Článek
Jak to všechno začalo?
Změnila jsem tehdy celý svůj život. Spolu s dětmi jsem opustila nevěrného chotě a vrhla se po hlavě do nového vztahu, nového města, nového bydlení a nové dovolené. Nová dovolená měla tak nějak potvrdit, že když spolu s partnerem a oběma dětmi přežijeme první dovolenou, přežijeme všechno.
Rok 2011 - Branžež
Los padl na Branžež. Profláknutý kemp z dob minulého režimu po létech zeštíhlel, poněkud zmodernizoval, a protože naše finanční situace tehdy nebyla zrovna zalitá sluncem, řekli jsme si, že týden pod stanem prověří naše možnosti a schopnosti soužití.
Sestra nám půjčila zánovní dvouložnicový stan, který zaručoval, že nám v noci nebudou děti funět do obličeje a jejich prsty u nohou nebudou prozkoumávat naše nosní dírky. Což se ukázalo jako velmi prozíravá myšlenka, protože….
Dovolená začala tím, že jsme se ohlásili na recepci. Před recepcí na volném prostranství posedával a líbivě prozpěvoval krokodýl. Ne, nezbláznila jsem se, nebojte se. Asi jako školní dítě velká plastová hračka s houpačkou, do které stačilo zaparkovat desetikačku a krokouš děcko pohoupal a zazpíval mu písničku. Tehdy nastávající prvňačka naše dcera zajásala, vydyndala obolos a krokouš se začal snažit. Jedním okem na recepční, druhým na krokouše, kterému za krkem visela naše malá. Krokodýl se vzápětí uklidnil. Ne tak dcera, která se ihned dožadovala repete. Nu což, jsme na dovolené, tak ať se pohoupe. Jenže, čím déle trvala hudební produkce zeleného plaza, doprovázená nadšeným smíchem dcery, tím více se kabonil obličej partnera, který si bystře spočítal, kolik piv mu už krokouš odepřel. Nakonec jsme dítko odtrhli od nenasytného zvířete a odebrali se stavět stan společně se starším synem, kterému v té době bylo dvanáct let.
Oba moji chlapi postavili svorně rukou společnou a nerozdílnou stan i obě vnitřní ložnice, já nastěhovala bagáž a šli na obhlídku kempu. Naši rodinku a zejména dceru zaznamenal malý klučík, který si nás s neskrývaným zájmem prohlížel a když jsme zakotvili u stanu, bezostyšně se k nám přidal. Vzápětí se k němu rozběhla maminka v obavě, abychom mu nezkoumali tučnost prstíčků jako ježibaba v Perníkové chaloupce nebo nezkoušeli, za kolik by ho šlo vyčenžovat do původní rodiny a hlasitým šepotem mu sdělovala:
„Nesmíš chodit k cizím lidem, LUKÁŠKU!“
Ani blesk by mně v tu chvíli nedokázal zasáhnout víc. Lukášek! Jméno, prokleté v naší rodině už od dob mého raného mládí…..
To jsme byli kdysi dávno na horách, v dobách hluboké totality, kdy byly v módě rodinné rekreace na horských chatách a podobných zařízeních pod záštitou ROH. Celou společnost zde po dobu pobytu bavil tříletý klučina, který večer co večer vletěl do společenské místnosti a jídelny zároveň, přerazil se o vysoký chlup tépichu na podlaze a v kotrmelcích zaječel:
„Dobýýýýý večeuuuuuu“.
Hádejte, jak se jmenoval?
Letní dovolenou s rodiči v rekreační zotavovně na Berounce u Zvíkovce nám zase oblažoval asi šestiletý capouch, který prakticky bez nádechu vydržel řvát a vřískat i několik hodin v kuse.
Myslím, že jméno asi uhodnete docela snadno.
Další dny byly vyplněny střídavými přeháňkami, a to jak na obloze, tak okolo stanu. Obě děti se nudily, protože moc vyžití pro ně v kempu nebylo, pokud tedy pominu toho šíleného krokouše u recepce. Na koupání to nebylo, takže jsme podnikli několik výletů do okolí, jmenovitě na zříceninu hradu Valečov.
Jakmile po dvou, třech dnech polevilo období monzunů a děti nám stihly mnohonásobně proměnit stan v bahenní lázně, vyrazili jsme na Kost. Kromě standardní prohlídky celého hradu jsme si užili ukázku dravých ptáků, které zde představovali sokolníci a chovatelé dravců.
Bohužel další dobrodružství, pokud pominu návštěvu Šťastné země v Radvánovicích, kde vřele doporučuji odložit u vchodu do areálu děti a vybavit je dostatkem místní měny a jedné krátké koupačky v rybníku s příznačným názvem Komárovský jsme nakonec dovolenou předčasně ukončili, neboť vytrvale pršelo, děti byly otravné víc než zmíněný hmyz a povážlivě nám začaly docházet suché a čisté svršky.
Po této anabázi jsme si s partnerem řekli, že v dobrém i zlém a na věčné časy a nikdy jinak….
