Článek
Ten pohled mě okamžitě katapultoval zpátky na začátek devadesátek, kdy jsme po takovém oděvu toužily snad všechny holky ve třídě. Žabičkový materiál byl vlastně dvojitý elastický úplet s drobným zvrásněním, tedy žabičkami. Já jsem tenkrát ukořistila ve Žďáře (nad Sázavou) metr bílého tunelu, z něhož se po domácku vyrobila sukně pod zadek. Nosila jsem ji celkem statečně, přestože o její praktičnosti bych mohla napsat nejméně jeden další článek.
Moje spolužačka Romana se dostala ještě dál, protože vlastnila světle lososové žabičkové šaty. Tento záviděníhodný úspěch přičítám její drobné postavě, protože já měřila téměř metr osmdesát a garderóbu jsem sháněla poněkud obtížněji.
Šaty jsem jí přála, ačkoliv mi jejich barva připadala ještě horší než u té mé zpropadené sukně. Vzpomínám si, že jí ale převelice slušely, jen v nich díky střihu a odstínu vypadala jako Královna Koloběžka. Na denním slunci to ještě šlo, ale neumíte si představit, co napáchala umělá světla.
Chodila jsem na pražskou diskotéku zvanou Sklíčka, jíž jsem překřtila na Skla. Bohužel už dávno nefunguje, dnes v tom objektu sídlí hotel Juliš. Tehdy jsem nejčastěji běhala mezi rockovými kluby a řečeným podnikem, protože jsem poslouchala tvrdší hudbu, a zároveň jsem vášnivě ráda tancovala. Tato schizofrenie mě připravila o řadu nocí, ale přinesla spoustu nepublikovatelných zážitků. Na Skla se mnou pochopitelně chodila někdy i Romana. Onu nezapomenutelnou sobotu si na sebe odvážně vzala svůj meruňkový model. Nesla se hrdě přesně do okamžiku, kdy na ni zasvítily diskotékové neony. Rázem se z atraktivně oděné dívky stala nudistkou, čehož si povšimli přítomní muži. A nejen povšimli, začali jí zvát na irský smetanový likér, protože nic jiného nepila, a pak ji hlavně vábili do svého lože. Ten večer jsem si vůbec neužila, neboť se mě téměř panicky držela jako klíště. Bohužel tím utrpěly i mé společenské vztahy. Jeden sympaťák mi sdělil, že bych se mu dost líbila, ale zjevně jsem jiné orientace. Nenechal si vymluvit, že jsem se stala nedobrovolným strážcem Romany, aby vše přestála bez úhony. To se nakonec podařilo, nicméně jsem jí zakázala nešťastné šaty ještě někdy vytáhnout ze skříně.
Jak jsem se včera přesvědčila, móda se cyklicky vrací a k tomu starému si obvykle přidá nějaké vylepšení. Takže i ona slečna měla svůj přiléhavý model ještě světlejší než Romana, tudíž téměř splýval s její pletí. Naštěstí pro ni ale zlatá éra diskoték začala zanikat s příchodem 21. století, a proto ona osobní ochranku zřejmě nikdy potřebovat nebude.
