Článek
Máte v obchodě pocit, že se na vás cenovky jen šklebí? Nejste sami. Zatímco náklady na suroviny klesají, ceny v českých regálech často šplhají do absurdních výšin. Proč platíme víc než sousedé v Německu nebo Polsku a existují vůbec nějaké páky, jak se tomuto cenovému diktátu bránit?
Příběh, který zažíváme každý den
David stál před regálem se sušenkami v jednom z ústeckých supermarketů už pět minut. Nebyl to běžný nákup, byla to tichá detektivní práce. Vytáhl z kapsy svůj malý, ošoupaný notýsek, kam si už několik let poctivě zapisoval ceny základních potravin.
„Padesát devět korun?“ zamumlal nevěřícně a prstem přejel po čerstvě vytištěné cenovce. „Před měsícem byly za třicet devět. A to už tehdy jsem si říkal, že je to na hraně.“
Kolem zrovna projížděla s doplňovacím vozíkem mladá prodavačka Petra. David ji zastavil. Nebyl agresivní, v jeho hlase byl spíš hluboký smutek a pocit křivdy.
„Paní, nezlobte se na mě,“ začal David a ukázal na cenovku. „Chodím sem téměř každý den už několik let. Sleduju to tady. Kde jste proboha vzali takovou cenu? Vždyť ty sušenky nikdy tolik nestály! Je to trestuhodné, co s námi zkoušíte. To se jinde v Evropě neděje, jen tady u nás.“
Petra zastavila vozík a unaveně si povzdychla. Věděla, že David má pravdu. „Pane, já vím. Věřte mi, že já ty ceny netvořím. Ráno mi jen centrála pošle soupisku a já musím přecvaknout štítky.“
„Ale kdo jim na to naletí?“ zakroutil David hlavou.
Petra se rozhlédla a naklonila se blíž. „Dokud se to za tyhle peníze bude prodávat, centrála cenu nesníží. Moje jediná rada? Nechte je tu. Jakmile uvidí, že prodeje klesly na nulu, hned tam zítra bude cedule ‚Akce‘. To je ta jediná páka, kterou jako zákazník máte.“
David zaklapl notýsek. „Máte pravdu.“
Jsme specifický trh, nebo nás jen odírají?
Davidův pocit, že se to nikde jinde neděje, má reálné základy. Český trh ovládá jen několik velkých hráčů, což vytváří prostředí, kde konkurence nefunguje tak, jak by měla.
Proč je to v ČR horší?
Vysoké marže: Řetězce v Česku zkoušejí, co všechno zákazník ještě zaplatí.
Umělé akce: Základní cena je nastřelena vysoko jen proto, aby „sleva“ vypadala lákavě.
Bydlíte-li v Ústí nad Labem, máte výhodu, že německé hranice jsou za rohem. Rozdíly v cenách mezi Ústím a Drážďany nebo Pirnou jsou u některých položek až neuvěřitelné.
Tady je seznam potravin a zboží, které se v roce 2026 v Německu (Sasko) a Polsku vyplatí koupit nejvíce ve srovnání s českými řetězci:
V Německu často nešetříte jen peníze, ale dostáváte za ně lepší složení (méně náhražek, více tuku/ovocné složky).
Rozdíl je brutální. Prací gel, který v ČR stojí v „akci“ 350 Kč, v Německu běžně koupíte za ekvivalent 220–250 Kč (a vypere lépe).
Jogurty a kvalitní sýry (Gouda, Ementál) jsou v německých diskontech (Lidl, Aldi, Kaufland) stabilně levnější než české ne-akční ceny.
Značkové sušenky (které vás v příběhu tak rozlítily) stojí v Německu často o 30–40 % méně.
Šunky s obsahem masa nad 95 % vyjdou levněji než české náhražky.
Polsko: „Levný ráj“ pro velké nákupy
I když Polsko už není tak extrémně levné jako před pár lety, u základních potravin stále vede.
Polsko je evropská velmoc v produkci masa. Ceny jsou zde dlouhodobě o 20–30 % nižší než v ČR.
Díky nižší dani a silné lokální produkci jsou ceny jablek, brambor nebo cibule v Polsku bezkonkurenční.
Pokud plánujete i něco jiného než jídlo, polské trhy a hobbymarkety (Castorama, Leroy Merlin) jsou pro Čechy stále velmi výhodné.
Jak se bránit?
Pokud chcete řetězcům vyslat jasný vzkaz, musíte začít u své peněženky:
Pokud je cena zboží (jako Davidových sušenek) absurdní, nekupujte ho. Pokud produkt zůstane v regálu, obchodník musí zlevnit.
Pro lidi z Ústí a okolí je nákup v Německu (Sasko) cestou k úspoře až 40 % na drogerii a 30 % na značkových potravinách.
Privátní značky mají často stejné složení jako značkové zboží, ale bez vysoké přirážky za logo.
Sledujte reálný vývoj cen v aplikacích (Kupi, AkčníCeny), nenechte se opít rohlíkem a „falešnou“ slevou.
Moc máte v kapse vy, ne řetězce
Příběh Davida není jen historkou od regálu. Je to zrcadlo našeho trhu. Dokud budeme jako zákazníci tichými a poslušnými plátci, řetězce nebudou mít jediný důvod svou cenovou politiku měnit. Každá předražená položka, kterou s povzdechem vložíte do košíku, je pro centrály obchodníků signálem, že tohle ještě sneseme.
Obrana proti umělému zdražování není v rukou politiků ani kontrolních úřadů, ty jsou často příliš pomalé. Skutečná síla leží ve vaší peněžence. Jakmile začnete důsledně bojkotovat nesmyslné ceny, využívat levnější alternativy u lokálních prodejců nebo si pro velký nákup zajedete za hranice, systém se začne otřásat.
Příště, až uvidíte u regálu sušenky nebo máslo za cenu, která uráží váš selský rozum, vzpomeňte si na Davida. Nechte zboží na místě. Odejděte se vztyčenou hlavou. Protože jediný jazyk, kterému obchodní giganti rozumí, je ticho v jejich pokladnách. Staňme se vědomými zákazníky, ne chodícími bankomaty.
Zdroje:
