Článek
Ursula von der Leyenová, žena, která budí respekt i zvědavost. Trojnásobná ministryně a první žena zvolená do funkce předsedkyně Evropské komise. Její styl je často označován za strohý, její rozhodování za tajnůstkářské – a přesto se stala tváří Evropské unie v době, kdy svět čelil jedné krizi za druhou.
V roce 2022 ji americký magazín Forbes označil za nejvlivnější ženu světa. Její vůdčí schopnosti během pandemie covidu-19 a války na Ukrajině jí vynesly uznání napříč kontinenty. A přesto – nic v jejím životě nenasvědčovalo tomu, že se jednou postaví do čela evropské politiky. Matka sedmi dětí, původně lékařka, se vydala cestou, která překvapila i její nejbližší.
Dětství v bruselské bublině
Ursula von der Leyenová se narodila 8. října 1958 v Ixelles, klidné obci na okraji Bruselu. Její otec Ernst Albrecht byl jedním z prvních německých úředníků v Evropské komisi, a tak vyrůstala doslova v srdci evropské politiky. Dětství strávila v prostředí, které by se dalo nazvat „bruselskou bublinou“ – obklopena institucemi, diplomaty a vícejazyčným světem.
Navštěvovala prestižní Evropskou školu, kde se naučila plynně francouzsky, anglicky i německy. Už tehdy se formovala její evropská identita – přirozená, hluboce zakořeněná. Vedle studia se věnovala jízdě na koni, která se stala její celoživotní vášní.
Politické kořeny v Dolním Sasku
V roce 1971 se rodina von der Leyenových přestěhovala z Bruselu do Dolního Saska. Její otec Ernst Albrecht tehdy opustil evropské instituce a převzal vedení známé potravinářské firmy Bahlsen. Zároveň se začal aktivně angažovat v německé politice – stal se místopředsedou Křesťanskodemokratické unie (CDU) a později i ministerským předsedou Dolního Saska.
Pro mladou Ursulu to znamenalo nejen změnu prostředí, ale i nový pohled na politiku – tentokrát z domácí perspektivy. Z bruselské bubliny se ocitla v německé provincii, kde se politika řešila jinak, přímočařeji. Tento kontrast jí později pomohl lépe chápat rozdíly mezi evropskou a národní politikou.
Studium, utajení a „malá růže“
V roce 1977 se Ursula Albrecht zapsala ke studiu ekonomie na Univerzitě v Göttingenu. O rok později odešla do Londýna, kde pokračovala ve studiu na prestižní London School of Economics (LSE). Ale její pobyt v Británii nebyl jen akademický – byl i bezpečnostní.
Kvůli rostoucímu vlivu levicových teroristických skupin v Německu, které ohrožovaly prominentní rodiny, byla Ursula nucena žít v utajení. Zapsala se pod falešným jménem Rose Ladson – příjmení si vypůjčila od své americké prababičky, křestní jméno pak odkazovalo na její dětskou přezdívku „Röschen“, což v němčině znamená „malá růže“.
Tato epizoda jejího života ukazuje nejen na její odvahu, ale i na schopnost přizpůsobit se nečekaným okolnostem. Už jako mladá studentka se naučila, že bezpečí a identita nejsou samozřejmostí – a že někdy je třeba se skrýt, aby bylo možné později vystoupit do popředí.
Lékařské vzdělání a první profesní zkušenosti
Po návratu z Londýna se Ursula rozhodla pro zásadní změnu – opustila ekonomii a v roce 1980 zahájila studium medicíny na Univerzitě Gottfrieda Wilhelma Leibnize v Hannoveru. Studium trvalo sedm let a vyžadovalo nejen disciplínu, ale i hluboký zájem o lidské zdraví a péči.
V letech 1988 až 1992 pracovala jako lékařská asistentka na gynekologické klinice Lékařské fakulty v Hannoveru. Získala tak praktické zkušenosti v oboru, který se věnuje jedné z nejintimnějších oblastí lidského života – ženskému zdraví. Tato etapa jejího života jí dala nejen odborné znalosti, ale i citlivost k tématům, která později ovlivnila její politické směřování, zejména v oblasti rodinné politiky.
Rodina, doktorát a americká kapitola
V roce 1991 získala Ursula von der Leyenová doktorát z medicíny – další milník na její akademické cestě. Krátce nato se rozhodla pozastavit svou kariéru a následovala svého manžela Heika von der Leyena do Spojených států. Ten působil v letech 1992 až 1996 jako lékař na Stanfordské univerzitě.
Pro Ursulu to byla další životní změna – tentokrát ne kvůli bezpečnosti, ale kvůli rodině. V USA se věnovala péči o děti a rodinnému životu, který pro ni vždy zůstával prioritou. Po návratu do Německa obnovila svou lékařskou praxi, ale brzy ji začala lákat politika – oblast, která jí byla blízká už od dětství.
