Článek
V kuloárech Poslanecké sněmovny, v luxusních pražských restauracích i v tichých saloncích se denně odehrává proces, který je pro fungování moderního státu naprosto klíčový, a přesto v českém prostředí stále vzbuzuje značné kontroverze. Lobbing prošel v České republice za poslední tři dekády transformací od neformálních „dohod mezi přáteli“ k vysoce odborné disciplíně. Nicméně jména jako Roman Janoušek, Marek Dalík nebo Michal Redl v paměti veřejnosti stále rezonují jako symboly zneužívání moci a prorůstání byznysu do státní správy. Dnešní realita je však formována novou legislativou, která se snaží tyto „šedé eminence“ vytáhnout na světlo a nastavit jasná pravidla hry, která v minulosti prakticky neexistovala.
Roman Janoušek a éra „Mazánků“
Postava Romana Janouška se stala symbolem politického podnikání nultých let. Janoušek, v té době klíčový hráč pražského zákulisí, nedisponoval žádnou volenou funkcí, přesto měl zásadní vliv na miliardové toky v hlavním městě. Jeho vliv na pražský magistrát za éry primátora Pavla Béma (ODS) odhalily uniklé odposlechy Bezpečnostní informační služby (BIS), které vešly ve známost jako kauza „Mazánek a Kolibřík“. Tyto nahrávky, jejichž detaily lze dodnes dohledat v archivech (např. na serveru iDNES.cz, ilustrovaly patologickou formu lobbingu, kde se u kávy rozhodovalo o územním plánu či prodeji městských pozemků. Janoušek nebyl lobbistou v klasickém smyslu; byl prostředníkem, který ovládal klíčové úředníky a politiky prostřednictvím sítě osobních vděků a neformálních závazků.
Kauza Chambon a miliardové toky ve zdravotnictví
Janouškův vliv se však neomezoval pouze na magistrát. Další významnou kapitolou byla kauza společnosti Chambon, která prováděla krevní testy a podle obžaloby neoprávněně inkasovala stovky milionů korun od zdravotních pojišťoven. Tato kauza ukázala, jak hluboko lobbistické struktury pronikly do regulovaných odvětví, jako je zdravotnictví. Ačkoliv byl Janoušek po letech soudních sporů v této věci pravomocně osvobozen, proces odhalil šokující míru neformálních vazeb mezi soukromým sektorem a státními plátci péče. Janoušek dokonce po svém osvobození uplatňoval nároky na odškodnění za ušlý zisk, což vyvolalo další vlnu diskusí o spravedlnosti v českém právním systému.
Marek Dalík a memento Pandurů
Zatímco Janoušek ovládal systémy, Marek Dalík, pravá ruka premiéra Mirka Topolánka, představoval typ lobbisty postaveného na exkluzivním přístupu k jedinému muži. Jeho pád v kauze nákupu obrněných transportérů Pandur se stal evropským mementem korupce v obranném průmyslu. Dalík si podle svědectví řekl o úplatek ve výši půl miliardy korun za pokračování zakázky. Nakonec byl odsouzen za podvod, neboť podle soudu vliv na vládu pouze předstíral, aby vylákal peníze. Jeho příběh, detailně zmapovaný například na Seznam Zprávách, ukázal, jak tenká je hranice mezi strategickým poradenstvím a kriminální činností v prostředí státních zakázek.
Kauza Dozimetr. Michal Redl a moderní „organizovaný“ lobbing
Pokud Janoušek a Dalík představovali solitérní postavy, kauza Dozimetr z roku 2022 ukázala na vznik sofistikovaných kriminálních skupin parazitujících na lobbingu. Podnikatel Michal Redl, muž s historií spojenou s Radovanem Krejčířem, vytvořil podle vyšetřovatelů systém, který ovládl Pražský dopravní podnik. Skupina dosazovala své lidi do dozorčích rad a následně ovlivňovala zakázky ve prospěch spřízněných firem. Kauza Dozimetr byla zlomová tím, že zasáhla vysoká patra hnutí STAN a ukázala, že ani po letech „boje proti korupci“ se mechanismy zákulisního ovlivňování nezměnily, pouze se lépe maskují. Aktuální vývoj kauzy a Redlovy pokusy vyhnout se trestu skrze zpochybňování svéprávnosti.
