Článek
Například já. Já rozhodně nejsem dokonalou ani matkou supermankou a z každé strany poslouchám: „Teda ty jsi dobrá, jak to vše zvládáš a ty tvoje vychované děti.“
Tak za prvé to nejde a za druhé asi bych nebyla moc šťastná mít doma dítě, co toto vše bez odmlouvání udělá. Bylo by to úžasné, ale co dítě, to osobnost. miluju, starám se o ně, nestrádají a myslím, že jsou šťastné. Ale jsem šťastná já?
A teď k tomu, proč jsem špatná matka. Když jsem ještě byla bez dětí a s manželem jsme vychovávali jeho děti, měla jsem úplně jasnou představu, jak zaručeně vychovám své dítě, co vše mu dovolím, nedovolím, jak bude zdravě jíst, chodit každý den na kroužek a učit se bez odmlouvání a hádek.
Tak za prvé to nejde a za druhé asi bych nebyla moc šťastná mít doma dítě, co toto vše bez odmlouvání udělá. Bylo by to úžasné, ale co dítě to osobnost.
Při narození prvního syna to vše šlo podle mých plánu asi tak dva dny, co jsme byli z porodnice. Představa v porodnici, že přijedu domů, každý dvě hodiny nakojím. Dítě bude spát zásadně v postýlce hned uložené po koupeli okolo sedmé večer a pak bude klid na film a rodinná pohoda. Realita dítě u mě v posteli na prsu skoro každou hodinu. Spánek ne a ne přicházet. Ráno budíček, ale pořád to s jedním dítětem jde. Doma relativně uklizeno, čas na dítě a na hraní odpolední spánek společný a procházky z kočárkem dostačující.
Při druhém dítěti, dobré načasování, syn chodí do školky. Super, bude čas na dcerku, tak jak byl čas na synka. No, už to není tak jednoduché přišla virová infekce, doma brečí obě děti. Oba chtějí maminku, mám dvě ruce a dvě nohy super můžu je mít oba u sebe v náručí. Zatím vše zvládáme.
Přichází třetí dítě. První dítě nástup do školy, druhé dítě za půl roku do školky. No, už je to honička. Kočárek používám minimálně a jídlo je někdy jen rychlovka. Vařím, ale když chtějí koblihy, přimhouřím oči. Já sama nenajedená, neuklizeno a všude hračky po podlaze. Šlapu i po křupkách. Důležité je hlavně stihnout vyzvednout ze školy, udělat úkoly, připravit na kroužek, odvést a přivést. Nakojit, přebalit atd.
Při čtvrtém dítěti už mám pocit, že se zblázním. Nakonec jsem na vše sama. Kočárek je používaný jen doma na spaní. Pomáhá mi málokdo. Babičky nejsou, stíhám fakt na minuty s jazykem na vestě. Děti mají vše, co potřebují, co si přejí, chodí na kroužky a chodí i do dětských center. Chodí do kina, na bowling, do zoo, na koupaliště, do různých parků i herních hřišť. To je však vše co pro ně dělám. Doma nemám čas ani na malování, tvarování, čtení pohádek a jsem ráda, když je posadím večer na chvíli k pohádce a mám čas se najíst, napít a nebo jen tak sedět. Jsem vzteklá, dost křičím a jsem občas v hádce se svým synem. Snažím se být důsledná, ale někdy se přichytím, že polevím. Občas tvrdím, že mi je vše jedno.
Moje děti umí tři P (poprosit, pozdravit, poděkovat), ale vše ostatní s nimi nestíhám. Závidím matkám, co doma společně vyrábějí, malují, mají montessorri hračky, všemožné pomůcky pro rozvoj.
A nakonec jsou čisté, chodí s kočárkem a všude se usmívají. Já všude spěchám, abych to stihla. Děti pořád něco jedí takže jsou pořád upatlané. Ač nedělám vše, podle rad a doporučení a vlastně se to dozvídám i od známých, moje dítě umí to a tamto.
Jsem špatná matka, ale dobrá matka. Své děti miluji nadevše a dokud bude třeba budu se dál snažit o zlepšení k dokonalé matce. Jednou se mi to povede. A já budu klidná, usměvavá maminka co z ní srší energie. Určitě.
