Článek
Jižní fronta války na Ukrajině je oblastí s až magickým významem jak pro obránce, tak pro agresory. Roku 2022 zde Rusko dosáhlo svých největších úspěchů, když úspěšně prorazilo obranné linie u Krymu a následně dobylo města Melitopol a Mariupol. O rok později zde došlo k největší ukrajinské proti-ofenzívě celé války, jež však selhala ve svých cílech a byla brána za počátek špatné fáze bojů. Až letos se karta začala otáčet ve prospěch Kyjeva, a to díky vítězstvím v zimě a na jaře. Zprávy z posledních dnů tento trend potvrzují a posilují.
Jižní vyrovnání
Válka je často hrou šance. Nutnost vsadit na jeden scénář a doufat, že oponent neudělá přesný opak, je součástí válečné historie snad už od počátku lidské existence. Na začátku letošního roku muselo Rusko rozhodnout, zda má cenu soustředit většinu svých dostupných sil na východní donbaské frontě s cílem spustit velkolepou ofenzívu proti pevnostní linii města Kramatorsk, což by v případě vítězství zajistilo hlavní ruský válečný cíl a mohlo by Moskvě umožnit ukončit konflikt na triumfální notě či v něm pokračovat za daleko příznivějších okolností. Tato koncentrace však mohla být provedena pouze v případě, že se někde najdou dostatečně velké síly na její realizaci.
Rusku totiž už zdaleka nestačí jeho současné náborové metody a čelí tak nedostatku vojáků. Putin a jeho generálové mohli tedy pro provedení ofenzívy buď spustit novou mobilizaci, jež by byla v Rusku extrémně nepopulární, anebo oslabit ostatní části frontové linie. Zvolili druhou možnost a od konce roku 2025 začal přesun mnoha ruských vojáků na Donbas, kde se měli stát součástí nejnovějšího ruského triumfu. Z něho nakonec zbyl spíše ponižující pokus, který dodnes nedobyl ani nejslabší ukrajinské pozice, jako je město Kosťantynivka, a to přesto, že se Putin a jeho kumpáni snaží svět přesvědčit o opaku.
Moskva pravděpodobně doufala, že si Ukrajina jejích přesunů buď nevšimne, anebo jich nedokáže využít. Realitou však bylo, že Kyjev dlouhodobě pracoval na tom, aby spravil své vlastní frontové nedostatky a dokázal být připraven využít případných šancí k zatlačení agresora. Proto také dokázaly ukrajinské síly hned na začátku roku osvobodit řadu vesnic, několik menších městeček a vyhnat Rusi z mnoha krvavě vydobytých pozic. Ukrajinské jednotky předvedly daleko lepší schopnost vést ofenzivní akce než v předchozím roce a narazily na extrémně oslabené a nepřipravené ruské linie. V několika případech stačilo pouze sundat ruské vlajky a nahradit je žluto-modrými barvami.
Mezitím navíc začala škrtící operace proti ruským zásobovacím liniím. Prakticky celá ruská armáda na jihu Ukrajiny je zásobována přes dopravní uzel kolem města Melitopol, který je také hlavním zdrojem zásob pro okupované oblasti, a to včetně poloostrova Krym. O úspěšném ochromení krymské infrastruktury a odstřihnutí poloostrova od zásob mluví mnoho médií, ale efekt ukrajinských útoků na zásobování frontových jednotek je brán v potaz daleko méně. Přitom se jedná o metodu, kterou samo NATO plánuje použít v případě války s Ruskem. Ochromit jeho zásobovací linie do té míry, že se invazní armáda sama zhroutí.
Střet námořníků a specialistů
Reálné výsledky těchto dlouhodobých trendů se měly ukázat na pokraji hranic záporožské a dněpropetrovské oblasti, kde Rusové dokázali v roce 2025 obsadit rozsáhlé území. Do akce se zde vydal 425. speciální útočný pluk Skelya, který má v ukrajinské armádě skutečně fascinující reputaci. Na jednu stranu je uznáván za svou schopnost dosáhnout úspěchů. Bojuje od začátku války a málokterá ukrajinská jednotka osvobodila tolik území a zničila tak moc ruské techniky. Na druhou stranu je však kontroverzní kvůli svým často vysokým ztrátám a opakovaným obviněním z šikany, kterou prý vedou veteráni proti čerstvým brancům. Tvrdá a nekompromisní síla, ať už jde o vlastní lidi, či o nepřítele.
Teoreticky měly čelit asi tomu nejlepšímu, co Rusko v oblasti stále mělo. 120. gardová divize námořní pěchoty je tvořena z několika starých a slavných jednotek, jež mají historii táhnoucí se až k 2. světové válce, kde sovětská námořní pěchota platila za jednu z nejlepších sil na východní frontě. Současná historie této síly zahrnuje účast na několika hlavních ruských válečných triumfech, a to včetně už zmíněného průlomu jižních ukrajinských linií roku 2022 a následné obrany při proti-ofenzívě roku 2023. 120. divize mnohokrát předvedla své schopnosti v útoku i obraně a dalo se tedy čekat, že proti ní nebude možné provést příliš efektivní úder. V posledních dnech však zprávy z fronty svědčí o pravém opaku.
Vesnice Ternove, Zaporizke, Novoheorhiivka, Vorone, Sichneve, Maliivka. Všechny z nich byly ovládnuty při ruském postupu v minulém roce a nyní byly při postupu útočného pluku osvobozeny. Ukrajinské síly osvobodily více než 100 kilometrů čtverečních a postoupily dvacet až třicet kilometrů do hloubky nepřátelské linie. To znamená, že Rusko ztratilo velkou část území, kterou dříve v dněpropetrovském regionu dokázalo dobýt, a bylo vytlačeno z mnoha pozic, které Moskva v minulém roce oslavovala jako velkolepé triumfy a důkazy o své schopnosti vyhrát celou válku. Nyní jsou však Rusové na ústupu a Ukrajina se těmto chvástům může s ospravedlněním smát.
