Článek
Když jsem se ptala umělé inteligence na další autory v Ústeckém kraji, doporučila mi pana Hniličku. Najít jeho knihy a e-mail už bylo otázkou chvilky. Jsem moc ráda, že souhlasil s rozhovorem.
Co vás přivedlo ke psaní? Pamatujete si, co jste jako první v životě vytvořil?
Přesně si pamatuji na den, kdy mě moji rodiče vzali do kina na film E.T. - mimozemšťan. Bylo mi 8 let a ten film mě naprosto ohromil. Když jsem se pak dozvěděl, že za tím kouzlem stojí nějaký Steven Spielberg, o své budoucnosti jsem měl rázem jasno.
Už v 11 letech jsem společně s bratrem napsal svou první knihu. Profesionálně se však psaní věnuji teprve od roku 2016, kdy jsem si sám vydal svůj první román Rok blba, který se stal záhy bestsellerem. Můj koníček se stal mou živností, oceněnou 1. místem v prestižní soutěži Živnostník roku 2024 Ústeckého kraje.
Jaký vztah máte k Ústeckému kraji. Hledáte v něm inspiraci? A v čem konkrétně?
Narodil jsem se v Teplicích a celý život žiji v Krupce. Mám to tu moc rád. Ve svém románu Bohem zapomenutá láska vzdávám našemu kraji velký hold. Hlavně Českému středohoří a Švestkové dráze, která hraje v příběhu důležitou roli.
Náš kraj je krásný, ale také hodně divoký. Mrzí mě, že se stáváme jakousi popelnicí Čech, kam se hází problémové obyvatelstvo z celé země, zatímco vzdělaní lidé z našeho kraje utíkají.
Co vám tady v kraji z pohledu autora chybí?
Chybí mi větší podpora. Například po vydání mého posledního románu Hvězdná noc a zároveň s čerstvým titulem Živnostník roku jsem obeslal knihovny v našem kraji a nabídl jim svou novou knihu. Ani jedna mi na e-mail neodpověděla a knihu neobjednala. Prodávám knihy po celé ČR, ale ten náš sever je nějak zakletý. Nejméně objednávek mi chodí právě z Ústeckého kraje.
Jaké téma se ve vaší tvorbě opakuje?
Vždy mi jde hlavně o emoce. Buď chci čtenáře rozesmát, nebo dojmout nějakým silným příběhem. Vydal jsem zatím čtyři knihy, z toho dvě jsou humoristické a dvě naopak dojemné.
Jak vypadá váš tvůrčí proces. Máte své rituály, nebo píšete spontánně?
Jsem sova a psát dokážu jen v noci. Přes den si třeba vyjdu na dlouhou vycházku a vytvářím si příběh dané kapitoly v hlavě. V noci pak zasednu k počítači a nahážu všechny ty nápady do písmenek. Druhý den, kdy už mám od textu potřebný odstup, si napsanou kapitolu po sobě přečtu a provádím korekce. A nikdy si nedělám žádné poznámky. Vše mám uloženo v hlavě.
Na čem právě pracujete? Na co se můžou čtenáři těšit?
Momentálně pracuji na filmové adaptaci svého románu Bohem zapomenutá láska. Převést knihu do scenáristické podoby je nelehká práce, je to úplně jiná tvůrčí disciplína.
Kterou svou knihu byste doporučil čtenářům?
Pokud se chtějí u čtení zasmát, pak určitě Rok blba a jeho přímé pokračování Rok Kozy.
Účastníte se rád autorských čtení a literárních programů? Nebo dáváte přednost spíše zákulisí a klidné práci?
Moc rád se účastním besed se svými čtenáři. Rád si s lidmi na besedách povídám a dávám jim prostor. Je to milá součást mojí práce.
Fotografie je uveřejněná se souhlasem Jiřího Hniličky.