Jaroslav Faltýnek a mýtný tendr. Lobbing přímo ze sněmovny
Specifickou kapitolou je „vnitřní lobbing“ prováděný aktivními politiky. Jaroslav Faltýnek, dlouholetý místopředseda hnutí ANO, se stal synonymem pro tento styl práce. Jeho legendární diář, do kterého si zapisoval poznámky o ovlivňování mýtného tendru či obsazování postů v dozorčích radách, odhalil, jak probíhá politický obchod v reálném čase. Faltýnkova schopnost propojovat zájmy holdingu Agrofert s legislativním procesem ve sněmovně byla dlouhodobě pod lupou médií i policie. Přestože v mnoha kauzách nebyl přímo odsouzen, nahrávky a záznamy z jeho činnosti zůstávají důkazem o tom, jak snadno lze ohnout veřejný zájem ve prospěch úzké skupiny firem.
Zákon o lobbování jako lék na netransparentní vazby?
Jako přímá reakce na tyto dekády skandálů byl v České republice po letech odkladů přijat zákon o lobbování, který nabyl plné účinnosti v roce 2025. Tento zákon poprvé jasně definuje, kdo je profesionální lobbista a jaké má povinnosti. Klíčovým nástrojem se stal Registr lobbování, spravovaný Ministerstvem spravedlnosti https://www.justice.cz. Každý lobbista se musí registrovat, uvádět své klienty a pravidelně reportovat své kontakty s lobbovanými představiteli. Cílem je vytvořit tzv. „lobbistickou stopu“, která bude povinnou součástí každého přijatého zákona. Veřejnost tak poprvé uvidí, kdo konkrétně návrh zákona ovlivnil a jaké připomínky vnesl.
Transparentnost a role občanské společnosti
Kromě státní regulace hrají v roce 2026 nezastupitelnou roli i nevládní organizace. Transparency International ČR a projekt Hlídač státu https://www.hlidacstatu.cz dlouhodobě analyzují vazby mezi politiky a soukromým sektorem. Právě díky tlaku těchto organizací se podařilo do zákona prosadit přísnější pravidla pro tzv. „revolving doors“, tedy omezení, aby politici nemohli ihned po skončení mandátu přecházet do služeb subjektů, které předtím regulovali. Hlídač státu dnes slouží jako veřejný vyhledávač, kde si každý občan může prověřit, jaké dary politická strana dostala a zda její dárci následně nečerpají veřejné prostředky.
Od neformálních struktur k odborné argumentaci
Český lobbing již není o tajných schůzkách v konspirativních bytech. Profesionalizuje se a přesouvá do roviny odborného poradenství. Firmy a zájmové svazy pochopily, že v éře digitální stopy a přísné legislativy je výhodnější investovat do kvalitních dopadových studií než do pochybných zprostředkovatelů.
Skutečnou otázkou však zůstává, zda zákonná regulace dokáže vymýtit samotnou podstatu klientelismu, nebo jen přinutí vlivové skupiny k sofistikovanější kamufláži. Případy jako Dozimetr jsou varováním, že i v moderním systému se mohou objevit trhliny, pokud selže kontrola zdola. Legislativa je pouze nástrojem, skutečnou pojistkou proti návratu starých pořádků je aktivní občanská společnost a svobodná média, která se nespokojí s formálním zápisem v registru. Úkolem nové generace aktérů v pozadí je dokázat, že lobbing může být legitimní součástí demokracie, nikoliv její rakovinou. Pokud se to podaří, zůstanou jména jako Janoušek či Redl už jen mementem v učebnicích politologie o době, kdy byl stát vnímán jako kořist pro vyvolené.
