Článek
Mezinárodní vztahy se často mohou radikálně změnit i kvůli té nejmenší události. Porážka Viktora Orbána však rozhodně patří mezi větší události naší éry a zaslouží si všechnu pozornost, kterou dnes dostává. Dvacet let vládnoucí hegemon maďarské politiky byl zredukován na bezzubou parlamentní sílu a nastupující vláda se chystá tvrdě osekat jeho vnitrostátní impérium. S novou situací se však musí vypořádat také Rusko, které nyní stojí před situací, kdy přišlo o jedinečně užitečného spojence.
Bitva o Budapešť prohrána
„Muž, který se více zajímal o zájmy cizích ideologů, byl poražen správným maďarským nacionalistou. A na rozdíl od '56 nám sem Rusové už nemohou poslat tanky.“ Tak mi zhodnotil jeden maďarský známý výsledky tamních voleb. Je to dosti ironická, ale také pravdivá poznámka. Viktor Orbán, který začínal svou politickou kariéru jako disident a muž, jenž dostal z Maďarska ruské vojáky, se během své vlády stal pravou rukou Moskvy v Evropě a krátce před volbami dokonce otevřeně označoval velké proti-sovětské povstání roku 1956 za zbytečné a hloupé. Dá se divit, že byl překonán mužem, který se po Maďarsku i jmenuje?
Vztahy Ruska a Viktora Orbána jsou dodnes poněkud nejasným polem, a to obzvlášť v bodu jejich proměny z nepřátelství na otevřenou spolupráci. Ještě roku 2008 odsuzoval jako tehdejší vůdce maďarské opozice Rusko za útok na Gruzii a obviňoval tehdejší vládu z nedostatečně proti-ruského postoje. Bylo to až v průběhu jeho druhé vlády, jež začala roku 2010, kdy se ze staronového premiéra stal čím dál větší obdivovatel Vladimíra Putina, což bylo dle některých expertů napojeno na Orbánovy nové autoritářské tendence, zatímco další to označují za pouhou snahu o získání lepších obchodních vztahů.
Maďarský vůdce se však stále příliš nelišil od zbytku Evropy. Roku 2014 sice s Putinem rychle začal jednat i po zabrání Krymu, ale mnozí vládnoucí evropští politici ho za to tehdy chválili a byli rádi, že se přes Maďarsko půjde s Moskvou do budoucna domluvit. Orbánova následná snaha o omezení či zrušení proti-ruských sankcí také nebyla nijak unikátní a příliš nevybočovala z evropského mainstreamu. Až plná invaze na Ukrajinu ukázala kompletní otočku maďarského premiéra a jeho sabotážní akce v souvislostech podporou pro napadený stát jsou dobře známé. Mimo jiné pro tyto snahy použil třeba maďarskou menšinu na Ukrajině či status ropovodu Družba.
Rusko a Ukrajina se pak staly středem Orbánovy nedávné volební kampaně. Vůdce opozice Magyar byl vyobrazen jako proradná loutka Zelenského, jež pošle mladé Maďary válčit na Ukrajinu, zničí ekonomiku státu a udělá z hrdého národa otroky. Podobné akce Orbánovi fungovaly roku 2022, ale tentokrát se s jejich efektivitou přepočítal. Především proto, že voličům daleko více záleželo na rostoucích cenách potravin. Nepříliš efektivními se také ukázaly Orbánovy sliby o tom, jak jeho přátelství s Putinem zajistí pro Maďarsko levné zdroje energie.
Jak moc se do maďarských voleb zapojil Kreml? Dle některých zdrojů to byli právě ruští experti, jež provedli sabotážní akci na hranicích mezi Srbskem a Maďarskem, která měla pro Orbána zajistit volební šok, ale nakonec vyzněla do prázdna. Ruské online kanály navíc podle dostupných zpráv silně podcenily situaci a nepochopily, že se v Maďarsku stále dá mluvit o demokratických volbách. Jejich online propaganda tak sice dorazila v mohutném množství, ale velmi pozdně, a nakonec neměla velké efekty. V neděli tak i oni obdrželi velmi tvrdé setkání s realitou.
Zmar ze ztráty
Oficiální ruská reakce na novou volební změnu přišla už v pondělí a byla sama o sobě dost zajímavá. Putinův milovaný mluvčí-papoušek Dmitrij Peskov prohlásil, že výsledky jeho země samozřejmě respektuje, ale nedělá si s nimi starosti. Maďarsko totiž už dlouhou dobu ve skutečnosti je nepřátelskou zemí, jež podporuje proti-ruské sankce a nedá se s ní proto vyjednávat. Pokud je nový vítěz voleb ochoten jednat, tak je to sice možné, ale pouze za podmínek výhodných pro Rusko. O Orbánovi nepadlo ani slovo a ruská státní média rychle přestala o Maďarsku a změnách v něm mluvit.
Jedná se o docela dobrý příklad starého příběhového klišé. Tím myslím situaci, kdy už je vedlejší kumpán hlavnímu padouchovi k ničemu a ten se ho proto promptně zbaví. Člověk by si myslel, že ruští vazalové neloajalitu svých pánů dávno uvědomí, ale evidentně mají příliš vysoké sebevědomí. Orbán samozřejmě nebyl ruským nepřítelem a maďarská role byla pro Rusko často velmi klíčová. Hlavní roli samozřejmě hrálo jeho právo veta v záležitostech Evropské unie, kterým mohla tato země bez větších následků blokovat snahy nadnárodní skupiny podpořit Ukrajinu a potrestat Rusko. Tento proces sice Orbán nemohl provádět nekonečně, ale dokázal s ním dosáhnout pro Moskvu cenných zdržení.
