Článek
Nový kabinet Donalda Trumpa už je v mnoha ohledech hotový a připraven k vládnutí. Tedy alespoň na první pohled. Na rozdíl od České republiky bude teď každý Trumpův kandidát muset být schválen hlasováním v americkém senátu, kde může dojít k ráznému odmítnutí. Někteří současní senátoři mají s Trumpem často dlouholeté spory a staronový prezident tak nemá nic jisté. Přesto však již z jeho předběžných nominací můžeme zjistit mnoho informací o novém zahraničním směřování, které nám Donald Trump předvede ve své druhé administrativě.
Na nejvyšší úrovni
Za nejvyšší diplomatickou pozici se v každé zemi musí považovat ministr zahraničí. Místo v USA zajímavě pojmenovaného secretary of the state, má zaujmout Marco Rubio. Dlouholetý americký senátor, Rubio byl dříve považován za vycházející hvězdu republikánské strany a pravděpodobného budoucího prezidenta. Tento sen mu roku 2016 uťal právě Donald Trump, proti kterému Rubio kandidoval ve stranických primárkách. Přes vzájemnou nechuť během kampaně se Rubio rozhodl Trumpa podpořit v následujících prezidentských volbách, ale oba muži si od sebe mnoho let udržovali odstup. To se začalo měnit na konci Trumpova prvního období ve funkci a oba staří rivalové jsou dnes alespoň formálními spojenci.
Rubio má na zahraničních otázkách jak praktické tak osobní zájmy. Potomek kubánských uprchlíků, Rubio chová dlouhodobou nenávist ke komunistickému kubánskému režimu, který znárodnil majetky jeho prarodičů. Dlouhodobě také platí za ostrého kritika režimů v Íránu a Venezuele, ale za poslední dva roky se začal čím dál více zaměřovat na Čínu, kterou nyní považuje za hlavní hrozbu pro americké zájmy. Nic hezkého si nemyslí ani o Rusku a Vladimíru Putinovi, ale jeho dříve silná podpora pro Ukrajinu začíná být čím dál víc obezřetná. Zda je to kvůli snaze zlepšit si vztahy s Trumpem či z upřímné změny myšlení je nejasné. Je také jedním z hlavních podporovatelů Izraele a všech jeho ofenzivních operací proti teroristickým organizacím.
Jako dlouholetý člen amerického senátu by Marco Rubio neměl mít problémy s jmenováním, ale případné znovu vypuknutí sporů s Trumpem by mohlo jeho novou kariéru rychle ukončit. Dalším problémem by se mohl stát Elon Musk, který se od Trumpova znovuzvolení často míchá do zahraničních otázek. Možný konflikt mezi techno-miliardářem a senátorem Rubiem by mohl být jedním z prvních problémů nově se rodící prezidentské administrativy.
Ministr zahraničí samozřejmě nedělá svou práci sám a všude. Americký prezident jmenuje také nové velvyslance a Donald Trump už stihl odhalit některé ze svých kandidátů. Elisa Stefanik, zastupitelka českého původu, má sloužit na pozici americké velvyslankyně k OSN. Stefanik je známá za svou častou kritiku OSN a to obzvlášť kvůli proti-izraelským usnesením, které tato organizace často vydává. Budoucí zástupkyně je však především známá svou extrémně silnou loajalitou vůči Donaldu Trumpovi.
To je trend často sdílený i mnoha dalšími budoucími členy diplomatického sboru. Novou velvyslankyní v Řecku má být například bývalá snoubenka Trumpova nejstaršího syna. Pro-prezidentští kandidáti, kteří dříve prohráli v senátních a sněmovních volbách mají obdržet místa na Bahamách, v Kanadě či v Číně. Otec Trumpovi bývalé mluvčí bude novým velvyslancem v Izraeli. Toto není v americké politice neobvyklý způsob plnění velvyslaneckých funkcí, ale Donald Trump to bere dál než bylo dříve obvyklé. Což se dá říct o mnoha aspektech jeho politického jednání.
S kým příště do boje?
Když selže diplomacie přijdou ke slovu bestie války. Nová administrativa má jako svého ministra obrany mít muže, který má blízkou zkušenost jak s válkou tak s televizní kamerou. Pete Hegseth je veterán Afghánistánu i Iráku a od roku 2017 působí jako komentátor a moderátor v televizi Fox. Dlouhodobý členy veteránských organizací a konzervativních politických skupin, Hegseth platí za jednoho z Trumpových hlavních loajalistů v nové administrativě a s prezidentem nemá historii sporů. Naopak s ním v rámci Fox natočil několik populárních rozhovorů za což ho má Trump podle některých zdrojů dodnes ve velké oblibě.
Hegseth má ve velké oblibě téma kulturních válek. V nové knize, kterou tento rok vydal, otevřeně brojí proti tomu, co považuje za „woke reformy“, a volá po návratu k tradičním metodám výcviku, které z amerických vojáků znovu učiní pravé obránce svobody. To že se sám Hegseth prý potýká s alkoholismem a předchozími obviněním ze sexuálního násilí pravděpodobně nijak neublíží jeho šancím na jmenování, ale nedostatek zkušeností ve vysoké politice by se pro něj mohl stát kritickým. Hegseth je jedním z aktivních proponentů potřeby reorientace na Čínu a podobně jako Rubio je tvrdým kritikem režimů v Íránu a Venezuele. Jeho názory na armádu však můžou poměrně rychle narazit u zkušených generálů a mnoha dalších veteránů, kteří v současné době zasedají v kongresu.
