Článek
Tak už je to zase tady. Je večer a já jdu číst dětem pohádku. Jak já ty pohádky nenávidím. Nebylo tomu vždycky tak. Čtu a mám tam pár posledních frází:
„Princ se podíval na neznámou princeznu a hned se do ní zamiloval. Když ji nasadil střevíček odvezl si ji na zámek, vzal si ji za ženu a byli spolu šťastní až do smrti.“
Ach, povzdechnu si. Proč jsou život a partnerské vztahy tak jiné než ty pohádky? Jakou předlohu měla pohádka? Bylo to jako nějaké přání, jak má rádoby vztah vypadat?
Někdy se mě zdá, že matky vychovali v mužích úplně neschopné muže, co vidí jen sebe, své pohodlí a svoji erekci.
Možná přehnaný názor, ale jen málo chlapů myslí i na někoho jiného než na sebe. Podívám se na to z hlediska mé kamarádky.
Má muže, potkali se před několika lety a zamilovali se do sebe, přesně jako v těch pohádkách. Chodili spolu z čisté lásky, celý svět byl jen jejich. Nakonec láska postoupila na další úroveň a stalo se „požádání o ruku“.
„Ano, vezmu si tě,“ byla první slova nové etapy, tak a už jsou manželé. Teď založí rodinu. Krok k narození syna a pět krůčků k narození dcery. Výborně a máte rodinu. Gratulace jsou ze všech stran, no to je krásný chlapeček a jak vám je podobný. Jste krásná, šťastná rodina. A takhle ta idylka je, dokud dítě nezačne chodit. To už to dítě míň spí, možná už volá „mami“ a pořád něco chce, ženy jsou unavené, noční vstávání jim moc neprospívá a pak od rána kolotoč okolo malého „miláčka“ a taky stihnout domácnost.
Vše je tak přirozené, až to hezké není. Vše je úplně jinak než si žena představovala. Reklamy, kde je šťastná rodina s miminkem, žena je hubená, vždy upravená a září úsměvem, tak tu reklamu bych vyměnila za normální životní zkušenost jedné matky.
Jasně, že to tak nemají všichni. Jsou i matky co vše zvládají a mají opravdu šťastnou rodinu v celé „reklamové kráse“ to pak zvávidí i ta žena, která závidět neumí.
No a abych se dostala k mužům, tak v tomto okamžiku nastává bod zlomu. Najednou mají před sebou ženu, která už není tak krásná - je unavená, hádavá (protože toho má hodně a malej má teploty a rostou mu zuby). Taky není upravená a dokonce ještě nezhubla. Nosí vytahané oblečení a hřeben je občas nezvěstný. Muž se trošku lekne, ne té ženy, ale té situace. A jako správný muž nabídne pomoc a začnou se o dítě starat oba, tím žena dostane podporu a pomalu se vrátí do té rodinné reklamy na šťastnou rodinu. Jenže tlamě ještě druhou polovinu mužů. Ty se zaleknou natolik, že část uteče a nemají se ani k matce dítěte ani ke svému synovi nebo dceři. Část sice žije s matkou dítěte, ale jsou tak často pryč nebo v práci, že žena je na vše sama. A poslední to je nejhorší skupina mužů. Ty nevidí nic jiného než sebe a svůj blahobyt. Doma ženě vynadají? Jak je vůbec možné, že kojí, když má jít ohřát večeři. Bohužel takového partnera je dost obtížné uspokojit, protože všechno, co uděláte, je špatně.
Ženy se snaží vychovat děti dobře, jak je jen možné, že pak takový muži jsou? Nakonec jsem pochopila, že každý vztah je krásný jen na začátku, potom je to už spíše takový zvyk, někdo to má pět let tu zamilovanost a někdo jen pouhý půl rok. A nakonec pohádka končí. Kdo to ustojí, klobouk dolů. Kdo to neustojí, tak se rozvede a hledá dál a dál. Celý život je třeba v hledání a nebo mají milence/milenky.
Otázkou je proč. Muž je od přírody lovec a s jednou ženou to opravdu nevydrží? Jsou i výjimky. Ženy taky nejsou svaté, jak děti odrostou, hledají vzrušení a když doma nepřichází? No uvidíme. Třeba za pár let budou všichni žít ve více partnerských vztazích. A třeba to bude více dobrodružné.
Já bych závěrem řekla, že člověk musí vědět, co chce, a ač na chvíli, než děti vyrostou, musí obě strany vydržet, pak se zase vše vrátí do normálního stavu. Pokud tedy to nebude nuda a nebude jeden nebo druhý hledat něco jiného.
Mnoho šťastných partnerských vztahů.
