Článek
Je to dost paradoxní, když zakazuji synovi mobilní telefon a pak sama „čumím“ do té krabičky.
Rozhodně to není dobré pro mozek ani pro tělo. Jenže co s tím? Dokáže dnešní generace mladých lidí vůbec bez mobilu být? A co děti?
Ač já mám čtyři děti, tak mobil má jen jeden. Pak samozřejmě já. Ostatní tomu zatím odolávají. Nemusejí dopadnout jako já nebo syn.
Tak syn mám pocit, že s mobilem asi i spí. Kdykoliv za ním přijdu má ho v ruce. Je to naše vina? Ne, není. Je to vina všech, protože k tomu přihlíží.
Je to hloupé říct, že dnešní kamarádství záleží na tom, jakou hru vaše dítě hraje. Kdykoliv mému synovi volají kamarádi ze školy, tak se ho dotazují hlavně na to, jestli jde hrát. Myslí tím hru na x-boxu nebo přes mobil. Při dotazu mého syna zda nechtějí jít ven, odpoví: „My dnes máme turnaj ve hře takže možná jindy.“
A tak to je se vším, dnes je tolik aplikací. Dokonce aplikace na pračku, sušičku a dokonce i na otevírání a obsluhovaní aut. Je dobré mít aplikace, třeba záchranka a nebo sledování dětí. Jenže je to jeden velký kolotoč stojícího člověka, co kouká do krabičky, hrbí se nad ní a čas plyne jako voda.
Před padesáti lety to ještě nebylo. Děti mohly být venku od rána do večera a nechtěly domů. Dnes je trest, že jdou děti ven. Dnešní moderní doba má i svá úskalí. Dnes i ve škole používají mobil a domácí úkoly jsou také přes aplikaci na mobilu nebo pc. Spíše na mobilu, protože to je dostupnější. Než se zapne počítač a než se připojí k síti mám hotovo v „kouzelné krabičce“ zvané mobil.
Pamatuji si, ještě ze školy, jak jsem měla kamarádky, co mi psaly dopisy. Bože tam bylo chyb, ale bylo to super. Ještě stále se píšou dopisy na táborech a pak Ježíškovi. Až se ztratí i tohle bude už psacímu písmu konec. Píšou dnes děti vůbec něco? A proč učitelka přihlíží „škrábání“ svých žáků.
Můj syn mi oznámil, když jsem mu koukala přes rameno, jak píše úkol, že učitelce nevadí písmo tiskací. Mě by to tedy vadilo. A to je ono. Kdo nechce psát, napíše to na počítači a vytiskne.
A co zdraví, to nikoho nezajímá? Vždyť, mozek nemá moc práce a demence nastupuje brzy, protože lidé jsou dementní. Všechno za ně dělá elektronika a nakonec mobil. Nikdo si nemusí lámat hlavu, jaké i nebo y tam patří (nejsem taky dokonalá, občas mám chybu, ale to je lidské chybovat). Nikdo nemusí řešit překlep v cizích slovech. Nakonec se i křížovky dají vyřešit pomocí mobilu. Místo čtení knížek jsou mobilní aplikace na audio knihy. A napsaný životopis, dopis či vzkaz se napíše na počítači a vytiskne.
Několikrát za rok si píšu s babičkou dopisy. Probíráme tam věci, co se staly, nemoce, různé svátky, oslavy a plánování návštěv, úspěchy jejích pravnoučat ve škole, sportu, smutky a radosti. Probíráme vlastně vše, co bychom si řekly na kafíčku mezi čtyřma očima.
Mobil je závislost, které je těžké odolat. A ještě když vidím, jak u toho lidé stojí a hrbí se. Nevadí jim, že obrazovka svítí do obličeje. A hlavně mobil je moderní, kdo ho nemá, jako by nebyl. A ještě značka. Tak to už je vrchol, pokládat značku za důležitost.
Vtip : Víte, kdy vám svět leží u nohou?
Když vám chytrý mobil spadne na zem.
To je pravdivé, protože svět je mobil. Už několikrát jsem zkoušela svoji závislost měřit. Jak je jako vážná? Ale to se nedá změřit. Prostě večer vypínám wifi a data a jdu si číst. Ráno první co udělám je svačina a obstarám děti. Pak až okolo půl deváté kouknu na mobil. A po obědě mobil odkládám a beru ho, až je potřeba někam odjet. Ne nadarmo mi každý nadává, že se mi nedovolal.
