Článek
Tak to se zase takhle jednou určitě vydám do města vrátit lahve od piva.
Není možné, aby člověk neměl předsudky a nedomýšlel si nesmysly. Co se stalo mně, tak to bylo opravdu zarážející.
Šla jsem do obchodu do kterého chodím často, prodavačky mě už znají a s některými si i tykám.
Jelikož se u nás občasně staví návštěvy a občas se i slaví, tak se kupuje pro dědu nebo přátele i kapka toho alkoholu. Na tom asi není nic tak špatného, když ho tedy nekupuje žena, ale muž. Proč? Tak to opravdu nevím, asi to k muži více sedí, ten alkohol.
No každopádně si tento nákup vezu i dvě bedny s prázdnými lahvemi od piva. Vrátím je, ať mi doma nepřekáží. Nakonec i kačky z toho jsou nemalé.
K mé smůle přijedu ke stroji s okénkem pro vkládání lahví. Na stroji je napsáno „v případě přepravek zvoňte“. A tak zvoním, okolo prochází lidé. Divné, jak se na mě někdo kouká. Více lidem je to jedno a ani se na mě nekouknou. Je to zvláštní, ale cítím se dost provinile. Jako kdybych něco ukradla. Modlím se, ať už někdo přijde a vezme si ty přepravky. Lidé, co chodí okolo a koukají, jsou mi dost nepříjemní. Nejraději bych zavolala: „Já nepiju, já to jen vracím, protože to pije děda a kamarád, co u nás byli na oslavě.“
Není mi to vůbec příjemné a v hlavě se mi honí myšlenky, jak se toho pocitu zbavit. Čekat nebo utéct?
V tom okamžiku jde paní s dítětem. Dítěti mohlo být tak sedm, možná osm let. Paní byla pěkně upravená, měla šaty a boty na podpatku. Míjeli mě a to dítě se na mě stále dívalo. Já tam pořád nervózně stála a zvonila na obsluhu toho prokletého stroje.
V tom slyším to dítě říkat: „Mami, ta paní měla ale hodně lahví ,viď?“
Maminka na to odpověděla: „To víš ,někdo pije málo a někdo hodně, paní asi ráda pije pivo. Pivo je zdravé, ale určitě ne v takové míře“.
Bože, ve mě by se krve teď nikdo nedořezal.
To se opravdu stalo a opravdu jsem z toho byla v šoku.
V první řadě jsem chtěla za nimi běžet a vysvětlit to. Jak bych však vypadala. Asi jako šílenec. No a zákon schválnosti funguje. Během okamžiku se konečně objevil skladník, který mi konečně odbavil přepravky. Podal mi lísteček s cenou za lahve a ještě se na mě usmál. Super, až teď, a já si připadala strašně. Možná, že jsem měla více dbát na vzhled a kdybych vypadala jako ta paní, asi bych při vrácení lahví nevypadala a nepřipadala si jako alkoholik.
Mohu říct, že to samé se děje, i když si člověk půjde vsadit sportku nebo koupí los. Každý rok kupuji losy na Vánoce nebo Velikonoce, ale pak, když si jdu pro výhru, tak se cítím trapně, že kolikrát obsluze lžu a vždy říkám:
„To jsme dostali od babičky a zrovna jsme vyhráli“
A to jen proto, aby si o mě nemysleli, že jsem gambler.
Takže ať tak nebo tak, není to jednoduché a už nikdy vracet lahve nepůjdu a nechám to raději na chlapovi.
Rozhodně, když jdu nakupovat alkohol, cítím pohledy lidí v zádech a už se určitě chovám podivně. Možná to je mnou a možná to je lidmi. Těžko říct, ale musím se toho zbavit nebo se zblázním.
