Hlavní obsah

Skutečný továrník ve Švejkovi: Hašek zvěčnil kralupského Jaroše II.

Foto: Martina Bittnerová

Nové vozidlo si už pak nekoupil. K té pracovitosti a podnikatelské prozíravosti mu holt asi chyběl trochu vzlet. A bohužel i ta jeho prozíravost nakonec vzala za své.

Článek

Dostupné prameny od sebe opisují, že se Jarošovi dařilo až do začátku první světové války, pak továrnu převzala velvarská záložna. Ale kde se v tom malém městečku vzala?

Podle sdělení Ing. Jitky Kůrkové z muzea ve Velvarech zde sídlila „Okresní hospodářská záložna od roku 1883.“ Mohla tu ale fungovat prý už v sedmdesátých letech. Pravdu by zřejmě ukázalo podrobnější studium archiválií, na které teď nemám úplně prostor. Ve Velvarech však vznikla ještě o tři roky později Rolnická záložna Velvary „jako reakce na nařízení, že hospodářské záložny mohly půjčovat ze svého majetku, ale nemohly brát vklady. Obě záložny sídlily do roku 1904 v domě čp. 225 na náměstí a měly i společné kmenové jmění a vedení. Pak se Rolnická záložna oddělila a koupila dům čp. 224.“

Když se přehoupneme do současnosti, tak Česká Spořitelna ve Velvarech uzavřela svou pobočku už před mnoha lety. A přitom v 19. století se tu uživily dva finanční ústavy!

Samozřejmě i tehdejší podnikatelé potřebovali kapitál na další investice a záložna jim je uměla poskytnout. Možná ale časem Václav Jaroš nedokázal úvěr splácet? Ostatně se postupně trochu měnilo směřování samotné firmy, protože v roce 1910 se inzerce zaměřuje spíše na „čerpadla studniční a hnojůvková“, o tři roky později propaguje: „FEKÁLNÍ VOZY PRO OBCE, VÝVĚVY A ČERPADLA.“ A pak už nastává více méně mediální půst způsobený nešťastnou první světovou válkou. Podle všech indicií firma Václava Jaroše pokračovala v nějaké formě dál, ale po uzavření bitevních polí se potýkala s velkými problémy.

Foto: Martina Bittnerová

Dcera továrníka Václava Jaroše - Růžena Jarošová

Obtížná rodinná situace se v tomto případě částečně vyřešila i tím, že se zbavují nejstarší dcery Růženy, mé prababičky. V březnu 1922 se vdává za jmenovce (co do příjmení) Ing. Filipa Jaroše. Praděda si jako absolvent vyšší průmyslové školy koupil a provozoval od roku 1918 pilu, takzvanou „Jarošovu pilu“ a strojírnu v mém rodném Novém Městě na Moravě ve Žďárské 81. Pila stála na místě bývalého a dvakrát vyhořelého Hánova mlýna (stalo se v roce 1801 a 1907). Po druhém požáru mlýn nebyl obnoven, ale pila ano.

Růžena údajně milovala jistého drogistu z Kralup, ale ten snad padl za války, a proto pan továrník dceři sehnal jiného ženicha. Přestože se jednalo o domluvený sňatek, vždycky jsem obdivovala činorodou povahu a moderní myšlení svého prapradědy. Ostatně už jeho tatínek, majitel zámečnické dílny, se třeba velmi čile angažoval v novoměstském spolkovém životě. Takoví lidé v pozitivním smyslu budují komunitu, lidé jako kralupští Jarošovi spíše ne.

Dlouhá léta v dědově novoměstském obýváku visel svatební portrét jeho rodičů, tedy Filipa a Růženy. Novomanželé na něm stojí s odvrácenými hlavami a ještě se tváří, že je někdo předtím deset minut mučil.

Vraťme se ale do Kralup, kde se schyluje k dalšímu dramatu. 23. 12. 1922 dochází k  „zavedení vyrovnávacího řízení o jmění továrníka Václava Jaroše.“ Šlo o právní proces vyrovnání mezi dlužníkem a věřiteli, aniž by firma skončila v konkursu. Probíhalo to klasicky - všichni mohli přihlásit k určitému datu své finanční požadavky. Při následném soudním jednání, konkrétně 1. února 1923, se stanovilo, že Václav Jaroš musí zaplatit „kvotu 25 % dluhu“ rozloženou do dvou let. Zbytek se mu prominul. Dělalo se to tak běžně, Václav Jaroš v tom věstníku, kde se o události píše, rozhodně není jediný takto zasažený živnostník.

Zřejmě se mu tím ulevilo, protože už na jaře téhož roku se zúčastňuje Výstavy stavebních živností a průmyslu v Hradci Králové, kde představuje svá: „čerpadla, ovocné ligy, vodovody, zadešťování.“ V červnu však přichází další rána.

Pokračování zítra.

Fotografie pocházejí z mého soukromého archivu, který mám po svých předcích.

Jedná se o autorský originální text.

Zdroje:

Matriky – SOA Praha – Kralupy nad Vltavou, Nové Benátky (Benátky nad Jizerou)

Matriky – Moravský zemský archiv v Brně – Nové Město na Moravě
Rodinný archiv Martiny Bittnerové- korespondence a fotografie

Městské muzeum Velvary

Periodika:

Katalog: Výstava staveb. živností a průmyslu v Hradci Králové

od 22. dubna do 6. května 1923 , 1923, Hradec Králové

Katalog: Jubilejní výstava obvodu obchodní a živnostenské komory v Praze, Praha 1908

Milotický hospodář, 1907, Číslo 12

Národní listy, 9.12.1913

Národní listy, 22.7.1910

Úřední list Republiky Československé - ročníky 1922 a 1923

Další internetové zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz