Článek
Na paní Bures jsem narazila klasicky na sociální síti. Je velice aktivní, protože kromě své tvorby se také stará o malou knihovnu a vede zakázkové nakladatelství KNIPR.
Co vás přivedlo k psaní? Pamatujete si, co prvního jste v životě poprvé vytvořila?
Psaní mi bylo vždycky druhou přirozeností, ta potřeba ke mně přicházela tak nějak sama. Přichází dodnes, i když bohužel už ne tak často. Moje první básnička je z doby, kdy mi bylo pět a půl, je psaná na tatínkově psacím stroji, a dokonce se dochovala.
Jaký vztah máte k Ústeckému kraji. Hledáte v něm inspiraci? A v čem konkrétně?
Je to můj rodný kraj a místo, kde se cítím doma. Inspiraci jsem zatím přímo ze svého regionu nečerpala, ale co není, může být.
Co vám tady v kraji z pohledu autorky chybí?
Určitě větší propagace regionálních autorů. My jako obecní knihovníci děláme, co můžeme, abychom propagovali své kolegy autory, ale možnosti jsou velmi omezené.
Jaké téma se ve vaší tvorbě opakuje?
Není to příliš patrné, protože mi ještě nevyšlo tolik knih, ale je to smrt. Nějak mě fascinuje, čímž nechci říci, že bych kvůli uspokojení vlastní vášně vyráběla nebožtíky!
Jak vypadá váš tvůrčí proces. Máte své rituály, nebo píšete spontánně?
Rituály ani nemám. Nejradši píšu u svého psacího koutku s kafem a později sklenkou vína vedle sebe, ale když přijde nápad, poznamenám si ho třeba na jízdenku.
Na čem právě pracujete? Na co se můžou čtenáři těšit?
Práce kolem nakladatelství mi zabírá většinu času, ale přesto pracuji na pátých Brášcích, což by měl být tentokrát gamebook.
Moc ráda bych napsala zase něco k zasmání. Je to ale velmi těžký žánr.
Kterou svou knihu byste doporučila čtenářům.
Nejspíš svou prvotinu: Ptákovina aneb Ženská v povětří. Je to taková humorná jednohubka spíše pro ženy o tom, jak se jedna stárnoucí zdravotnice čas od času bez vlastního přičinění mění v různé opeřence a jaké s tím má problémy. Zkrátka: Dokud jste se během rande nezměnili v husu domácí, nevíte, co je prekérka.
Účastníte se rád autorských čtení a literárních programů? Nebo dáváte přednost spíše zákulisí a klidné práci?
Já bych se mileráda zúčastnila čehokoli, kdyby mě na podobnou akci někdo pozval. Na to jsem ale přece jen ještě zřejmě příliš málo známá. 17. ledna, v den svých 63. narozenin, se koná v pražském Bio Oko křest zmíněných Poh(oror)ádek, na ten se těším moc. Ale zorganizovala jsem ho samozřejmě sama.
Fotografie uveřejněna se souhlasem Aleny Bures.