Z nedostatku zkušeností nemůže být obviněn Mike Waltz. Jako voják sloužil v Afghánistánu a byl členem elitních zelených baretů. Pro Bílý dům sloužil v nízkých funkcích už za prezidenta Bushe mladšího, ale později se přesunul do vysoké volební politiky, když byl roku 2018 poprvé zvolen do kongresu. Aktivní člen republikánské strany, Waltz byl vždy považován za politika spíše orientovaného na zahraniční otázky. Za pozornost obzvlášť stojí, že byl několik let členem komisí pro záležitosti spojené s Čínou, kde vystupoval jako velký kritik režimu v Pekingu a jeho ambicí.
Nyní má získat pozici poradce pro národní bezpečnost. Tato funkce je sice formálně nižšího významu, ale v minulosti dokázala být využita schopnými jedinci. Pod prezidentem Nixonem zde působil Henry Kissinger, který odtud tvořil americkou zahraniční politiku. Waltz má svou pozici poměrně jistou. Jako dlouholetý člen kongresu se správnými názory by měl přes své kolegy projít snadno. Kromě proti-čínské pozice je také znám jako nepřítel teroristů a dlouhodobý podporovatel podpory pro afghánský odboj proti Tálibánu. Podporuje také Ukrajinu, ale podobně jako Rubio se v nedávné době začal k dalším zbrojním dodávkám vyjadřovat čím dál víc vyhýbavě.
Nejistá rozvědka
I v tak různorodé skupině jako je nadcházející Trumpovaadministrativa se najde málokdo s tak komplikovanou osobní historií jako je Tulsi Gabbard, kandidátka na pozici ředitelky národní rozvědky. Gabbard má za sebou poměrně divoký život, ve kterém můžeme najít několikaletou aktivní vojenskou službu, dlouhodobou aktivitu v havajské regionální politice a také dvacetileté členství v Demokratické straně, které ukončila teprve před dvěma lety. Gabbard se roku 2020 dokonce ucházela o pozici demokratického kandidáta na prezidenta a prosazovala levicové a proti-válečné pozice.
To z ní dělá dost podivného spojence pro Donalda Trumpa, ale Gabbard byla dlouhodobě známá svou ochotou vyjednávat i s konzervativními republikány. Vytvořila si silné nepřátelství s elitou demokratické strany a po přestupu k Republikánům již roku 2024 aktivně podporovala Trumpovu kampaň za což má být štědře odměněna. Je pravděpodobně nejostřejší oponentkou pomoci Ukrajině a jakýchkoliv nových zahraničních intervencí. Její nová pozice koordinuje všechny americké tajné služby a bude tak mít mohutný vliv na budoucnost amerického zahraničního vlivu. I proto však možná tuto pozici nedostane. Její minulost a pokračující odpor vůči konfrontaci s Čínou jsou silně neoblíbené mezi republikánskými senátory. A přeběhlíka jde vždy odmítnout jednodušeji než stranického veterána.
Trump také hodlá provést změny ve vedení jednotlivých tajných služeb. CIA má znovu vést John Ratfliffe, který byl prezidentovým loajálním spojencem již za minulé administrativy. Právě on může být jedním z méně viditelných, ale vysoce aktivních hráčů v nové administrativě. Jím vydané texty nám naznačují, že nebude mít příliš vysoké ideologické zájmy a pojede spíše pragmatickou linii. To například znamená, že nepatří k nepřátelům ukrajinské pomoci a také podporuje posílení amerických závazků vůči Evropě. Jeho hlavním zájmem je větší dohled kongresu nad způsoby jak jsou tyto plány prováděny v praxi.
Z výše popsaných kandidátů se dá shromáždit několik důležitých faktorů. Prakticky všichni jsou to oponenti Číny a její expanze, což perfektně pasuje k Trumpově dlouhodobě zahraniční pozici. V mnoha případech se však nejedná o otevřené odpůrce pomoci Ukrajině a jejich často neurčité pozice nám o Trumpově budoucí východoevropské politice mnoho neřeknou. Ve většině případů se však nejedná o amatéry jmenované pouze kvůli loajalitě, což by je jako kandidáty pravděpodobně potopilo při snaze projít senátními pohovory. Obzvlášť ti z nich, kteří dříve sloužili v americkém kongresu mají tedy svá jmenování poměrně jistá.
Donald Trump bude 20. ledna inaugurován do pozice prezidenta Spojených států amerických. Jeho kandidáti do kabinetu nám mohou naznačit mnohé, ale u člověka tak náchylného k prudkým změnám jako je Trump si ničím nemůžeme být jisti. Trump může nastolit zcela nečekaný kurz ať už v otázce Číny či válce na Ukrajině a případný nesouhlas svých ministrů pak rád vyřeší rychlým vyhazovem. Jeho první administrativa byla přeci jen proslulá svými častými personálními změnami. Trump nám nyní dal určité indicie, ale nikdo neví jak dlouho se jich bude držet.
Zdroje a další četba:
Kellogg, Keith;Ratcliffe, John Ending. Putin’s Invasion: Defining the Direction of U.S. Assistance (as of day 231 of the invasion), Online, America first policy institute, dostupné z: https://americafirstpolicy.com/issues/20221012-ending-putins-invasion-defining-the-direction-of-u.s-assistance-as-of-day-231-of-the-invasion
Hegseth, Pete: The War on Warriors: Behind the Betrayal of the Men Who Keep Us Free, Broadside Books, 256 stran, 2024, ISBN: 978-0063389427
Gabbard, Tulsi: For Love of Country: Leave the Democrat Party Behind, Regnery, 240 stran, 2024, ISBN: 978-1684514854
Watson, Kathryn; Yilek, Caitllin. See the full list of Trump Cabinet picks and major White House appointments, Online, CBS news, dostupné z: https://www.cbsnews.com/news/who-might-be-in-donald-trump-cabinet/
