Jak podle Moskvy vypadá „zahraniční agent“? Třeba jako Katěrina Gordějevová

Přiběhla s drobným zpožděním. Tmavé krátce střižené, jemně rozčepýřené vlasy, hnědé oči, černé šaty. Její slova střídal zastřený pohled, když mluvila k tématu, stejně jako družný smích, když se obracela ke kolegyním z nakladatelství Maraton. Přišlo mi, že být v její společnosti opravdu přináší příjemný pocit: působila přátelsky, vstřícně, otevřeně…

Katěrina Gordějevová je totiž ruskou nezávislou novinářkou, je tou ženou, která jako první vstoupila do uprchlických táborů, je ta, která mluvila jak s Ukrajinci, tak s Rusy, viděla a slyšela mnoho zlého a krutého, je na seznamu zahraničních agentů, pro ruské vedení tedy ta „nežádoucí“… Je autorkou knihy Odnes můj žal…

Ale jak si představit člověka, konkrétně v našem případě ženu, která překračuje hranice vlastních jakýchsi jistot, vstupuje na „zakázaná“ území, točí videa a publikuje pravdu, slova, která se nesmí Putinovým Ruskem šířit, protože by ji stejně tak mohla stát svobodu, ne-li přímo život?

Nevím… Asi jsem čekala ženu, která bude mírně vyděšená, občas s obavami poohlédne na stranu, podívá se přes rameno, nestojí-li někdo za ní; budou se jí třást ruce… Ale jak by pak mohla dělat takovou práci? Docházelo mi to až s její přítomností.

Mezi nás totiž přišla silná osobnost a přitom zároveň tak křehce ženská, která na otázky, jak to vše dokáže snést, jak vůbec zvládnout žít v takových podmínkách, odpovídá, že hlavní je nezapomenout zůstat člověkem.

Po pár prvních větách se Katěrina rovněž zmínila o svém youtube kanálu, jež nese název: Скажи Гордеевой. Našla jsem si ho. Má 1,6 milionů odběratelů. Teď už i mě.

Primárním důvodem tohoto setkání na Světě knih byla Katěriny kniha: Odnes můj žal, jež se zabývá osudy lidí, kteří byli zasažení ruskou invazí. O této knize jsem dříve psala na svém webu a zde bych vypíchla některé významné body.

Úžasné na této knize je, že Katěrina nikoho nikam netlačí. Baví se s lidmi, pokládá jim otázky, oni odpovídají, sami přidávají podle sebe. Jsou mezi nimi ti, co s válkou souhlasí, co podporují Putina navzdory všemu, co se jim byť tragického přihodilo. Sic se i na jejich majetku a životech blízkých podepsala speciální vojenská operace. A hovoří stejně tak otevřeně s těmi, kteří jsou na druhé straně barikády, jsou proti válce, také přišli o své domovy, syny, rodiny… A své pocity tak sdělují této ruské novinářce.

Jsou to bolestná slova a vzpomínky. Katěrina však nedává čtenáři rozřešení. To ani nechce. Cílem knihy je: milý čtenáři, přečti si, prosím, jak lidé, jichž se válka přímo dotýká, o tom smýšlejí, mluví, jak to cítí, a sám si prosím udělej svůj vlastní obrázek.

Bylo mi líto všech lidí, ať stáli na jakékoliv straně. Bezpochyby všem by určitě bylo lépe s jejich rodinami, s blízkými a sousedy, v jejich vlastních domovech, které si sami vybudovali. Tam, kde normálně žili, dívali se, jak jim děti rostou, chodili by do práce a třeba se hněvali na běžné věci, jak to tak bývá. Vždycky se najde něco, na co si lidé stěžují. Ale teď zbyl spíš smutek, vztek, bolest, zlomení, mlčení, šílenství…

Někdy to ani nešlo jinak, a tak mi během času s knížkou vytryskly slzy. Když jsem si třeba četla o Světlaně Alexandrovně. Staré ženě, která podobné peklo prožívala už podruhé. Nejprve jako malá holka a nyní jako stařenka. Oči mi pálily slzami nejvíc proto, že jsem pochopila, jak ta hrůza z dětství stále zůstávala v jejím podvědomí. Nikdy nikam nezmizela. Znovu se probudila a vymazala jí z mysli všechny následné roky.

Podle ruského zákona se zahraničním agentem může stát kdokoliv, kdo je nějakým způsobem pod zahraničním vlivem podle jakýchsi ruských měřítek. Tyto organizace nebo osoby jsou pak více střeženy, musí čtvrtletně vykazovat své příjmy a každá jejich činnost musí být doprovázena upozorněními, že plní roli zahraničního agenta. Nesmí přednášet osobám mladším osmnácti let apod.

Stejně tak má tuto informaci Katěrina uvedenou na svém YT kanále.

I tato otázka byla vznesena na besedě. Přijde domů dopis s pruhem, zazvoní u dveří policie?

Každý pátek ruská vláda zveřejňuje seznam nových zahraničních agentů. Lidem, jejichž jméno se tam nově objeví, v tu chvíli začne zvonit telefon. Přátelé, známí, všichni tuto informaci sdílejí. Slovy Katěriny: jako by to byly narozeniny. Dalo by se říci, že tímto dnem začíná pro toho konkrétního člověka či společnost „nový život“. Musí se přizpůsobit novým podmínkám.

Obdivuji Katěrinu, sama bych tolik odvahy neměla. Respektuji její práci. A každému doporučuji její knihu – Odnes můj žal, nakladatelství Maraton. Prosím, najděte si ji.