Článek
Vzpomenete si na ten moment? Sedíte v lavici, venku je hezky a vy se potíte nad určováním větných členů v souvětí, které by nikdo příčetný v běžné řeči nepoužil. Nebo drilujete nazpaměť jména přítoků Amazonky a vzorce pro výpočet obsahu kosočtverce. V duchu se ptáte: „Kdy tohle proboha budu v životě potřebovat?“ Učitelka odpoví univerzální formulí: „Tříbí to logické myšlení a patří to k všeobecnému vzdělání.“
Jenže se píše rok 2026. Svět kolem nás se nezměnil, on je už úplně jiný. Umělá inteligence v mobilu každého žáka dnes napíše slohovku, vyřeší rovnici a přeloží text během vteřiny. Přesto náš vzdělávací systém na základních školách dál trvá na tom, že úspěch dítěte definuje schopnost zapamatovat si fakta, která má v kapse v podobě chytrého telefonu. Nechci brát dětem vědomosti, jsou důležité, ale pokud si mám vybrat, zda moje dítě bude umět z hlavy vyjmenovat všechny prvky periodické soustavy, nebo zda bude umět přežít v džungli moderní doby, chemie tentokrát prohraje.
Finanční sebeobrana. Proč počítáme jablka, ale ne exekuce?
Je fascinující, že škola naučí žáka vypočítat procenta, ale vypustí ho do života, aniž by chápal rozdíl mezi debetní a kreditní kartou. Samozřejmě, na základních školách se dnes učí předmět „finanční gramotnost“. Jenže časová dotace je žalostně nízká a zařazení tohoto tématu do jiných předmětů jako „průřezové téma“ prostě nestačí. Spočítat si úrok v matematice je jedna věc, ale pochopit psychologii dluhu věc druhá.
Děti by se měly naučit, že pokud na něco nemají, nemusí to mít za každou cenu hned. Žijeme v době tlaku na výkon a vzhled, kde reklamy na sociálních sítích cílí přímo na nezkušené školáky. Ti pak věří, že bez drahých tenisek nebo herních doplňků nejsou v kolektivu nic. Bez pevného základu se z nich stávají snadné oběti bankovních i nebankovních společností, které z nich později udělají chudáky na pokraji psychického kolapsu.
Největší problém je ale doma. Mnoho rodičů je samo finančně negramotných. Jak má učitel vysvětlit žákovi, že půjčka na dovolenou je hazard se životem, když v tom to dítě doma denně žije? Škola musí být tou poslední záchrannou brzdou, která tento kruh dluhů přetrhne.
Digitální hygiena. Pozornost jako nejvzácnější zboží
Místo biflování letopočtů bitev by se děti měly učit o bitvě, která probíhá v jejich kapse, o bitvě o jejich pozornost. Algoritmy TikToku a Instagramu jsou navrženy tak, aby hackovaly dopaminový systém dětí. Výsledek? Epidemie nesoustředěnosti, úzkostí a neschopnosti dočíst souvislý text. Škola by měla učit, jak si nastavit hranice a jak rozpoznat, kdy s námi digitální svět manipuluje.
Emoční inteligence. Jak přežít neúspěch
Školní systém je postaven na strachu z chyby. Uděláš chybu? Dostaneš pětku. Jenže život je série chyb, ze kterých se musíte poučit. Na základkách produkujeme děti, které se hroutí z jedné špatné známky, ale neumí pracovat se vztekem, neumí komunikovat své potřeby a neumí se bránit kyberšikaně. Duševní zdraví je v roce 2026 důležitější než znalost stavby buňky.
Kritické myšlení v éře lží
V době, kdy AI generuje falešná videa a zprávy, nemůžeme věřit ničemu, co vidíme na displeji. Kritické myšlení se musí stát hlavním předmětem. Děti se nesmí učit „co“ si myslet, ale „jak“ prověřovat zdroje a hledat motivaci autora. Bez toho nebudou občany, ale jen snadnou kořistí pro manipulátory.
Umění učit se. Jediná dovednost, která nezestárne
Nejdůležitější věcí není „umět“, ale „umět se naučit“. Škola by měla učit metodiky učení a propojování znalostí, nikoliv jen statické informace, které za rok zastarají. Adaptabilita je nová inteligence.
Čas na revizi
Musíme přestat předstírat, že vzdělávání končí vysvědčením. Pokud školy nenahradí část zastaralé teorie těmito „soft skills“, budeme mít generaci vysoce vzdělaných lidí, kteří budou v moderním světě naprosto nepoužitelní.
Co si o tom myslíte vy?
Je fér chtít po škole, aby řešila finanční gramotnost, když se to děti nenaučí ani doma od svých rodičů? K čemu je dítěti jednička z matematiky, když nedokáže odolat nátlaku reklamy na nákup věcí, na které prokazatelně nemá peníze?
