Článek
Obavy tu samozřejmě jsou: co když se kniha nebude líbit? Navzdory jim však věří, že v těch pochybách se nakonec bude mýlit. Vždyť dal do knihy kus sebe! Ani nakladatelství by přece neschválila nějaký blábol! Vkládají do jeho práce peníze! Očekávají prodeje a zisky! Z podstaty věci je přece nesmysl, aby vznikaly špatné knihy! I tak se autor na základě této logické analýzy může snažit zaplašit veškeré pochyby; je to jeho vnitřní „terapie“, která mu má odůvodnit, proč si zaslouží (převážně) kladné recenze.
Hrozný blábol! Ztráta času to číst!
Jak je vůbec možné, že vznikají u některých knih takové rozdílné zpětné vazby, než si autor představoval? Říká se, sto lidí, sto chutí. Už je to tak otřepané, že je potřeba jít víc pod povrch.
Existují různé žánry. Většina čtenářů není obvykle přístupná číst všechny. Každého baví něco jiného. Někdo vyhledává thrillery, jiný romantické věci. Obzvláště hodně teď frčí erotická literatura. Někomu stačí si u knihy jen odpočinout, jiný potřebuje tu husí kůži strachu či hnusu a tak dále.
Pak jsou čtenáři, co nehledají podle žánrů, ale podle autora. Slavné jméno, ha, to by měla být záruka kvality! Vstoupí do knihkupectví a na hlavním panelu jsou vystavené komíny jedné a té samé knížky. A nad ní se houpe cedule: Doporučujeme.
Nuže tedy, zabrousíme do čtenářských ohlasů a zjistíme, že třeba u daného titulu už takové epochální nadšení ostatní nesdílí. Vzpomeňme třeba na Vieweghovy knížky. K příznivému hodnocení se dostaly jen Báječná léta pod psa a vlastně zejména díky skvělému filmovému zpracování. Přesto byl dlouho známý jako nejprodávanější autor. Už teď se tu tedy kříží dvě věci: nejprodávanější knihy ještě nemusí znamenat, že je reálně lidé skutečně ocení.
Když se čtenáři nemohou shodnout
Hodně víří vody třeba Radka Třeštíková. Pokud si přečtete čtenářské recenze k její poslední knížce Kde jsi, když nejsi, získáte z nich zvláštní pocit, že jste se museli dostat na jakési „literární“ bitevní pole, kde na jedné straně stojí ti, co křičí: Je to brak! A na druhé ti, co knihu upřímně zbožňují.
Čtenáři, co jí odpírají literární kvality, mluví o tom, že kniha je příliš vulgární, žádná z hlavních postav není sympatická a podobně.
Připadá mi, jako by knihu psala pacientka z psychiatrické léčebny. Děj naprosto postrádá smysl, jeden velký chaos, nuda…,“ uvádí jedna ze čtenářek. Další pak: „Toto je parodie na příběh o narcismu, sebezahleděnosti, zbabělosti a zmatenosti. O blbosti, hysterii i komické snaze šokovat. O těch nejhorších a ještě horších sexuálních scénách. O pindání a bohapustém pindání. O ztrapňování a ztrapňování se. O tom, že i ženy mají krizi středního věku a jsou schopné začít si s prostoduchým mladším jelitem, které by v inteligenčním testu porazila i lahev zkaženého vaječňáku od loňska. Toto je parodie na příběh bez jakéhokoli smyslu. Je to guilty pleasure, nebo vám při čtení mozek skutečně vyteče ušima?
Zpočátku byly reakce na knihu převážně negativní. Časem se však Kde jsi, když nejsi vyškrábala s procentuálním hodnocením docela nahoru a začala nabírat více a více pozitivních ohlasů. Z druhé strany fronty například:
Naprosto skvělá kniha. Mám nekonečno otázek. 400 stran a každá jedna plná dramatu. Téma je božsky podané.“ Nebo: „Po rozporuplných recenzích na tuto knihu jsem s ní dlouho otálela. Nicméně mně se kniha opravdu hodně líbila. Kniha mne vždycky dostane, když ve mně vzbudí spousty emocí. Tady tomu tak rozhodně bylo. Považuji zatím za autorčinu nejlepší knihu. Neškrobený styl psaní mi k tomuto prostě sedí. Výbuchy myšlenek a pocitů, které postava měla, mne donutili se na ni napojit a vše prožívat s ní.
