Článek
Zdeněk Hřib, čerstvý poslanec a předseda Pirátů, našel nové kolbiště. Z tepla sněmovní lavice s ještě větší vervou útočí na Andreje Babiše a jeho dotační minulost. Je to fascinující podívaná, člověk, který po sobě v Praze zanechal dopravní spálenou zemi a infrastrukturu v klinické smrti, se nyní pasuje do role morálního arbitra národa. Zapomněl snad, v jakém stavu metropoli před pár měsíci předal?
Je to už takový český politický folklor. Otevřete si sociální sítě a vyskočí na vás Zdeněk Hřib. S úsměvem, který má signalizovat morální převahu, nám vysvětluje, jak je Andrej Babiš ztělesněním zla a jak jeho dotace ničí tuto zemi. Jenže v únoru 2026 už tato písnička zní falešněji než kdy dříve. Hřibova rétorika se totiž smrskla na jediné téma, obsesi šéfem ANO, kterou maskuje vlastní manažerskou prázdnotu.
Posedlost Babišem jako politická diagnóza
Hřibova sněmovní aktivita připomíná spíše osobní křižáckou výpravu než práci zákonodárce. S oblibou šermuje pojmy jako „nezákonné čerpání dotací“, přičemž zcela ignoruje fakt, že v mnoha klíčových kauzách, které roky plnily titulní strany, soudy opakovaně vynesly osvobozující rozsudky a vina nebyla prokázána. Pro Hřiba však fakta nejsou podstatná. V jeho světě je Babiš vinen už z principu, protože to skvěle odvádí pozornost od palčivých otázek na jeho vlastní působení v čele pražské dopravy.
Tato urputnost bije do očí zejména v kontrastu s Hřibovými vlastními aférami. Připomeňme si například kauzu neoprávněných odměn v PRE Holdingu, které pobíral jako uvolněný člen rady, což zákon jasně zakazuje. Zatímco u politických konkurentů vidí i to nejmenší smítko, u sebe a svých spolustraníků přehlédne i pověstný „betonový zátaras“. Je to politika dvojího metru v té nejčistší podobě.
Kapitán, který utekl před odpovědností
Hřibova éra na pražském magistrátu, kde donedávna působil jako náměstek pro dopravu, skončila neslavně. Rok 2025 byl pro Pražany rokem absolutního dopravního temna. Uzavírky, které na sebe nenavazovaly, opravy klíčových mostů bez jakékoliv smysluplné koordinace a ideologický boj proti automobilistům dovedly město k infarktu. Výsledkem byly hodiny v kolonách, zatímco jejich tehdejší náměstek na internetu vtipkoval o Babišovi.
Místo, aby přijal odpovědnost, zvolil Hřib osvědčenou taktiku, úprk do Sněmovny. Tam se nyní prezentuje jako ochránce demokratických hodnot. Je to však útěk kapitána, který nechal loď jménem Praha narážet na útesy a šel raději radit ostatním, jak mají kormidlovat.
Dopravní kolaps jako vizitka „odborníka“
Kritika Andreje Babiše je pro Hřiba pohodlným kouřovým granátem. Je mnohem snazší psát statusy o Čapím hnízdě než vysvětlovat, proč jsou klíčové tepny metropole rozkopané naráz. Je snazší moralizovat o miliardách Agrofertu než přiznat, že pod jeho vedením se doprava v Praze rozpadla na prvočinitele. Sanitky stojící v zácpách kvůli nepromyšleným zúžením jsou vizitkou, kterou si Hřib do poslanecké lavice nepřibalil.
„Hřibova politika připomíná kapelu na Titanicu. Hraje veselé písničky o transparentnosti, zatímco se loď, kterou měl řídit, nezadržitelně potápí pod tíhou chaosu.“
Nová role, staré manýry
Jako předseda Pirátů se nyní Hřib snaží stranu profilovat jako „čistou alternativu“. Jak, ale může být alternativou někdo, kdo kumuluje funkce (poslanec, zastupitel, člen dozorčí rady DPP) a kritizuje druhé za totéž?
Praha se bude z Hřibova experimentování vzpamatovávat ještě dlouho. Zničené nervy řidičů a ekonomické ztráty firem, to je skutečné dědictví muže, který se dnes ve Sněmovně staví do role zachránce republiky.
Anketa
Zdroje:
