or We Burn the Country: How One Family's Lust for Power Destroyed Syria, Little, Brown and Company, 592 stran, 2019, ISBN: 978-0316556729
Syrian rebels launch major offensive.
Rebel factions gear up for major offensive in N. Syria
IRGC commander killed by rebels in Aleppo amid clashes
Turkey says Syrian rebel assault near Aleppo is a ‚limited operation‘