Tak a teď, jak to doopravdy je – je to dobrá, nebo špatná kniha? A má vůbec takové hodnocení smysl? Nemá… Kniha se prodává ve velkém. A pak taky každý další čtenář byl přece již dle stovek komentářů varován, takže v nějaké míře ví, do čeho jde.
Možná nakonec to je právě ta úžasná příměs - to něco navíc, co také knížku prodává? Ty rozporuplné reakce? Kdy si čtenář řekne: To si musím přečíst, abych si udělal vlastní názor?
Další provokativní autorka
Z menšího rybníčku ne tak slavných autorek, ale evidentně další, která má našlápnuto budit rozdílné emoce je Šárka Andrlová, která dráždí čtenářskou obec svou novou knihou Tajemství domu v L. Recenze přinášejí bitevní pole naprosto odlišných pohledů. Jako by čtenář z každé jedné strany četl docela jinou knihu!
Pokud tuto autorku nesrazí některé opravdu zlé komentáře, možná bude brzy výrazněji vidět i mezi předními poličkami v knihkupectví.
Z negativních komentářů například:
Dost jsem se nadřela, než jsem knihu dočetla. Čtivé to je, ale nějak mně to nebavilo.“ Nebo: „Taková patlanina, ze které pořád čekáte, co vyleze a stejně nic. Jako by autorka vlastně nevěděla, co chce a kam to směřovat a jak to vlastně celé ukončit.
Jenže na druhé straně jsou lidé, kteří jsou z knihy bezpodmínečně unešení:
Musím uznat, že to bylo neskutečně rychlé čtení, protože tohle zkrátka nešlo odložit. Zápletka byla skvělá, ale ten konec..... Ten konec byl naprosto fenomenální a dostal mě.....“ Nebo: „Kniha je opravdu neskutečně čtivá, stránka vám utíká za stránkou a zvědavost, jak celý tenhle propletenec dopadne, vám nedá vydechnout. Postavy nejsou moc sympatické, o to víc oceníte jejich vykreslení. Jsou přesně takové, jaké mají být, aby zápletka románu fungovala. Nejedná se o žádné love story, připravte se na místy docela ponurý příběh, ale i takové život píše. Autorka může být pyšná, její knižní miminko si rozhodně zaslouží pozornost nových čtenářů.
Jen pro upozornění, ukázky hodnocení jsou z Databáze knih z aktivních účtů, tj. né žádné rádoby na rychlo udělané, aby konkrétní knihu shodily nebo pozvedly.
Co si z toho vzít?
Je mnoho knih, které mají převážně výrazná kladná hodnocení. Příkladem za všechny bestseller Karin Lednické, trilogie Šikmý kostel. V mnohatisícových součtech lze už hovořit o skutečně kvalitním díle. Jsou ale knihy, které mají také kladná hodnocení od pár desítek či stovek čtenářů, a přesto se můžete spálit. Stejně jako já se dívám na komentáře a nechám se sem tam svést. Jenže nemusím být (nejspíš) cílovka. Je to pár měsíců, kdy jsem si přečetla knížku od autorky s hodnoceními, která téměř připomínala příspěvky čtenářek z nějaké nadšené sekty. „To byla zase jízda“ – jedna z vět, na kterou už jsem začala být v recenzích alergická.
Můj čtenářský zážitek byl, že sic text knihy plynul rychle, ale zato postrádal logiku a měl i několik faktických chyb. Celý děj onoho obyčejného chlapce za bohatou dědičkou mi přišel směšný, ale ostatní čtenářky to tak neviděly a kniha jim připadala skvělá. Byla tedy kniha špatná? A lze se vůbec o ní vyjádřit takto stroze jedním slovem?
Nejspíš asi nebyla, jen já od knihy vyžaduji něco jiného.