Na co máš ten mobil? Rozčilují se na mě, tak sami vidíte, že dnešní doba je taková mobilová a nikdo se bez něj neobejde.
Můj den (ještě před týdnem)
Ráno vstanu vezmu mobil, zapínám data a WiFi. Kontrola fb, instagramu, whatsapu. Pak Novinky, Seznam a Seznam Médium. Nakonec škola rozvrh, plánované písemky a domácí úkoly, abych na nic nezapomněla. Všechno kontroluji v mobilu. Zkontroluji i aplikaci do školky, odhlášení svačiny, protože jde dnes po obědě domů. Nástěnka školky je prázdná tak super. Odcházím z toalety. V tom pípá email, hodinky a kroky, předpověď počasí. Vyskočí okénko s upozorněním z kalendáře. Jdu dělat svačinu dětem do školy. V 7:30 odcházíme z domu. Jedeme do školy a školky. Všichni tam jsou, tak super jdu konečně snídat. Přečtu si nové články a možná nějaký přidám. Dopoledne pípá mobil jen kvůli zprávám, emailu a nebo novým videím mých oblíbených kanálů. Dopoledne kouknu na seriál na netflixu. Jelikož nejmladší syn kouká na pohádku, dám si jedno sluchátko a na půl poslouchám seriál a na půl poslouchám syna, kdyby něco potřeboval. Je okolo poledne, mám uvařeno, jdeme jíst. Najíme se a jdu malého uspat. Někdy úspěšně rychle, někdy za dlouho a usnu taky. Okolo třinácté hodiny začnou chodit zprávy ze škol, školek různých aplikací, e-mailů a zpráv. Koukám opět na Novinky, co se stalo, na Seznam a nebo něco vyhledávám. Bože to už jsou čtyři, musím do školy a školky a pak do práce. Letím. Vše obstarám, zařídím a pak jdeme nakoupit, ke mně do práce a v šest jsme doma. Děti do vany a já musím trošku poklidit. Syn přišel z karate a už od dveří volá: „Mami, můžu si zahrát x-box? Můžeš, ale jen do půl osmé“. No je to tak, že musím dát ultimátum. Přijde večeře, koupání, zuby a spát. A já? Všechny děti spí a já jsem na mobilu. Buď projíždím net, nebo jsem na Seznam Médiu. Také seriál a nebo jen videa. Prostě samé kraviny.
Zbavit se toho by znamenalo, že se toho zbavit budou muset všichni. Jenže to dnes už nikdo neudělá.
Když nad tím tak přemýšlím, jak každý říká: „To je ale tvoje vina, že tvůj syn musí mít mobil, já bych mu ho sebrala“. To je dost riskantní krok, protože jak už jsem řekla, dnes ho používají ve škole při hodině a nebo pak doma na domácí úkol. A kamarádství se měří podle mobilu. Nemůžu mu nic zakazovat, ale omezovat ano. V létě si na mobil ani nevzpomene, to jsme venku, na koupališti, grilujeme atd. Když jsme v zimě doma a venku ještě prší, dřív se vzala knížka a četlo se. Dnes se bere mobil a čučí se.
Mobil je závislost a veliká, legální. Kdo si to uvědomuje, tak stále je čas to změnit. A žít trošku jako dřív. Mobil bych úplně nesebrala. Někdy je totiž dost potřeba.
Závěrem bych řekla, že dnešní doba napomáhá dost závislým lidem na mobilním zařízení. Je to moderní a všichni mají mobil. Jsem ráda za to, že dcera a ani mladší děti žádný mobil nemají. Neumím si moc představit, že bych u dítěte, co třeba moc nemluví, používala tablet nebo mobil. Já jsem byla možná závislá, ale změnila jsem postoj a nechci aby děti přišly o své dětství. Já jakožto matka se umím postarat a chci jim předat i to, aby nezahazovaly možnost dětství s říkankami, básničkami, psaním psaníček a různých „starých“ věcí jako jsou hry venku, stolní hry atd. Moc lidí už toto neumí, nechtějí a nakonec moderní doba je prostě trend. Tak na co se vracet k retro stylu.
Závislost se dá ovlivnit jen chtít. A já chci.