Novou realitu daleko lépe popisují komentáře starých špatných vojenských online bloggerů, jež mají na maďarskou situaci daleko negativnější pohled, než oficiálně hlásá Kreml. Za obzvlášť trpký považují fakt, že sám Putin Orbána před volbami otevřeně podpořil a nyní se snaží předstírat, že tak nikdy neučinil. Kromě této reputační rány se především obávají daleko větší akceschopnosti ze strany evropských spojenců Ukrajiny, jež už nadále nebudou muset čelit maďarskému vetu. „Nemáme tam nikoho lepšího“, „Kdo nám bez Orbána zbývá?“ a „Ztratili jsme klíč k Evropě“, jsou některé z výrazů, na které jsem za poslední dva dny narazil.
Fakt, že zvolený premiér Magyar mluví o ochotě s Ruskem jednat, za což ho kritizují někteří západní experti, nechává tyto zdroje chladnými. Maďarsko není pro Rusko extra užitečné jako neutrální či dokonce přátelský partner, ale především ho potřebovalo pro výše zmíněnou vnitřní sabotáž evropských procesů. Magyar však dal opakovaně najevo, že hodlá s Evropskou unií vycházet lépe a nebude blokovat další pomoc Kyjevu. Pro Rusko je tak fakt, že Magyar není velkým spojencem Ukrajiny naprosto k ničemu, protože nebude plnit pro něj nutnou roli.
Nenahraditelný hráč
A právě v tomto faktu se ukazuje Orbánova unikátní pozice. O maďarském premiérovi si můžeme myslet, co chceme, ale byla to silná politická osobnost. Měl velmi stabilní parlamentní většinu a kontroloval většinu státních institucí, což mu umožňovalo vést velmi suverénní zahraniční politiku. Byl také ochotný nechat se zlákat ideologickými plány, což ho vedlo ke snaze vést mezinárodní neo-konzervativní hnutí, které z něj učinilo jednu ze svých model. I proto byla jeho porážka ve světě daleko více vnímána než například prohra Andreje Babiše roku 2021. Orbán byl prostě a jednoduše unikátem.
V současné Evropě nemá Putin nikoho podobného. Přes všechna varování o nárůstu krajní pravice v západní Evropě jsou tyto strany stále součástí opozice a tam, kde se k moci dostali, například v Itálii, se rychle ukázaly jako silně proti-ruské. Současný belgický premiér sice několikrát zmínil nutnost s Putinem mluvit, ale jeho koalice je křehká a nedovoluje mu velké akce. Náš vlastní Andrej Babiš pak je příliš chytrý na to, aby si kompletně zpřetrhal vztahy se západem. Kromě svých ekonomických zájmů má také chuť být dobře vnímán západní Evropou a plné poddanství vůči Rusku pro něj prostě a jednoduše není dostatečně výhodné. Orbánova porážka mu tento fakt pouze potvrdí.
No a pak tu máme Slovensko, o kterém už někteří mluví jako o možném nástupci Orbánových snah. Premiér Fico a jeho koalice jsou rozhodně dost radikální na to, aby se takovými ambicemi opíjeli a vztah k Rusku mají více než vřelý. Slovensko však není Maďarsko. Za prvé má pouze poloviční velikost svého jižního souseda, a navíc je velmi závislé na západních dotacích. Tamní vláda navíc není pevným blokem jedné strany, jako tomu bylo v Maďarsku, ale rozhádanou koalicí, jež si jen velmi těsně drží parlamentní většinu a každých pár týdnů jí hrozí kolaps. Sám Fico pak není osobností jako Orbán a jeho opakovaná ochota podřídit se rozhodnutím zbytku Evropské unie je jasným signálem, že od něj Rusko nemůže očekávat žádné zázraky.
Rusko tedy nepřišlo pouze o spojence, ale o klíčový článek své evropské strategie, jež mu umožňovala rozvracet snahy EU o potrestání jeho agresivních kroků. Co přesně bude Kreml dělat, aby tuto situaci vyřešil, je nejasné, ale pravděpodobně se pokusí najít nového Orbána mezi různými krajně pravicovými vůdci v Evropě. Zda se jim tato snaha podaří, nemůžeme vědět, ale užitečných idiotů nebylo ve světě nikdy málo. Maďarská změna však také nabízí novou šanci Evropě a Ukrajině, jež nyní mohou spustit novou vlnu společných iniciativ. V Budapešti možná Kyjev nezískal přítele, ale hlavní je, že už nemusí čelit jednomu ze svých nejotravnějších nepřátel. Snad z tohoto faktu vytěží celá Evropa.
Zdroje a další četba:
Osborn, Andrew: Russian hardliners mourn Orban's electoral loss, Kremlin reaches out to his successor, 13. 4. 2026, Reuters, Online: https://www.reuters.com/world/europe/kremlin-says-it-hopes-pragmatic-ties-with-new-hungarian-leadership-after-orban-2026-04-13/
Sauer, Pjotr: ‘We were never friends’: Kremlin plays down loss of ally following Orbán’s election defeat, 14. 4. 2026, The Guardian, Online: https://www.theguardian.com/world/2026/apr/14/hungary-new-era-russia-back-foot-vladimir-putin-viktor-orban
Dickinson, Peter: Orbán’s Hungarian election defeat: Good for Ukraine, bad for Russia, 13. 4. 2026, Atlantic Council, Online: https://www.atlanticcouncil.org/blogs/ukrainealert/orbans-hungarian-election-defeat-good-for-ukraine-bad-for-russia/
