Článek
Projíždíme se po dálnici a potkáváme spoustu čerpacích stanic. Každá je jinak barevná, jinak velká a každá nabízí jiné produkty. U některých stanic je i rychlé občerstvení nebo venkovní posezení.
Přemýšleli jste však někdy o tom, jaký pocit máte na čerpací stanici? Pro někoho je to jen natankování pohonných hmot. Pro jiné třeba obchodní schůzka a nebo posezení s přáteli u čerstvé kávy. Nakonec i ranní směna silničáři většinou začíná na čerpacích stanicích.
Je pravda, že zde se nikdy nic nezastaví, pokud to není odlehlá čerpací stanice, kterou navštíví jen pár aut denně, tak je tu poměrně rušno.
Některé jsou i nonstop a tak můžou i ty ranní ptáčata nebo pracující od brzkých hodin zajít na kávu kdykoliv.
Na čerpacích stanicích se dá sehnat ledacos. Od léků (klasika na horečku a bolest) tak dokonce i zeleninu a ovoce. Je to vlastně dobře, sice předražené, ale když člověk nemá doma, je to poslední záchrana.
Pro mě však čerpací stanice mají význam jako smutné místa. Proč? Mám z nich pocit prchání před světem. Je spoustu filmů natočených a vždy tam na čerpacích stanicích jen projíždějí nebo utíkají před někým.
Nedávno jsem seděla na čerpací stanici se svým již třetím synem. Dali jsme si kafíčko a párek v rohlíku. Sedíme a koukáme z okna a syn mi povídá:
„Mami viď, že to je takový smutný?“
„A co je smutný, zlato?“
„No mami, jak tu auta zastaví a za chvilku zase odjedou.“
„Zlato, jedou si jen natankovat a pak jedou do svých domovů přeci.“
„Mami já vím, ale tady na benzínce domov nikdo nemá.“
Je to zajímavá úvaha čtyřletého syna. Je pravda, že mě přijde, když jsem na čerpací stanici, že to je jako život psance. Takový kočovný život. Jen projíždíme.
Život se tu točí, ale nežije se tu.
Sama nevím proč mi to místo tak připadá, ale když tam sedím mám pocit, jako bych před někým nebo něčím utíkala. Nikde jinde takový pocit nemám. Je to zajímavé se nad tím zamyslet, jak určitá místa na člověka působí.
Máte taky takové místo?
Někdo přijde na hřbitov a pociťuje tam smutek. Moje kamarádka tam chodí na procházky. Je to morbidní? Může být, ona však tvrdí, že tam je klid a není tam tolik lidí „živých“, kteří by ji vyrušovali v rozjímání. Další moje kamarádka vyhledává lesy a nejlépe ty hluboké, kde snad ani srnka neprojde. A proč? No prý tam je magická síla a ona ji cítí. Je blázen? Nevím. A já zas mám smutný a nostalgický pocit z čerpacích stanic.
Závěrem: každé místo má své kouzlo a nebo záhadu. Zkuste se zamyslet, jak se cítíte vy na určitých místech České republiky.
