Článek
Mechanismus účinku je přesto velmi podobný. Po droze nebo opakováním činnosti se vyplaví látka, která má za následek naši spokojenost. Je to například dopamin (neurostransmiter – umožňuje přenos signálů a propojení mezi neurony). Jak toho docílit bez drog nebo závislostního chování?
Pozitivní emoce pojmenovaná jako spokojenost je součástí štěstí v širším slova smyslu. To, co je patrné na spokojenosti, je subjektivně pociťovaný klidný stav mysli a objektivně vyrovnanost vyzařující z člověka. Jak si zajistit pravidelnou dávku uspokojení, a přitom si plnit životní přání? Předně si uvědomím, co vlastně chci.
1. Osobní vize
Vize je to, čemu chci kus života věnovat. Hodně důležité je zároveň věřit tomu, za čím si jdu. Víc mě to baví a vlastně tím žiju. Dělám to, v čem vidím smysl.
2. Stanovení dílčích dosažitelných cílů
Na cestě za vizí si stanovím milníky neboli orientační body. Tedy, čeho potřebuji v průběhu dosáhnout. Docílím tak uspokojení v průběhu, nikoliv až po pokoření vzdáleného cíle. Dosažením těchto milníků se ujistím, že jdu správným směrem.
3. Spokojenost v přítomnosti
Kdybych čekala až na dosažení cíle, byla bych v průběhu třeba nespokojená, že to trvá dlouho, je to namáhavé, stojí to moc času nebo peněz, a motivace by mohla upadat. V nejhorším bych to vzdala. Kdybych přesto vydržela a radovala se z velkého finále, došlo by zakrátko k tzv. hédonické adaptaci. To znamená, že radost by sice byla veliká, ale měla by jen krátké trvání. Rychle bych si zvykla například na skvělé nové auto nebo velký úspěch. Připadalo by mi to za pár dnů jako běžné a normální. Dosahováním milníků se vyplavuje dopamin už v průběhu cesty za vizí.
4. Flow efekt
Opakováním pozitivního efektu při dosahování milníků dochází ke zlepšování až mistrovství. Dopamin se vyplavuje dostatečně často a nastává flow efekt. Prostě mi to, co dělám, mi jde stále lépe a jakoby samo. Nepůsobí mi to námahu, ale naopak radost z lehce a skvěle odvedené činnosti (aktivity nebo práce).
A na závěr přichází vysvětlení prokrastinace. Pro-crastinus je latinský výraz a znamená patřící zítřku. Tím, že odkládám úkoly, vlastně ztrácím čas. Prakticky se projevuje například bezcílným chozením sem a tam, brouzdáním po facebooku, koukáním „do blba“ (jistě to znáte). Vzhledem k tomu, jak den za dnem ubíhá čas a už se nikdy nevrátí, volím raději vizi a spokojenost.
Zdroje:
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 2013. Psychologie pocitů štěstí. Praha: Grada publishing. 136 s. ISBN 978-80-247-4436-0.
LUDWIG, Petr. 2013. Konec prokrastinace. Příbram: Jan Melvil Publishing. 271 s. ISBN 978-80-87270-51-6.