Pozdní vstup do politiky
Když Ursula von der Leyenová v roce 1990 vstoupila do Křesťanskodemokratické unie (CDU), nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednou měla stát jednou z nejvlivnějších političek Evropy. V té době byla především lékařkou, manželkou a matkou – a postupně rozšiřovala svou rodinu až na sedm dětí.
Teprve o jedenáct let později, v roce 2001, se rozhodla aktivně vstoupit do politiky. Její rozhodnutí bylo překvapivé, ale zároveň logické – měla hluboké znalosti zdravotnictví, zkušenosti s rodinným životem a silné zázemí v evropské kultuře. To vše jí poskytlo jedinečný pohled na společenské otázky, které se staly základem jejího politického působení.
Politický vzestup: od regionu k Berlínu
V roce 2003, ve věku 44 let, byla Ursula von der Leyenová zvolena do dolnosaského zemského sněmu. Ve stejném roce se stala ministryní sociálních věcí, záležitostí žen, rodiny a zdravotnictví v dolnosaské vládě. Její politická kariéra tak nabrala konkrétní směr – zaměřila se na témata, která dobře znala z vlastní zkušenosti.
O dva roky později přišel zásadní zlom. V roce 2005 ji Angela Merkelová zařadila do svého volebního týmu, a po vítězství CDU byla Ursula jmenována federální ministryní pro rodinné záležitosti, seniory, ženy a mládež. V této roli prosazovala rozšíření center denní péče, podporu pracujících rodičů a zavedení systému financování péče o děti. Její politika byla praktická, zaměřená na každodenní život rodin – a právě tím si získala důvěru veřejnosti.
Národní politika a cesta k vrcholu
V roce 2009 byla Ursula von der Leyenová zvolena do německého Bundestagu. Ještě téhož roku byla znovu jmenována do vlády – tentokrát jako ministryně práce a sociálních věcí. Její agenda se rozšířila o důležitá témata jako zaměstnanost, důchody a sociální zabezpečení.
V roce 2010 dosáhla dalšího významného milníku: byla zvolena místopředsedkyní CDU, stejně jako její otec Ernst Albrecht před ní. Tím se definitivně zařadila mezi klíčové osobnosti německé politiky. Její schopnost kombinovat odborné znalosti, osobní zkušenosti a politickou strategii ji postupně vedla až k evropskému vrcholu – do čela Evropské komise.
Žena na ministerstvu obrany – a pod palbou kritiky
V roce 2013 se Ursula von der Leyenová stala první ženou v čele německého ministerstva obrany – a zároveň jednou z nejvýraznějších postav vlády Angely Merkelové. Její jmenování bylo vnímáno jako krok směrem k modernizaci Bundeswehru, ale brzy se ukázalo, že tento resort bude pro ni zatěžkávací zkouškou.
Von der Leyenová čelila ostré kritice kvůli selhání vojenské techniky, nedostatku financí a nízké bojeschopnosti armády. Například německé letectvo mělo na papíře desítky letadel, ale do vzduchu mohla jen hrstka z nich
Jedním z největších skandálů byla kauza externích poradců – ministerstvo pod jejím vedením vyplácelo miliony eur soukromým firmám bez výběrových řízení. Parlamentní výbor chtěl vyšetřit její roli, ale klíčový důkaz – její služební telefon – byl údajně z bezpečnostních důvodů nenávratně smazán
Další kontroverzí byla renovace školní plachetnice Gorch Fock, jejíž náklady se vyšplhaly z původních 10 milionů eur na více než 135 milionů. Kritici jí vyčítali, že situaci podcenila a že místo novostavby trvala na nákladné opravě historické lodi
Navzdory těmto problémům si u části armády získala respekt – zejména díky snaze o modernizaci a otevřenější přístup k diverzitě. Veřejnost však její působení hodnotila rozporuplně a její popularita klesala. Přesto právě tato zkušenost ji připravila na další – ještě náročnější – roli v čele celé Evropské unie.
Těsná volba do čela Evropské komise
Po pěti letech na německém ministerstvu obrany dostala Ursula von der Leyenová nabídku, která jí otevřela cestu zpět do evropské politiky – předsednictví Evropské komise. Začátkem července 2019 se hlavy členských států EU dohodly na její nominaci. Její zvolení bylo výsledkem diplomatického kompromisu mezi francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou.
Evropská lidová strana (EPP) původně prosazovala svého kandidáta Manfreda Webera, ale Macron jeho nominaci odmítl. Ursula von der Leyenová se tak stala kompromisní, ale silnou volbou – zkušená, proevropská, frankofilka a členka největší parlamentní frakce.
Její zvolení však bylo těsné – získala jen o devět hlasů více, než byla absolutní většina. To ukázalo, že její pozice bude od začátku pod drobnohledem. Přesto byla 1. prosince 2019 jmenována předsedkyní Evropské komise, čímž nahradila Jeana-Clauda Junckera, bývalého lucemburského premiéra. Poprvé za 25 let se do čela výkonné moci EU postavil někdo, kdo nebyl bývalým předsedou vlády.
