Článek
Paní Dolistová mi před rozhovorem připomněla, že už kdysi na mě narazila jako na editorku jednoho literárního webu. Abych se přiznala, už jsem na něj dávno zapomněla. Ale vypovídá to o tom, jak se ty cesty literárních tvůrců v průběhu života zajímavě kříží.
Co vás přivedlo k psaní? Pamatujete si, co prvního jste v životě poprvé vytvořila?
Už v dětství na mne působila krása přírody, kam mne i se sourozencem vodili rodiče. Jako první báseň jsem napsala delší text o studentovi, který se připravoval ke zkoušce, inspirovalo mne osvětlené okno, které tajemně svítilo skrz větve stromů v nočních zahradách. Text jsem ale krátce po napsání roztrhala.
Jaký vztah máte k Ústeckému kraji. Hledáte v něm inspiraci? A v čem konkrétně?
Jsem přistěhovalec, narodila jsem se v Praze a část dětství jsem tam strávila. V Ústeckém kraji čerpám inspiraci hlavně z přírody, je zde velká rozmanitost krajiny, nic stejného, krása Středohoří, Krušných hor, hrady, staré zříceniny hradů, skalní terény a malebné údolí Labe.
Co vám tady v kraji z pohledu autorky chybí?
Snad větší zájem o poezii, snahy o její propagaci. Jsou zde ale aktivity hlavně pro mladé, je to literární kavárna Plezír v Děčíně, dále The Most café, kde se pořádají pravidelné večery autorských čtení a živé hudby zakončené open micem. Básnickou tvorbu v regionu rozvíjejí i jednotlivci, o nichž informuje Mostecký deník, například básník Tomáš Abraham.
Jaké téma se ve vaší tvorbě opakuje?
V mé poezii jsou reflexe života. Oslovují mne duchovní tradice nejen v české poezii, ale i v poezii jiných národů. Všímám si nejen vnějších jevů v přírodě a v lidském jednání, ale chci též postihnout i to „něco“ pod a za vším. Vnímám podivuhodnost bytí a celého vesmíru. To je to klíčové.
Jak vypadá váš tvůrčí proces. Máte své rituály, nebo píšete spontánně?
Píšu spíše spontánně. V lese a za chůze častěji přichází inspirace. Člověk je venku více vystaven působení přírody, větru, dešti, slunci, zpěvu ptactva i tichu. Nějaké rituály nemám.
Na čem právě pracujete? Na co se můžou čtenáři těšit?
Právě nyní se připravuje k tisku v nakladatelství Dauphin má sbírka básní PEVNOST KOŘENŮ. Je v ní opět reflexe života, přírodní lyrika, trochu něco historie – několik básní epických, dále básně s filosofickým podtextem a nakonec trochu haiku se vztahem k našemu kraji severních Čech.
Kterou svou knihu byste doporučila čtenářům.
To je dost obtížné, někomu něco doporučovat, čtenář si musí sám vybrat. Měla jsem web s ukázkami básní z jednotlivých sbírek, ale byl zrušen, nyní hledám pro něj umístění na vhodný server. Zatím funkční je vlastně ještě jeden, s ukázkami haiku básní.
Účastníte se ráda autorských čtení a literárních programů? Nebo dáváte přednost spíše zákulisí a klidné práci?
Nyní dávám přednost spíše zákulisí a klidné práci, roli v tom hlavně hrají zdravotní potíže. Je mi dobře prostě v přírodě. Ráda chodím po klidných lesních cestách. Autorské čtení někdy absolvuji v teplickém Šlauchu. Je to literárně – estetická společnost vedená výtvarníkem Martinem Tomáškem.
Fotografie publikována se souhlasem Marie Dolistové, která mi ji také poskytla.
