Článek
Je důležité řešit otázku věkového rozdílu mezi dětmi? Někdy mě přijde absurdní, jak rodiče řeší věkový rozdíl svých dětí.
Když mají rozdíl velký - nerozumí si.
Když mají malý rozdíl - nerozumí si také.
Když jsou stejně staří - nerozumí si.
Každopádně děti nejsou hračky z továrny, které se mohou naprogramovat, a prostě teď bude a teď nebude. Člověk si celý život něco plánuje. My jsme národ plánovačů. A nakonec to stejně kolikrát nedopadne.
Kolikrát zvědavost lidí je neúprosná.
Když mě bylo osmnáct, byla jsem dospělá a svůj život jsem si plánovala a viděla jen v růžové barvě. Ve městě vidím po letech známou naší rodiny, která ke mně běží a ptá se: „Teda ty jsi vyrostla. Už jsi velká holka. Tak jak plánuješ svůj život? Kdy plánuješ mít rodinu? Plánuješ velkou rodinu? Máš chlapce?“ Tolik otázek a tolik starostí o moji osobu. V té době jsem nevěděla, kolik chci mít dětí, důležité bylo, abych měla peníze. Děti se musí živit a starat se o ně. Samozřejmě k tomu je i tatínek. Jenže ne vždy mají ženy tatínky a někdy se starají samy o děti. Také bohužel někdo z kariérní důvodu nemá děti, a pak když je chce, tak to nejde. Někdo je šťastný za jedno vymodlené dítko a někdo má dětí sedm. Někdo má nemocné děti. Každý osud být maminkou není jednoduchý. Někdy maminky dost obdivuji. A respekt všem, co to zvládají.
Ideální rozdíl mezi dětmi si myslím, že NEEXISTUJE. Já mám rozdíl mezi dětmi různý. Klukovi je třináct let, holce sedm let, klukovi čtyři roky a nejmladšímu klučíkovi budou tři roky.
Která dvojice je na tom nejlépe? Nevím. Vždy to je o výchově a o tom, jak učím děti se k sobě chovat. Jestli mají zodpovědnost k ostatním. Jestli žijí jako jednotky. A nebo žijí jako rodina. Pomáhají si vzájemně se oblékat a nebo nechat každého napospas svému osudu.
Ten nejstarší byl skoro šest let sám. Neplánovala jsem, jak velký rozdíl chci mít mezi dětmi. Ani nejsem z těch, co by jí to nešlo (zaplať pánbůh). Jednoho dne přišel muž a řekl mi, že bychom mohli mít druhé. A tak to bylo. (Spíš si myslím, že nechtěl hlídat syna, když jsem byla v práci i o víkendech) samozřejmě jsem ráda, že chtěl další dítě. Nakonec se povedla holka. Další dítě přišlo po třech letech a byl to kluk a po roce a kousek poslední kluk. V žádném případě jsem si neřekla, teď je ten čas a teď je správný věkový rozdíl mezi dětmi, tak jdeme do toho.
Podle mého názoru:
Velký věkový rozdíl: tady je jistota, že starší bude zastávat roli pomocníka až sluhy. Horší bych řekla je, když to bude holka. Od ní se to tak nějak očekává, že bude pomáhat. Občas (co vidím okolo sebe) je to pro ně spíše otročina. Maminky si mezi sebou říkají, jak je dcera šikovná a jak mamince pomáhá. Dcera je však naštvaná a říká si, proč se nenarodila druhá. Nemají to tak všichni. Ne všechny maminky zaměstnávají své starší děti tak horlivě, aby to dopadlo tak, že pak svého mladšího sourozence nenávidí.
Malý věkový rozdíl: dejme tomu do dvou let od sebe. To mám já a z vlastní zkušenosti vím, že to bylo ok, když byl ten mladší miminko v kočárku. Jak začal lést, otáčet se a sedět, už to bylo dost náročné. Hlídat jednoho a pak i druhého. Teď má čtyři roky a skoro tři roky, a včera se stalo to, že ten nejmladší toho staršího strčil z gauče na zem. (To se stává rivalita mezi dětmi a pak se zase k sobě tulí, půjčují si hračky, pak se o ně zase hádají). Jenže strčení z gauče dopadlo tak, že synovi vypadl talířek z ruky a spadl mu hranou na nohu spíše na palec a má tam „borůvku“. Fakt hrůza a pláč asi tři hodiny. Naštěstí to není zlomené, ale otázka, jak někdy uvažují děti? Ten nejmladší se potřebuje vyrovnat tomu staršímu a jde přes mrtvoly. Proč ho shodil s gauče? To je otázka na kterou mi nikdo neodpověděl. Ten nejstarší se o něj perfektně postaral a dokonce mu nohu ovázal a ukolíbal v náručí. Není to hezké? Je a jsem na to pyšná, jak mám deti k sobě vychované a jak se mají rádi. Ten nejmladší mu to ráno pofoukal a řekl mu „pomin mato, už to nebudu dělat“.
Žádný věkový rozdíl: to znamená dvojčata, trojčata a vícerčata. Někdo tvrdí, že to je super, jak se děti naučí trpělivosti a že si spolu vyhrají. Možná to někomu vyhovuje. Mám však kamarádku a ta je ze svých dvojčat úplně unavená a vyčerpaná. Každé dítě je úplně jiné, každé dítě má jiné zájmy a každé dítě jde na jinou stranu. Tak to musí být strašně frustrující. Věřím, ale že jsou i hodná dvojčata.
Rozdíly pak určují kolik věcí nakoupit jestli po sobě děti dědí oblečení a ostatní věci, nebo se kupuje dvakrát, třikrát. Taky pak na různé akce se dá jít se všemi dětmi a nebo jen s jedním. Všechny děti dorostou a pak budou chodit třeba na bruslení. Letos semnou chodí už tři. Příští rok už čtyři.
Těžko říct, který věkový rozdíl je tím nejlepším. Také se vše časem zapomene a když se dnes zeptáte svých rodičů jestli jste otravovala svého bratra či sestru, málo které rodiče řeknou do detailů, jak jste zlobila. Většinou je ta odpověď: „ty jsi byla hodné dítě,to už si nepamatuji, ale každé dítě zlobí apod.“.
Závěrem bych řekla, že řešit věkový rozdíl mezi dětmi je blbost. Důležité je spíš to, že to jsou zdravé děti, plné života a energie. Protože dnes je mnoho dětí nemocných a to pak je náročné nejen pro rodiče, ale i pro sourozence a ostatní členy rodiny. Je pak úplně jedno jestli mají rozdíl jeden rok nebo deset let. Nejlepší čas na děti neexistuje, tak jako ideální rozdíl mezi dětmi. Mějte dětí třeba deset, ale hlavně ať jsou zdravé. Čas neúprosně běží, užívejte život s dětmi v jakémkoliv věku a věkovým rozdílu.
