Článek
Výklad jejího obchodu se dochoval na dobové fotografii, aniž by mi někdo dokázal říct, že se jedná o krám nevlastní prababičky. Zjistila jsem to až posléze, což se při pátrání po rodinné historii stává častěji, než by si našinec přál.
Smutná dvouletka, protože nevím, jak jinak to nazvat, se u Jarošových završuje tím, že se také moje prababička Růžena musí navždy rozloučit se svým nemilovaným mužem, mým akčním pradědečkem, jehož skolila, zjednodušeně vzato, infekce srdce. Růžena tak zůstává sama se dvěma malými syny ve městě, jež ve své soukromé korespondenci pravidelně hanobí. Vysmívá se bídné inteligenci i chování tamních obyvatel a zároveň se jí stýská po Kralupech, které v jejím pojetí představují dynamické a příjemné město. Zajímalo by mě, co by na Kralupy říkala dnes.
Každopádně se už nikdy neprovdá, firmu řídí sama a nechává se titulovat – majitelka pily. Na jednu stranu musela vyvinout nesmírnou houževnatost, na druhou jsou pro mě mnohé její postoje i rozhodnutí trochu záhadou. Nechápu, proč si do života nepřivedla nového chotě, nechápu, proč za každou cenu zůstávala v místě, kde se jí nelíbilo a raději vše neprodala a nevrátila se do Kralup.
Místo toho se její příbuzní vydávají na Vysočinu. Asi se jim tam líbilo stejně jako mně. Někdy ve třicátých letech se k Růženě stěhuje otec, továrník Václav Jaroš a nakonec zřejmě až po válce u ní zakotví i jeho druhá manželka. Kralupský podnik v té době patří prý velvarské záložně, od níž ho až počátkem druhé světové války údajně vykupuje prababiččin bratr.
Před výlohou obchodu A. Hamerské
Třicátá léta se nenesou jen ve znamení všeobecné ekonomické krize, ale přinášejí i krize osobní. V psychiatrické léčebně v Bohnicích umírá ani ne třicetiletý Josef Jaroš, Růženin bratr. Posléze umírá i její starší syn, dvanáctiletý Mirek, na záškrt. Tady si dovolím ocitovat ze své knihy Andělem nikdo z nás není, kde jsem o této nemoci v souvislosti s vnukem Boženy Němcové psala. „Dnes si už neumíme představit, jaké utrpení na nemocného čekalo. Po 2—5denní inkubaci dostavuje se bolení hlavy, malátnost, vrhnutí, pak bolení v krku a vysoká horečka. Žlázy podčelistní jsou zduřelé, a podíváme-li se do úst, objeví se na mandlích šedobílý povlak, který rychle se šíří a případně i do hrtanu pokročí. Fabiány tyto mohou se tak šířiti, že ucpou vzduchovod a vedou k smrti udušením.“ Nemá ani smysl dodávat, že na něj děti velmi hojně umíraly.
Přitom ve třicátých letech už existovalo funkční nepovinné očkování s tím, že si ho museli lidé uhradit. Prababička si mohla dovolit to zaplatit. Ale možná zvítězily předsudky? Bůh ví. Naštěstí se po druhé světové válce válce zavedla plošná vakcinace a té hrůze se učinila přítrž.
Nevím, jestli smrt Mirka, nebo co jiného způsobilo to, že moje prababička svého mladšího Václava, mého dědu, nikdy nevychovávala. Nestanovila mu žádné hranice, nebránila mu v jeho nápadech i v podivném chování. Když měl v dětství dostat trest, uložila to služce.
Zmíněný profesor Koutecký, který s rodiči na Vysočinu jezdil, ve svých pamětech vypráví, jak moc problémový můj děda byl. Občas se ho snažil zkrotit pan Koutecký starší, ale nic nezabíralo. A továrník Václav Jaroš asi nenacházel dost síly na to, aby na svého nezdárného vnuka nějak dohlédl, nebo ho možná nikdo ani neposlouchal.
Po prababičce Růženě se dochovala řada dopisů, nějakou část jsem četla a musím říct, že ve ve mně vyvolávají spíše nové otázky než, aby něco uzavíraly.
Jakkoli to měla těžké, jakkoli s ní smrt syna musela otřást, tak si neustále stěžuje na peníze, na drahotu, na dělníky, na Novoměšťáky, čímž to bohužel většinou začíná i končí. Přitom si člověk musí neustále připomínat, kolik lidí na tom, zvlášť na drsné Vysočině, bylo nepoměrně hůře…
Za nejprůkaznější svědectví o zvláštní mentalitě Jarošových považuji list, v němž Růžena reflektuje setkání se svými sourozenci.
Ale to se dozvíte zase zítra.
Fotografie pocházejí z mého soukromého archivu, který mám po svých předcích.
Jedná se o autorský originální text.
Prameny:
Martina Bittnerová, Andělem nikdo z nás není, Praha 2023
Matriky – SOA Praha – Kralupy nad Vltavou, Nové Benátky (Benátky nad Jizerou)
Matriky – Moravský zemský archiv v Brně – Nové Město na Moravě
Rodinný archiv Martiny Bittnerové- korespondence a fotografie
Městské muzeum Velvary
Periodika:
Katalog: Výstava staveb. živností a průmyslu v Hradci Králové
od 22. dubna do 6. května 1923 , 1923, Hradec Králové
Katalog: Jubilejní výstava obvodu obchodní a živnostenské komory v Praze, Praha 1908
Milotický hospodář, 1907, Číslo 12
Národní listy, 9.12.1913
Národní listy, 22.7.1910
Úřední list Republiky Československé - ročníky 1922 a 1923
Další internetové zdroje:
