Článek
Dítě je radost, ale i starost. Moje čtyři děti jsou samozřejmě moje zlatíčka, ale někdy mě zaráží, jak se chovají. Patrám v paměti, kde jsem toto chování viděla. A už vím, to je moje.
Ano, je to tak. Můj syn je debatér. Když spolu debatujeme, málokdy se shodneme, a pak si uvědomím, ze koukám do zrcadla. Můj syn musí mít pravdu za každou cenu, ale je to i výhodné, v životě se neztratí a svůj názor člověk musí projevit. Nenechat si všechno líbit je menší úspěch, pomáhá to.
Moje dcera je sice ještě malá, je jí teprve sedm let. Minulý týden si hrála na maminku a vozila kočárek se svojí panenkou, která se jmenuje Kristýnka. Při její hře jsem byla paní doktorkou a ona ke mě chodila s různými nemocemi a nebo pro očkování. Musela jsem se smát, když dcera říkala Kristýnce: „Neboj se, to bude dobrý, jen to trošku píchne, ale díky tomu budeš zdravá a silná. Pak ti koupím bonbóny a půjdeme domů na pohádku.“ Ve škole bude určitě jedničkář a hlavně z literatury. Pamatovat si celou větu, co říkám vždy dětem, když jdou k lékaři na očkování, to je opravdu k zamyšlení, jak mám chytrou dceru.
Co dítě to fakt osobnost. Mám toho občas za den hodně, a ač vím, že se toto dětem neříká, kolikrát ze mě vyskočí věta typu: „Jestli budete zlobit, tak nebude večer pohádka a nebo já se z vás fakt zblazním, už mě to nebaví, jak zlobíte.“ Za pár dní na to si můj tříletý syn hraje s dvouletým a povídá: „Tak pošouchej Bojto, jestli mi tu hačku nedáš, tak se z tebe bázním a večel nebude pohádka.“
Děti nekřičte tolik, kdo to má poslouchat. Pořád to Vaše křičení. Odpověď: maminko ty taky někdy křičíš a my to taky musíme poslouchat. Ano je to drzost mi toto říct, ale zároveň je to k zamyšlení. Má pravdu, nebudu tolik křičet a možná to bude lepší. Nebudu předstírat, jak skvělý úspěch mám, když nekřičím tolik jako dřív, ale posun tam je. Už se těším na další hraní dětí s mým vyjadřováním.
