Článek
Zkusila jsem takový experiment. Bylo to k mému pobavení a taky trochu k poznání různých povah lidí. Proč se lidi nenávidí? Protože jsou závistivý, lakomci a pomlouvat umí dokonale. Ne nadarmo se říká, že člověk je bytost zvědavá a dychtivá po drbech a neštěstí ostatních lidí.
Když čtěte články, nejvíce čtené jsou ty, které někoho osočují. Kdo druhého pomlouvá a nebo uráží. Proto se tak dobře čte bulvár. Jsou to samé drby, pomluvy a urážky. Pokud začnete číst článek o tom, jak jsou krásné Vánoce a všichni se sejdeme u stromečku, není to úplně top ve sledovanosti. Škoda. Bohužel i tak se dá poznat člověk na ulici. Sama jsem se o tom dnes přesvědčila.
Dnes je prvního prosince. Kamarádka mě poprosila, jestli bych do jejich lesní školky mohla přijít převlečena za anděla. Chodím sice až pátého prosince, ale pro ty dětské oči to udělám ráda. Čekala jsem na kamarádku deset minut u silnice přestrojena za anděla. Kolik aut tudy projelo, tolik jsem dostala různých reakcí. Někdo mával, jiný troubil, další se ani nepodíval a dokonce si jeden ťukal na čelo. Říkala jsem si, to je dobrý nápad. Až přijedu ze školky, postavím se na náměstí a pokusím se rozlišit lidi podle reakcí. Samotnou mě zajímá, kolik lidí bude reagovat a jakým stylem. Jsem zvyklá, hraji divadlo a tak mě nevyvede nic z míry. Nebo snad ano?
Ve školce to bylo kouzelné. V lese měli vytvořenou spirálu z větviček a sněhu. Byly tam skleničky se svíčkami. Já jako anděl jsem jim měla zapalovat lucerničky, které si děti vyrobily z jablíčka a svíčky na konci spirály a poté je poslat zpět. Zpívali se koledy a pak jsem jim zamávala a odešla. Bylo to vážně krásné. K tomu to počasí, jak z pohádky.
Vrátila jsem se do města a postavila se na náměstí. Jen tak na hodinku. Lidé nechápali, co tam dělám, ale u nás ve městě dnes má večer proběhnout rozsvícení stromečku. Takže si možná mohli myslet, že to patří k programu. Mně nevadí vystupovat před lidmi a ani mně to nebylo nepříjemné. Ba naopak jsem přemýšlela o tom, jaký typ člověka půjde okolo. A bavila jsem se jejich reakcí na mě. V hlavě jsem si začala rozlišovat pět typů lidí.
1.typ - muži různého věku. Pokud šli sami, tak se muž usmál a někdy se i semnou vyfotil a pobavil.
2. typ - ženy různého věku. Často bez úsměvu, jak kdyby žárlily. Starší ženy se pousmály. A některé babičky se ptaly, jestli je už Mikuláš.
3. typ - rodiny s dětmi. Tak ty byly nejkouzelnější i rodiče překvapili, že chtěli fotky a měli velice milé chování.
4. typ - páry. Mladší páry občas úsměv, pozdrav nebo i fotka. Vždy začínala žena: „Jé, podívej anděl, vyfoť mě s ním.“ Kdyby to řekl muž, byl by průšvih. Měla jsem z toho takový pocit. Starší páry si ťukaly na čelo a nebo babča řekla dědovi: „Pojď pryč, ještě by chtěli peníze.“ A děda radši šel, sám by chtěl možná, ale nemohl.
5. typ - úplný ignoranti. Dělali, že mě nevidí. Nebo mě obešli, jako bych byla prašivá.
Potom se tam objevily děti, co mě trefily i koulí sněhu. A nakonec mladý muž, asi v opojení alkoholem, ten přede mne i plivnul. Tak to byl super závěr.
Závěrem bych řekla, že to je opravdu zvláštní, jak se lidé chovají i v tak nevinné situaci. Potkat na náměstí anděla se nevidí každý den. V létě by to bylo divné, ale prvního prosince? Proč ne. Avšak není vše tak, jak by si člověk přál. Já potkám různé lidi i převlečené a nikdy mě nenapadlo se k nim chovat špatně. Přijde mi, že dnes si nikdo neváží hezkých chvil a každý někam spěchá, ač není vůbec kam.
