Článek
Jak to vidí děti
Děti vidí život, tak jak jde. Zpětně vzato si mnohé z dětství dospělí ani nepamatují. Přesto děti velice těžce nesou nespravedlnost a křivdu. Také mají svá trápení. Spousta z nich pochází ze školy. Například „holky se mi posmívají, nemám takové hadříky jako ony“. Kluci se mohou trápit školními výsledky nebo se srovnávají s druhými. Naopak za další trápení můžou mnohokrát i blízcí, což jsou rodiče a sourozenci.
Co si v denním shonu neuvědomují rodiče
Dětem velice záleží na tom, co si o nich rodiče myslí. Když se objeví něco jako nedůvěra či nepochopení, trápí se tím velmi dlouho. V lepším případě se svěří někomu, komu věří, například učiteli. V horším případě jsou smutní. Potřebuji stejně jako dospěláci mít uzavřené záležitosti. Uvedu příběh jedenáctileté dívky, která se měsíce trápila. Matka jí nevěřila, že peníze na výlet ztratila. Potřebovala obnovit důvěru své matky, ale nevěděla, jak na to. Tehdy jsem ji poradila, aby sebrala odvahu. Tak, jak to cítí, měla mamince jednoduše povědět. Výsledek byl úžasný. Všechno si to vyříkaly. Navíc maminka pro ně vymyslela holčičí výlet. Jely jen ony dvě bez sourozenců. Od té doby byl vztah úplně na jiné úrovni a dívka byla šťastná. Matka si uvědomila, jak důležité je projevit důvěru svým dětem.
Co je důležité v horizontu celého života
Uběhne jen několik málo let a naše děti budou dospělé. Budeme na úrovni jejich parťáků. Budeme se s nimi bavit jako s dospělými. Někteří rodiče se však s dětmi takto baví už v dětství, což je špatně. Pro své děti jsme skalní opora. Jsme jediná jistota, kterou životě mají. Špatní rodiče jsou pořád ti nejbližší. Nemůžeme však čekat od svých dětí, že nás budou rádi navštěvovat, pokud se k nim nechováme důstojně. Úcta k dětem je stejně tak důležitá, jakou vyžadujeme od dětí.
O kolik let budeme starší, až naši naše děti budou dospělé? O dvacet, třicet nebo čtyřicet let? Naše dospělé děti ve svých letech budou už mít svůj názor na život. Taktéž i na naše chování, když byli malí. Nejdůležitější v životě je mít sociální oporu. Někdy partneři přicházejí a odcházejí, ale naše děti zůstávají. Už prenatálním věku je dítě s matkou spojeno s krevním oběhem. Není bližší lidské spojení, než má matka s dítětem. Ale jistě hezký vztah může být i se sociálním rodičem, i když není pokrevní. Bývá však velkou vzácností. Děti nám a my dětem můžeme být navzájem tou oporou.
Co ještě znamená respektovat děti?
Každá životní fáze má svůj vývoj. A právě dětství má být přípravou na život v dospělosti. Děti si mají hrát, mají se rozvíjet a připravovat na dospělácký život. Mají nárok na dětství. Rodiče, kteří to respektují, své dítě nezatěžují starostmi dospělých. Uběhne pár let a již budou parťáky do nepohody. Společně budeme stárnout a vzpomínat na hezké společně prožité dny.
