Článek
Chlapecké dětství
Julie d'Aubigny se narodila v roce 1673 do rodiny Gastona d'Aubigny, šermířského mistra a správce stájí krále Ludvíka XIV. Dcera po svém otci zdědila šermířské nadání a už jako malé děvče v tomto sportu vynikala. Otec ji tedy začal vychovávat spíše jako chlapce, a tak Julie už ve dvanácti letech porážela v šermířských soubojích i muže. Díky tomu se jako ostatní chlapci i vzdělávala, naučila číst i psát. Kromě toho jezdila na koni, nosila mužské oblečení a bavila se s otcem tak, jako by opravdu byla jeho syn. K tomu patřily návštěvy heren, barů i nevěstinců, kam ji s sebou otec bral.
Milenka na útěku
Jak Julie dospívala, zalíbila se hraběti de Armagnac, který zaměstnával jejího otce. Čtrnáctiletá Julie se stala jeho milenkou. Aby se ale zamezilo skandálu, nechal ji hrabě provdat za šlechtice Jeana de Maupin. Julie tak získala jméno, titul, a spolu s tím i prostředky pro svá četná milostná dobrodružství. Jedním z jejích milenců byl i učitel šermu Sérannem. Aby se zbavila svého manžela i stárnoucího milence Armagnaca, utekla se Sérannem do Marseille, kde se živili předváděním šermířských ukázek. Když při těchto vystoupeních někdo zapochoval, že je Julie skutečně žena, roztrhla si na prsou halenu. Tím se z ní postupně stala legenda. Julie pak začala také zpívat po hostincích, což jí nakonec přineslo nabídku, aby zpívala v marseilleské opeře. Začala vystupovat pod jménem madam de Maupin. Po čase ji ale Séranne omrzel a tak svého milence opustila. Zamilovala se totiž do dcery z vážené rodiny místního obchodníka.
Když na tento vztah přišli rodiče dívky, okamžitě dceru odvezli do kláštera. To ale Julii nezastavilo. Aby mohl románek pokračovat, i ona vstoupila do kláštera. Řeholní život ale dívky nudil a tak začaly přemýšlet nad tím, jak z kláštera uprchnout. Když pak zemřela jedna ze starších jeptišek, vykopala Julie její tělo z hrobu a nastražila ho do postele své milenky. V pokoji pak společně založily požár a uprchly. Při útěku ale Julie zranila dva úředníky a dalšího zabila. Na její milenku toho bylo už příliš. Opustila Julii a vrátila se ke své rodině. Julie byla za své činy odsouzena k smrti upálením.
Julie d'Aubigny
Pařížská diva
Jediným řešením byl opět útěk. Julie tak prchla z jihu Francie zpět do Paříže, kde se za její omilostnění vlivným slovem přimlouval hrabě de Armagnac. Julie i v Paříži zpívá v opeře, kde se jejím milencem stane jeden ze zpěváků Gabriel Vincent Thévenard. Ani tento vztah ji ale nevydrží bavit dlouho. Gabriela brzy vystřídá celá řada dalších umělců i umělkyň. Prvním velkým zklamáním z lásky je pro ni až sopranistka Fanchon Moreau. Julie její odmítnutí velmi težce nesla a dokonce se pokusila o sebevraždu. Po tomto nepodařeném pokusu se opět začala věnovat šermířským soubojům.
Aby zahnala smutek, vyrazila i na maškarní ples do královského paláce. Přišla sem však v mužských šatech a celý večer flirtovala s mladou markýzou, kterou nakonec před celou společností beze studu políbila. Na plese ale bylo i několik nápadníků této mladé šlechtičny, kteří Julii vyzvali na souboj. Julie vyhrála, ale také porušila zákon, protože souboje byly v té době na královský rozkaz zakázány. Po tomto incidentu opět prchá, tentokrát do Bruselu. I zde si našla milence, bavorského vévodu a kurfiřta Maxmiliána II. Emanuela. Ten ale brzy zjistí, že Julie je pro něj příliš silná káva. Po roce vztahu věnoval Maxmilián Julii značné odškodné aby se jí zbavil. V roce 1698 se tak Julie vrátila do Paříže a opět začala zpívat v opeře.
Přestože byla stále formálně vdaná za Jeana de Maupin, začala Julie žít s tehdejší údajně nejkrásnější ženou Francie, o tři roky starší markýzou de Floresac. Ženy spolu dva roky spokojeně žily v ústraní. 2. července 1705 ale Juliina milenka náhle umírá na horečku. Julii její smrt naprosto zdrtila. Naposledy se objevila na jevišti v v opeře La Vénitienne a pak se navždy stáhla z veřejného života. Z vlastní vůle odešla do kláštera a ztratila veškerou chuť k životu. Zemřela roku 1707 ve věku pouhých třiatřiceti let. Lidé pak mrtvé tělo ženy, která celý život opovrhovala veškerými normami, bez soucitu pohodili na skládku. Život nespoutané umělkyně a bojovnice se ale stal inspirací pro mnoho uměleckých děl 19. století. Julie, známá jako madam de Maupin, se tehdy stala symbolem krásy, dekadence a romatického ideálu.
