Článek
To jsem zase četla článek, co mě vrtá v hlavě. Platit si za péči, když vás do nemocnice dostane problém, co jste dlouho neřešili.
Na můj vkus dobrý nápad. Je pravdou, že dnes se dá zachránit mnohem víc, než před sto lety. Mnoho lidí hazarduje se svým zdravím. Preventivní prohlídky jim jsou k smíchu, zubaře nemají, na gynekologii jednou za deset let. Pak se diví, když jim najdou nějaké zdravotní problémy. Horší varianta, když někdo odmítá léčbu (protože je přece nesmrtelný) a pak ho odveze záchranná služba do nemocnice, kde skoro umře. Po probrání se diví, kde je a pak nakonec děkuje doktorům, jak ho zachránili. Naslibuje léčbu a lepší životní styl, pak se však z nejhoršího dostane a už nemá zas tolik potřebu něco měnit. Dostane se z nemocnice domů a vrátí se do starých zajetých ķolejí. Nakonec všechny sliby skončí jen myšlenkou a život přece jede dál.
Pak tu máme zodpovědného člověka, co chodí na prevence a snaží se žít zdravě, občas si dá i něco jiného, ale jeho zdraví je pevné a tak to zas tolik nevadí. A tento člověk dostává benefity od pojišťovny.
Všichni si platí zdravotní pojištění a nakonec chtějí teď udělat odvod peněz na nemocenské pojištění. Dobře tak. Jde o to, že se může stát cokoliv. Geny třeba nezapřeme a někdy jsou onemocnění genetické. Jenže k tomu jsou právě preventivní prohlídky u obvodního lékaře. Ten ví nejlépe, kam vás poslat. Jenže spousta lidí nadává, jak ho jeho lékař poslal špatně a nebo dokonce pozdě. Vina je vlastně na člověku, protože ten jediný rozhoduje o svém zdraví.
Případ jedné mé kamarádky. Čekala miminko, šla na gynekologii, kde ji těhotenství potvrdil pan doktor. Pozval ji na další kontrolu. Došla asi na čtyři kontroly a pak přestala chodit, že prý bude rodit doma. „Hrozná představa pro mě, jakožto matku čtyř dětí. Ještě k tomu, když druhý porod byl císař“. Pořídila si dulu a byla nesmírně spokojená. Ke konci těhotenství se jí začalo dělat špatně. Měla oteklé nohy, zrychlený tep a pořád vyšší teplotu. Do nemocnice odmítala jít. Nakonec den D přišel o něco dříve. Nikdo netušil, že se život může obrátit vzhůru nohama. Začala tlačit, nešlo to. Když už to trvalo opravdu dlouho, zavolali záchranou službu. Odvezli je do nemocnice, kde bohužel museli dát Terku na sál a provést císařský řez. Holčička měla omotanou pupeční šňůru okolo krku a museli ji oživovat.
Zachránili ji, ale následky budou celý život. Kdyby chodila na kontroly nemuselo se nic takového stát.
Odmítači lékařské péče by si měli vše platit. Hazardují se svým životem a nakonec pak v nejhorším případě očekávají automatickou pomoc.
Závěrem bych řekla, že jsme všichni jen lidi a pokud nám někdo dává šanci (prevence) žít a být zdráv, je to k zamyšlení. Chcete žít a být tu dlouho? Choďte na prevenci.
