Článek
Vždy jsem si říkala, že vysvědčení je velká událost. Když jsem byla dítě, už týden dopředu rodiče a babičky, dědečkové, tety dosti dávali najevo jak to je důležité. čekalo se, že přinesu samé jedničky a žádná jiná známka tam přeci nemůže být. V učitelské rodině, kdy skoro všichni byli pedagogy dokonce i sestřenice (všechny tři) je pedagog na vysoké škole se samozřejmě očekává jen dobré známky. V té době jsem měla pocit, že všichni co mají byť jen jednu dvojku, jsou jak kdyby propadali.
Případ jedné staré známé, který se odehrál před patnácti lety:
Moje známá (budeme ji říkat Jitka) nebyla moc chytrá. Sama školu nedokončila. Když se ji narodilo dítě asi ji někdo dal kamenem do hlavy, protože byla posedlá jen dobrými výsledky. Její jediný syn, též nebyl moc chytrý, ale snažil se. Když byl ve školce musel se učit básničky, které byli na nástěnce nazpaměť, aby ukázal jak to zvládne ve škole. Když nastoupil do školy, v první třídě měl problémy se psaním. Místo podpory od matky, jen ponižování a bití. Byla jsem toho účastníkem jelikož se moje maminka s Jitkou přátelila a já jsem chodila do školy s jejím synem. Úkol Šimona vypadal jako jedna rozmočená modrá patlanice. Jelikož pořád plakal a slzy mu všude tekly. Maminka to viděla a chtěla Šimonovi pomoct, nevěděla však jak, aby tetu nenaštvala a tak ji napadlo, že by Šimon mohl chodit do družiny semnou. Asi si i Šimon oddechl. Ve školní družině se domácí úkoly dělali s paní vychovatelkou. A měl je docela pěkné. Dnes už to tak není a úkoly se ve družině nedělají. První vysvědčení, které Šimon měl byla jedna velká dvojka. Neměla jsem to srdce ptát se ho, co mu na to mamka řekla, protože to bylo na první pohled vidět. Chudák Šimon. Když jsme byli asi ve čtvrté třídě Šimon měl dostat na vysvědčení dvě trojky z matematiky a českého jazyka. Maminka mu doma řekla, že jestli přinese trojky, ať se nevrací domů. Šimon se ten den opravdu nevrátil. Večer, kdy se u nás rozezvonil zvonek a přiběhla teta Jitka s tím, že neví kde je Šimon. Začala mezi moji maminkou a tetou hádka o tom, jak se teta chová k Šimonovi. Teta se přiznala co mu ráno řekla a tak šla moje maminka a teta hledat Šimona. Já zůstala u sousedky i s mojí sestrou. Našli ho prý na nádraží. Po příjezdu se přiznal, že chtěl skočit pod vlak, kvůli trojkám na vysvědčení a hlavně kvůli tomu, že by byla maminka naštvaná. Jasně, že musel k lékaři a docházel na psychiatrii. Teta se však i se Šimonem přestěhovali a já už o něm neslyšela. Dnes mi je už 37 a stále nevím kde je a jak se má. Když se vrátím zpět k mému dětství tak mi sice bylo kladeno na srdce,že vysvědčení a známky jsou důležité. Nebylo to však tak hrozne jako v rodině u Šimona.
Nevím jestli tím nejsem trošku postižená. V opačném směru, jelikož mě je jedno co dítě přinese na vysvědčení.
No tak úplně jedno asi ne, jsem ráda, když mají samé jedničky nebo alespoň vyznamenání. Není to však tak, že se kvůli trojce v pololetí složím nebo budu vyhrožovat dítěti.
Tři faktory ovlivňující vysvědčení:
1. Rodiče (pochopení, podpora a určitá důslednost a pomoc při domácích úkolech, kontrola domácích úkolů a zkoušení látky na další den a nebo písemnou práci).
2. Dítě samotné (jeho zodpovědnost k učení a píle ovlivňuje výsledky ve škole)
3. Chytrost (tak každý není chytrý a každý nemůže umět vše, jsou žáci nadprůměrné, průměrné a podprůměrné)
Do určité míry se dá ovlivnit třetí bod. Člověk nemusí být chytrý a stejně dokáže nasbírat dobré známky (na domácích úkolech, v českém jazyce na slohové práci, čtenářský deník a nebo v literatuře, matematika se dnes dá také vylepšit na domácích úkolech a na dobrovolných úkolech přes internet) ostatní předměty se dají vždy naučit. Je to sice těžké dostat vše do hlavy, ale opakování je matka moudrosti.
I známé osobnosti měli problémy ve škole a kde jsou teď. Albert Einstein byl výborný fyzik, ale velmi špatný žák. Podle vzdělání nemůže člověk soudit. Je mnoho faktorů, kdy to i obyčejný člověk dotáhl daleko. A nikdo se ho neptá jaké školy má.
Nakonec v dnešním moderním světě je docela populární, že se školy absolvují i v pokročilém věku. Co nevyjde v mládí, vyjde ve stáří. Čím víc vzdělání člověk má, tím víc je člověkem.
Závěrem bych řekla, že nikdo se neptá kolikrát tu zkoušku absolvoval. Každého zajímá jen zkouška dokončená.
