Článek
Co by se mohlo stát? Přinejmenším si vnoučata užijí skvělé letní prázdniny. Ne, to není o mé rodině, ale jedná se o příběh z knížky o rozvedené Lucce, která příliš nevychází z ex zejména od té doby, co si se svou novou družkou pořídil další dítě. A tak musí spolknout ješitnost a poprosit svou mamku, jejíž pomoci se úspěšně roky vyhýbala.
Obě ženy jsou rozdílné, alespoň tak to Lucka vnímá. Lucka je pořádkumilovná, její život - den po dni - má svůj řád, kdežto babička je prostě živel žijící přítomností. Ono jim ale možná těch pár společných týdnů nakonec prospěje. Uvidíme, uvidíme, nebudu prozrazovat, ale mohu vám nabídnout ukázku, abych nahlodala vaši zvědavost.
***
Ukázka:
Takže dnes má přijet a já v hlavě nemám vůbec jasno, jestli se mám radovat. Je to přece jenom moje máma a o děti by mohlo být postaráno, zatímco já budu moct v létě chodit do práce.
Jenže ona prostě není typická babička. Své mládí strávila v době, kdy hippie zažívalo největší boom, a ačkoliv ho prožila za železnou oponou, stejně se horlivě snažila, aby v ní to květinové dítě zůstalo. A to napořád.
Celé své dětství a dospívání jsem tím trpěla. Moje mamka chodila v batikovaných tričkách i na mé třídní schůzky a v podobném úboru jsem ji vyzvedávala na policejní stanici poté, co ji zatkli za napadení orgánu. Faktem je, že se vydala s bandou puberťáků demonstrovat proti nějakým jatkám kdesi v Horní Dolní. Tato přírodní děcka s dredy a rasta copánky byla připravena na pokojné setkání, které současně streamovala na sociální sítě, aby bylo hned jasné, kdo je hodný a kdo zlý. Někteří si nasadili věnečky z pampelišek, jiní, průbojnější, se dobrovolně připoutali těžkými řetězy k ohradám. Jenže moje mamka je vehementně burcovala k větší aktivitě a hrubému vzdoru vůči nadvládě síly.
„Na hrubý pytel hrubá záplata. A kdož jsi bez viny, hoď kamenem!“
křičela a pak mrskla po policejním voze jedním příhodným kusem žuly. Asi tuto ustálenou frázi dobře nepochopila, protože těch jejích hříchů bych jen já osobně mohla napočítat nespočet. To by se nesměla podívat na kámen ani přes černá skla z dálky. Natož aby jej brala do ruky a házela s dalším pokřikem: „Policejní brutalita! Policejní stát!“ A to sotva přijeli.
Se svou mizernou muškou nezpůsobila sice žádnou hmotnou škodu, nicméně policisty vyprovokovala k tomu, že ji obratem zatkli. A soud jí následně napařil veřejně prospěšné práce. Zase. Když jsem se jí tehdy ptala, proč taková milovnice dobře prorostlé krkovičky nebo chleba se sádlem a cibulí demonstruje u jatek, prohodila s ledovým klidem: „Někdo se těch nezkušených dětí musí zastat.“
Na druhou stranu já opravdu potřebuju někoho, kdo mi pohlídá děti. Můj ex o naše společné děti zrovna moc nestojí, protože si s Vilmou pořídil další, nicméně budiž mu alespoň přičteno k dobru, že alimenty platí včas. Dokonce je i sem tam přeplácí, aby měl odpustek za to, že se na ně prachsprostě vykašlal. Nezlobím se. Nesvědčí mi ho vídat, neboť se ve mně v tu chvíli zburcují matčiny geny a já mám leda tak chuť po něm začít taky něco házet. Mušku mám rovněž po matce: nejenže se netrefím, ale ze vzteku akorát ničím naše talíře a hrníčky a další nevinný porcelán.
Měla bych být tedy ráda, že mamka přijede. Že na to nebudu sama. Kéž bych z toho neměla zároveň i tak trochu kopřivku.
Další mé humorné příběhy na medium.seznam.cz například:
