Článek
Co vás přivedlo k psaní? Pamatujete si, co prvního jste v životě poprvé vytvořila?
Pod dojmem návštěvy filmu Vinnetou -Rudý gentleman jsem napsala indiánku. Četla ji dokonce maminka mé spolužačky, té se líbila. Bohužel sešit s rukopisem se někam nenávratně ztratil. Je to škoda. Dnes by mě pochopitelně zajímal vhled do duše desetileté holky, která bohužel vyrůstala v absolutně nefunkční rodině.
Jaký vztah máte k Ústeckému kraji. Hledáte v něm inspiraci? A v čem konkrétně?
Jsem tady v Teplicích obyčejná náplava, což je mi všemožně dáváno najevo. Už jsem si na to musela jistým způsobem zvyknout. Jinak do mé knižní tvorby se kraj zatím nedostal. Občas ale na svých blozích reflektuji události, které tu zažívám a z nichž mnohdy nevycházím z údivu.
Co vám tady v kraji z pohledu autorky chybí?
Chybí mi tu větší spolupráce (nejen) knihoven s místními autory. Vždyť nám jde snad o společnou věc - propagaci literatury. Ostatně proto jsem vytvořila i tento seriál rozhovorů. Myslím si, že kraj by se měl více obecně prezentovat svou kulturou, která tu vzniká. A ne jenom tím, že o něm píšou v novinách v černé kronice.
Jaké téma se ve vaší tvorbě opakuje?
Určitě mě zajímají mezilidské vztahy ve všech podobách. Protože náš život ovlivňují ze všeho nejvíc. Kvalita vztahů se projevuje i v tom, jak se cítíme a jak se nám daří. Všímám si toho pochopitelně i v příbězích českých osobností.
Jak vypadá váš tvůrčí proces. Máte své rituály, nebo píšete spontánně?
Většinou mě napadne nějaké téma, které nechám takzvaně uležet v hlavě. Rozebírám si ho ze všech stran, až pak sednu a napíšu ho. U těch historických postav navíc musím dohledávat archivní informace, tudíž ta příprava zabere dost času. Na druhou stranu některé povídky i příspěvky na blog vznikají zcela spontánně.
Na čem právě pracujete? Na co se můžou čtenáři těšit?
Právě jsme započali proces nového a přepracovaného vydání mé knihy Lásky Boženy Němcové, která by měla vyjít s hezčí obálkou, vylepšeným obsahem a fotografiemi. To mi totiž tenkrát při jejím prvním vydání chybělo. Snad se to povede. Není jednoduché dneska takovou publikaci vydat. Lidé se od minulosti odklánějí, aniž by si uvědomovali, že jsme pořád stejní, jen žijeme v jiných kulisách doby.
Kterou svou knihu byste doporučila čtenářům.
Vždycky říkám, že je pro mě důležité to, co jsem ještě nenapsala. Ale protože ráda trochu provokuji, tak bych možná doporučila poněkud kontroverzní Moje milované tchyně a já. A proč kontroverzní? Hodně žen – tchyní se v tom bohužel poznalo. Dokonce mi kvůli ní vynadala i korektorka.
Dodnes k tomu tématu mívám občas besedy, protože jinak se věnuji spíše historii. A musím říct, že se u „tchyní“ diváci skvěle baví. Já totiž humor miluju.
Účastníte se ráda autorských čtení a literárních programů? Nebo dáváte přednost spíše zákulisí a klidné práci?
Velice mě baví setkávat se s novými lidmi všeho věku a těší mě, že mám možnost představit jim svou práci a hlavně české osobnosti minulosti. Tudíž mám to besedování opravdu moc ráda.
Jezdím navíc po celé České republice, protože ono opravdu platí, že doma není nikdo prorokem. Tady v Ústeckém kraji mám minimálně akcí. Bohužel. Já ale naštěstí moc ráda poznávám nová místa a jsem za to osudu moc vděčná.