Co za celým triumfem stojí? Zprávy jsou zatím nekompletní, ale kromě výše zmíněných faktorů se také plně projevila rostoucí koordinace mezi drony a pěchotou, jež umožnila několikadenní kolotoč pozemních a leteckých útoků, který ruské vojáky kompletně vyčerpal a vážně oslabil. Projevila se také rostoucí zkušenost ukrajinských jednotek s ofenzivními operacemi, jež postupně roste už od selhání velké proti-ofenzívy, ale až nyní má své plné výsledky. Ruské zdroje pak především zmiňují nedostatky zásob, které se kvůli logistickým útokům staly nedostatkovým zbožím a jejichž ztráta dělá z frontových jednotek sedící kachny na lov. Je jedno, jak zkušený ve válce jste, když nemáte čím střílet.
Právě díky ruským zdrojům si můžeme být jistí, že k ukrajinskému postupu skutečně došlo a nejde pouze o propagandistickou linii z Kyjeva. Váleční blogeři nejsou jednotní v tom, jak daleko jejich nepřítel skutečně postoupil, ale hromadně se shodují na realitě postupu a krizi frontových ruských oddílů. Už také vypukla obvyklá panika, která se značí výkřiky o přicházející obrovské proti-ofenzívě, jež udeří na celou ruskou linii. Útoky na Krym mají dle ruských online autorů dokonce značit, že se Kyjev chystá k postupu až na samotný poloostrov.
Tlak na zlomení Moskvy
Pro jednou se zdá, že tuto variantu bere vážně i Moskva. Na Krymu začaly být poprvé od roku 2023 stavěny zákopy pro případnou obranu a ruské úřady vydaly specifické instrukce pro případ ukrajinského pozemního úderu. Tento scénář se však zdá jako velmi fantastický a spíše než na nadcházející velkolepou operaci ukazuje na rostoucí ruskou paranoiu. Ukrajina se od začátku roku zaměřuje na územně velmi limitované operace, které mají jasný cíl a většinou buď chtějí zlepšit svou frontovou linii, či osvobodit zranitelné cíle. Pro obrovskou ofenzívu ve směru Krymu by byly potřeba zdroje, kterých by si Rusko přes všechny své nedostatky muselo všimnout, což by vedlo k přesunu jednotek na jih a pravděpodobně k opáčku roku 2023.
Územní operace je potřeba vnímat v perspektivě celkové ukrajinské strategie, kterou nedávno částečně představil prezident Zelenskyj. Poměrně optimisticky mluvil už v červnu o čtyřicetidenní operaci, jež má pomocí úderů na ruské vnitrozemí a dalších metod přinutit Moskvu k reálným mírovým jednáním. Hlavní částí této strategie jsou obrovské dronové a raketové útoky na ruskou energetickou a vývozní infrastrukturu, jež slaví čím dál větší úspěchy a pravidelně ohrožují nejvýznamnější města Ruské federace, jako je Moskva a Petrohrad. K tomu se také přidala decimace ruské ropné flotily, kterou Ukrajinci dokázali zasáhnout přímo u svého pobřeží.
Tyto údery nemají za cíl plně Rusko zlomit, což by sice byl ideální výsledek, ale trvalo by to extrémně dlouho. Skrze ně však jde přesvědčit ruskou elitu a veřejnost o tom, že je válka nevyhratelná a povede k čím dál většímu poklesu jejich životních standardů. Ruská média svědčí o tom, že se situace v tomto směru skutečně posouvá, a i od figur blízkých Putinovi přicházejí nečekaně pesimistické výkřiky o nutnosti ukončit celý konflikt. Na nedávných akcích se dokonce i samotný ruský diktátor vyjádřil ve smyslu, že chce boje s Ukrajinou brzy zakončit.
Frontové operace jsou pak tedy především metodou, jak vyvrátit poslední část ruského narativu, tedy že Putinova armáda postupuje a dokáže dobýt další území. Osvobození, byť i malých oblastí, kterými se Moskva dříve vychloubala, je těžkou psychologickou ránou. Pokud však Rusko odmítne tuto realitu vidět, může Ukrajina přistoupit k možnosti války do úplného konce. Tedy na snahu skutečně přivést ruský stát k bodu zhroucení a následně ho přes tuto linii přehodit. Pak už bychom skutečně měli čekat nové pokusy o velkolepé ofenzívy, které by měly za cíl využít zničených zásobovacích linií Rusů k plné otočce současných frontových stavů. A pokud Rusko nevymyslí, jak současný průběh radikálně změnit, tak si bude muset vybrat mezi rychlým koncem války a kompletním kolapsem.
Zdroje a další četba:
Vakulina, Sasha: Ukraine launches 40-day operation to ‚pressure Russia to end the war‘, Euronews, 26. 06. 2026 Online: https://www.euronews.com/my-europe/2026/06/26/ukraine-launches-40-day-operation-to-pressure-russia-to-end-the-war
Frontline brief: Ukrainian counterattacks in Dnipropetrovsk oblast, Tochnyi info, 8. 7. 2026, Online: https://tochnyi.info/2026/07/frontline-brief-ukrainian-counterattacks-in-dnipropetrovsk-oblast/
Russian Offensive Campaign Assessment, July 13, 2026, Institute for the Study of War, 13. 7. 2026, Online: https://understandingwar.org/research/russia-ukraine/russian-offensive-campaign-assessment-july-13-2026/
