Zabijácká léčiva a kosmetika s příměsí rádia

Cesta pokroku je lemována nehodami, leckdy smrtelnými. To platí i o jaderné energetice. Zatímco v podstatě tři velké havárie, nehody na Three Mile Island, v Černobylu nebo poslední ve Fukušimě, jsou ve všeobecné známosti, existují co do velikosti srovnatelné průšvihy, o nichž se dnes nemluví. A nejedná se jenom o bývalý Sovětský svaz, o kterém jsem psal jako první, nebo Německo nebo posledně Japonská Tokaimura. Smrtící zvědavost zlodějů kovů pro změnu zabíjela v Brazílii. V osmdesátých letech potom zabíjela softwarová chyba na zařízení Therac-25.

Dnes se podíváme k samotným začátkům, kdy, řečeno dnešními slovy, byl výzkum okolo radioaktivy hodně punk. A cool. Nová věc, nově objevený jev, prostě jak se dneska říká, hype jako sfiňa. Dvakrát Nobelovka pro Marii Curie-Skłodowskou, jednou v roce 1903 s manželem Pierrem a Henry Becquerelem za objasnění, jak vzniká radioaktivita a druhou už za chemii v roce 1911, kdy se jí podařilo z Jáchymovského smolince izolovat první gram rádia. Kromě Nobelovek v roce 1914 začal pracovat Institut rádia ve Francii a po válce v Bílém domě dostala od prezidenta W.G. Hardinga Marie darem gram rádia destilovaný v USA. Takže rádium a radioaktivita obecně stala součástí main streamu a lidi prostě chtěli radioaktivní výrobky. Radioaktivita zabila Marii až v roce 1934, v 66 letech, takže na to, jak pracovala dlouhá léta s radioaktivními prvky prakticky bez ochrany, prokázala opravdu tuhý kořínek. Ale to nemělo na hype kolem rádia žádný vliv. Nicméně zápisky Madam Currie jsou do dneska pořád radioaktivní a nějakých 1 600 let ještě radioaktivní budou. Takže pokud si je chcete přečíst, tak jenom v protiradiačním obleku. Naštěstí se zápisky už povedlo digitalizovat. Ale je pikantní, že se na to přišlo při exhumaci ostatků manželů Currie, kdy byly uloženy na čestné místo do francouzského Panthéonu. Radioaktivní jsou dokonce i kuchařky, podle který Madam Currie vařila. Tak tolik k dokreslení, jak lehkovážně se s radioaktivitou tehdy zacházelo.

Tento radioaktivní lék je největším komerčním úspěchem Williama J.A. Balleyho, mezi lety 1918 a 1930 se jich prodalo přes 500 000 kusů. Vyrábělo se to v Bailey Radium Laboratories v New Jersey. Lék měl podobu 15ml velké lahvičky, kde bylo v destilované vodě rozpuštěné rádium, izotopy 226 a 228. Aktivita bývá uváděna jako 37 kBq. Vzhledem k tomu, že to mělo léčit impotenci a únavu, věci které jsou z části velmi psychosomatické, léčivo mělo úspěch. Mezi nejoddanější uživatele patřil Eben Byers, vlivným průmyslník a sportovec, který za svůj život vypil přes 1 400 lahviček Radithoru. Vzhledem k tomu, že není známo přesné složení a ani váha pana Byerse, lze pouze odhadnout, že jednou lahvičkou vstřebal cca 15 mSv. (Pro srovnání, CT břicha je 10 mSv, přirozené radioaktivní pozadí 2,4 mSv).

Nelze se tedy divit, že při daném apetitu zemřel po pětiletém požívání Radithoru na rakovinu spodní čelisti. V roce 1965 bylo jeho tělo ze studijních důvodů exhumováno a vědci naměřili pěkných 225 kBq. Nicméně smrt pana Byerse v roce 1932 vedla k zakázání tohoto léku. Více o tomto najdete na Wiki.

Američané nebyli jediní, kdo experimentoval s radioaktivitou. V roce 1920 vznikla v Německu zubní pasta s obsahem thoria. Vzhledem k historii Německa Vás mohu ujistit, že nebyla určena výhradně pro Židy. Produkovala ji firma Auergesellschaft, která vznikla roku 1982 a tehdy se zaměřovala na výrobu punčošek do plynových lamp. Až později i k tomu přibrala použití vzácných zemin, luminiscenci, thorium a uran. Dokonce byla ve třicátých letech součástí nacistického úsilí o výrobu atomové bomby, kdy produkovala vysoce čistý oxid uranu.

Ale zpět k zubní pastě. Byl to vlastně vedlejší produkt zpracování thoria. Bohužel nelze už nalézt, koho přesně napadlo dělat radioaktivní zubní pastu, nicméně výroba jela až do konce druhé světové války. Potom celou firmu sebrali a odvezli Sověti.

Reklama na Doramad slibovala vitální ústní dutinu, lepší prokrvení, likvidaci plaku, zubního kamene. Radioaktivita měla zabíjet bakterie, ale nechat přežít uživatele. Samozřejmě firma měla na tuto pastu tisíce lékařských předpisů a doporučení, jak uváděla na letáku zde.

Bohužel se mi nepovedlo dohledat konkrétní hodnoty radioaktivity této zubní pasty a ani případné zdravotní následky dlouhodobého používání. Je možné, že vzhledem k obtížnosti separace thoria z monazitu se to prostě v zubní pastě dost šidilo.

Němci dokonce roku 1920 začali péct v Jáchymově, právě inspirováni tím, že v jáchymovské rudě bylo nalezeno rádium, speciální Jáchymovský chleba s příměsí rádia. Naštěstí toho rádia tam zase nebylo tolik, ale soudě podle obalu se to vyváželo i do Maďarska. Více zde.

Jak už jsem psal výše, z rádia (myšleno radioaktivní prvek, ne přístroj pro přenos radiových vln) se kolem roku stalo fakt hype. Na trhu se vyrojila celá řada výrobků z něj. Třeba Radium-Pastillen, bonbóny s příměsí rádia z Německa, nebo Radio X Tablets z Pittsburghu. Naštěstí pro uživatele obsahovaly tyto výrobky pouze stopové množství radioaktivních látek a nemohly tudíž uškodit. Z té doby je též Revigator, pro zdraví zázračně fungující džbánek na radioaktivní vodu. V podstatě obyčejný keramický džbán, do něhož se večer nasypala uranová sůl a druhý den se to pilo. Spíše než radioaktivita škodil arsen, který se z rudy uvolňoval do vody. Na této stránce najdete dlouhý seznam dalších výrobků, bohužel se ale už mnoho informací ztratilo. Nicméně se zdá, že kromě Radithoru nikdo nevyráběl vyložené zabijáky, spíše se vezli na vlně popularity.