Článek
Řeknete si, že je to další „celebritní rodina“, u níž lze očekávat pěkné skandály. Což čtenáři veskrze milují. Jenomže v případě knihy Vyšlo slunce Mariel Hemingwayové dostáváme zprávu o tom, jak to vypadá, když vyrůstáte v prostředí, kde příliš chladná matka s příliš pijícím manželem nezvládnou svým dětem vytvořit lepší citové a výchovné podmínky.
Mariel především zmiňuje určitou nevšímavost rodičů a nekonečné hádky, kdy se snažila přikurtovat ve své mysli k posteli, chtěla se pocitově rozplynout, aby to nemusela poslouchat. Nakonec to u ní vedlo k důsledné kontrole toho, co jí a ke kontrole všeho, co dokázala ovlivnit. Starší sestry na ten rodinný nelad reagují tím, že velice brzy začnou podléhat nočnímu životu a drogám, s čímž si zcela ztracení rodiče neví rady. K tomu všemu autorka naznačuje, že vztah otce neprobíhal ke starším dcerám standardně. Stačí pět minut na internetu, aby se našinec dozvěděl, o co šlo. A nečte se to lehce. Zatímco kniha se čte docela dobře, i když ten překlad se typicky drobí mezi prsty, obsahuje určité nelogičnosti, zkrátka nenabízí žádné jazykové zázraky.
Ale tím, že Mariel nepřináší obraz nějaké celebritní dynastie, ale podává svědectví o obyčejných a všedních starostech, udrží naši pozornost až do konce. Navíc i ona sama zmiňuje chvíle, kdy se lehce dotkla opravdového domova, to když s dokonale štíhlou a upravenou matkou vařila, nebo s otcem vyrážela do hor. Jenomže postupem doby zjišťuje, že ti dva spolu neměli vůbec žít. Bohužel v momentě, kdy se jejich podivné manželství začne lámat, matka onemocní rakovinou a dívenka se stává její ošetřovatelkou.
Z tohoto kolotoče ji vytrhne až první film, v němž po boku starší sestry zazáří. A to ji nasměruje na kariéru herečky. Díky tomu se do publikace dostávají i slavné osobnosti, některé autorka nešetří, o jiných se vyjadřuje s obdivem. Mně osobně příjemně překvapila zpráva o Kurtu Russellovi. Všichni ho známe z filmů, působí jako sympaťák a Mariel to svou osobní zkušeností dotvrzuje. Samozřejmě na tyto osobnosti nahlížíme optikou ženy, která si sama prošla komplikovanými vztahy.
Autorka se ale snaží své blízké pochopit, snaží se vyrovnat se smrtí sestry Margaux a s vážným duševním onemocněním té druhé - Joan. Zároveň přiznává, že díky velkému věkovému rozdílu k nim vlastně zas tak blízko neměla. Proto třeba až od přátel Margaux zjišťuje, jaká vlastně byla. Jak se chovala mimo rámec destruktivního domova. Protože ona ji viděla coby obtloustlou bývalou manekýnu a netalentovanou herečku, jež neustála svou kariéru a život.
Říká se, nebo si to myslím, že se nám některé knihy dostanou do ruky v ten správný čas. I já teď řeším něco podobného jako Mariel a proto jí rozumím. Nevím ovšem, jak si s jejím příběhem poradí čtenáři, kteří vyrostli v bezpečném a laskavém prostředí. Protože ti možná nebudou mít pro autorku pochopení. A právě v tom mi připadá kniha nejsilnější. Neprosí o falešný soucit, ale nabízí pohled očima někoho, jehož zázemí bylo nesmírně bolavé.
Kniha vyšla v roce 2016 v nakladatelství Práh. V poslední době se objevila v Levných knihách, kde jsem si ji také pořídila.