Přísná, bezchybně oblečená Němka se tak stala první ženou v této funkci – a tváří nové éry evropské politiky.
Vertikální vize moci
Ursula von der Leyenová si i v čele Evropské komise zachovala styl řízení, který je pro ni typický – centralizovaný, disciplinovaný a silně hierarchický. Spoléhá se na úzký okruh důvěrníků, především na dva dlouholeté spolupracovníky: Bjoerna Seiberta, svého šéfa kabinetu, a Jense Flosdorffa, mluvčího. Oba s ní pracují už více než patnáct let. Kromě nich má kolem sebe jen čtyři další tajemníky.
Mnozí v Bruselu očekávali, že se její tým po nástupu do funkce rozšíří. Nestalo se tak. „Není to překvapivé,“ řekla v říjnu 2019 deníku Les Echos Claire Demesmayová z Německého institutu pro zahraniční politiku (DGAP):
„Ursula von der Leyenová má k moci velmi shora dolů přístup; svou kariéru si vybudovala v tomto duchu, sama, bez podpůrné skupiny. Ani v CDU nepatří k žádnému hnutí, ale vždy hrála sólo.“
Její styl se promítl i do struktury samotné Komise. Zavedla systém výkonných místopředsedů, „klasických“ viceprezidentů a komisařů, což vyvolalo debaty o přehlednosti a efektivitě řízení. Jean-Dominique Giuliani, prezident Schumanovy nadace, varoval:
„Ursula von der Leyenová riskuje, že bude muset vést orgán, který je nyní neovladatelný.“
Přesto se jí zatím daří udržet kontrolu – a to i díky jejímu pevnému stylu vedení, který kombinuje loajalitu, disciplínu a strategické myšlení.
Přísná disciplína a pracovní nasazení
K jejímu vertikálnímu stylu vedení se přidává i neúnavná pracovní morálka. Ursula von der Leyenová je známá svou přísnou disciplínou – je v kanceláři brzy ráno, často pracuje dlouho do noci a nepočítá hodiny. Její denní rutina je pevně strukturovaná, stejně jako její styl oblékání – vždy elegantní, strohý, bezchybný.
Miluje sushi a silnou kávu, ale jinak si své soukromí pečlivě chrání. Je tajnůstkářská, málomluvná, a přesto dokáže být rozhodná a neústupná. Právě tato kombinace činí z Ursuly von der Leyenové jedinečnou vůdkyni – ženu, která si svou cestu na vrchol vybudovala sama, krok za krokem, s neochvějným odhodláním.
Soustředění, prostor a rovnováha
Ursula von der Leyenová se snaží ze všech sil vyhnout rozptýlení a ztrátě času – dokonce i kvůli dojíždění. Zatímco její předchůdce měl malý byt nedaleko sídla Evropské komise, ona se rozhodla jinak: nechala si byt přestavět na kancelář a sama bydlí v malém bytě o rozloze pouhých 25 metrů čtverečních přímo ve 13. patře budovy Berlaymont, sídla Komise.
Je to praktické, efektivní – a zároveň symbolické. Ukazuje to její oddanost práci, ale i touhu mít vše pod kontrolou. Víkendy obvykle tráví v Hannoveru, kde žije její manžel a děti. I přes náročné pracovní tempo se snaží udržet kontakt s rodinou, která pro ni zůstává důležitým zázemím.
Schopnost přežít krize
Od svého nástupu do funkce předsedkyně Evropské komise v roce 2019 čelila Ursula von der Leyenová celé řadě krizí: covidová pandemie, Brexit, napjaté vztahy s Čínou, válka na Ukrajině, energetická krize… a přesto se jí podařilo udržet směr a jednotu evropského projektu.
Pod jejím vedením se Evropě podařilo společně nakoupit vakcíny proti covidu, rychle sestavit plán obnovy a zvládnout příjem uprchlíků bez větších otřesů. Zároveň stála v čele ambiciózních iniciativ – především Zelené dohody, investičního plánu, jehož cílem je učinit z Evropy do roku 2050 první uhlíkově neutrální kontinent. V oblasti dopravy a energetiky byly přijaty zásadní reformy, ale některé zemědělské návrhy narazily na odpor a byly pozastaveny.
Von der Leyenová také vede kampaň za zavedení minimální mzdy v celé EU. Výzev však zůstává mnoho: inflace, obrana, rozšíření EU, digitální transformace… Její schopnost přežít krize a vést Evropu v turbulentních časech z ní činí jednu z nejvýraznějších politických osobností současnosti.
Zdroje:
https://www.lesechos.fr/monde/europe/huit-choses-a-savoir-sur-ursula-von-der-leyen-lallemande-aux-commandes-de-leurope-2077162
