Článek
Potkávala jsem ho asi poslední čtyři roky. Zpočátku působil jako trochu ošuntělý starší pán, vlivem života na ulici začal výrazně chátrat. Někdy před rokem se k tomu přidal alkohol. Choval se vždycky slušně a často se ptal, jaký je den a kolik je hodin. Usídlil se v blízkosti mého bydliště na zastávce, občas jsem mu něco dala. A nebyla jsem jediná.
Včera jsem si přečetla, že na jeho oblíbeném místě našli mrtvého člověka. Když jsem odpoledne běžela do města, na té lavičce už neseděl. Tudíž nemusím pátrat po tom, kdo tam zemřel. Naposledy jsem ho viděla před vánočními svátky, opět se ptal na čas. Bohužel už se mě nikdy nezeptá.
Problém bezdomovectví se v Teplicích dlouhodobě neřeší. Typicky to shrnula mladá kosmetička, která mi nedávno sdělila, že je tu tolik bezdomovců, protože tu máme záchytku. Když si poslechnete názory místních občanů, většina bude tvrdit – ti lidé si za to mohou sami. A pokud tyhle názory reprodukuji známým mimo region, každý mi s úsměvem odpoví: no jo, drsný sever. Jenže tohle není drsnost, ale obyčejná krutost.
V zemi, kde funguje přibližně 157 exekutorských úřadů, které nepracují pod dohledem státu a mohou si dělat, co chtějí, kde se s dluhy neuvěřitelně kšeftuje, nemůžeme čekat změnu. Lidí na ulici bude jen přibývat. Prosím, nepište mi, že se dluhy mají platit. Souhlasím, ale nepřijde mi normální, aby z tisícikoruny byla za rok částka desetinásobně vyšší. Řada exekutorů používá dryáčnické praktiky bez opory v zákoně a Exekutorská komora většinu stížností zadupe pod koberec.
Dovolím si citovat data z minulosti: „V roce 2019 probíhalo přibližně 4 476 069 exekucí a Exekutorské komoře ČR bylo doručeno 2788 stížností, z nichž bylo 56 důvodných.“ Jasně, přece nepodryjí nohy kamarádům ze studií.
Vyspělost společnosti poznáme podle toho, jak se dokáže postarat o své nejslabší členy. V padesátitisícových Teplicích přitom dodnes neexistuje ani noclehárna pro lidi bez domova. Funguje tu jen v zimě vyhřívaný stan pro 15 osob. Podle Teplického deníku jsou k dispozici také krizové židle, ale ty mohou vyčlenit jen při –5 °C a navíc na ně dostali od města zaplaceno na pouhých 11 nocí.
Když tu někdo přijde s myšlenkou vybudovat azyl, občané začnou psát petice proti. Tady nikomu nevysvětlíte, proč podobné zařízení potřebujeme jako sůl. Naopak dostanete radu, ať si bezdomovce nastěhujete domů nebo jim zaplatíte podnájem. Bydlím v garsonce a obrozenci fakt tolik nesypou. Navíc se celý problém musí řešit pořádně a systémově.
Lukáš Farský, který dostal Křesadlo za pomoc bezdomovcům, na svém kanálu JAS mapuje osudy několika mužů v Jablonci nad Nisou, městě o 4000 obyvatel menším než Teplice. V Jablonci funguje pobočka Naděje provozující celoroční azyl a noclehárnu s kapacitou 25 lůžek.
Samozřejmě i my v Teplicích máme organizace, které by měly pomáhat, ale v terénu jsem nikdy nespatřila jediného pracovníka, který by vyhledával osoby v nouzi. Zato se se železnou pravidelností objevují na Facebooku diskuse, kde se nadává na výskyt bezdomovců na Benešově náměstí a dalších místech v centru. Jenomže kam mají jít, když tu neexistuje ani klasická noclehárna?
Občas se vyjádřím k místním poměrům kriticky a hned mi začnou chodit pasivně‑agresivní vzkazy, ať se odstěhuju, jestli se mi tu nelíbí. Přitom je snad normální chtít, aby se nám tu všem žilo dobře.
Stále věřím, že i v Teplicích bydlí nelhostejní a laskaví jedinci, ale bohužel se příliš neprojevují. Dokud tito nebudou víc vidět a slyšet, nic se nezmění. A možná po každých dalších mrazech budeme jen sčítat mrtvé.
Informace a citace jsem čerpala z těchto zdrojů:
