Článek
Městečko Slaný kousek na západ od Prahy získalo kdysi své jméno podle zdejšího slaného pramene. Ten už tu sice dávno netryská, přesto je město příjemným cílem pro výlety: najdeme tu pěkné náměstí, několik hezkých turistických tras do okolí a hlavně opravdovou raritu – sbírku slánek z celého světa.
V českých zemích nenajdeme mnoho míst, kde by se v minulosti vyskytovala sůl. Vlastně jsou jenom tři taková – Mnichovo Hradiště, Dvůr Králové a právě Slaný. Kdysi tu tryskal slaný pramen, okolo kterého vznikla první osada už v roce 750! Podle pověsti to byl kníže Nezamysl se svou družinou, kdo pramen tryskající na úpatí zdejší hory objevil. Sůl se z něj získávala odpařováním na velké pánvi. Město tu ovšem založil až mnohem později Václav II., a v roce 1305 jej povýšil na královské.
Sůl už je dnes minulostí – ale právě soli vděčí městečko nejen za své jméno, ale i samotnou existenci.
Půvaby maloměsta
Centrum odpovídá tomu, co si představujeme pod udržovaným českým maloměstem s jednotnou zástavbou, kterou naštěstí nenarušily žádné moderní ošklivosti. Jednou z hlavních dominant je gotický kostel ze 14. století se zasvěcením v Čechách ne úplně běžným – svatému Gothardovi. Před ním najdeme nedávno zrekonstruovaný rybníček se sochou svatého Antonína Paduánského, který připomíná zdejší působení františkánů.
Po Pražské bráně, jíž se tudy do města vcházelo, tu zbyla jen naučná tabule s dobovými kresbami. Brána tu byla postavena krátce po založení města a později bohatě vyzdobena půvabnými malými věžičkami a řadou soch ve snaze napodobit pražskou Staroměstskou mosteckou věž. Bohužel byla v roce 1841 zbourána přes veliký odpor vlasteneckého vedení města podporovaného hrabětem Františkem Thunem, které se snažilo udělat vše pro její záchranu. Vyjednali si aspoň, že převezmou a zachovají sochy z jejího průčelí. Ale když si je přišli převzít, byly už všechny roztlučeny a odvezeny na stavbu zdejších lázní. Příběhy, které se bohužel opakují dodneška…
Na náměstí najdeme Vlastivědné muzeum se zajímavými výstavami, sídlící v bývalé piaristické koleji, sochu T. G. Masaryka, po němž se dnes náměstí jmenuje, kašnu a renesanční radnici, ze které se ovšem městský úřad přestěhoval o kus dále. Návštěvníky láká také hotel Hejtmanský dvůr, který se z někdejší ruiny pod novým vedením vyšvihl mezi čtyřhvězdičkové, proslavené skvělou kuchyní.
Z náměstí se můžeme vydat po pěší zóně k místu, kde kdysi stávala Lounská brána, a obdivovat souvislou pěknou secesní zástavbu.
Slánky, kam se podíváte
Jedna z bran ovšem stojí dodneška – je to takzvaná Velvarská brána, poslední pozůstatek dávného opevnění města, zdobená znakem města i dalšími erby.
Hned za ní najdeme informační centrum, skvěle vybavené nejrůznějšími letáky lákajícími do okolí. Tím to ovšem nekončí – najdete tu něco zcela mimořádného. Obrovskou sbírku slánek, především z českých zemí, ale i ze světa, které infocentru věnovali lié, a udělali tak z něj unikátní muzeum.
Všechno to začalo jednou dřevěnou slánkou – u té je dnes zvláštní lísteček, aby ji nváštěvníci nepřehlédli, že právě ona byla první. Hezky zdobená slánka dala v roce 2011 vzniknout myšlence, že když se město jmenuje Slaný, dobře by se tu vyjímala sbírka slánek. „Když Slaný, město u Slaného pramene, tak proč nevybudovat sbírku slánek? Takovou, jakou nenajdete nikde na světě. Jediné u nás, ve Slaném!“ A tak vznikla výzva všem, kdo se na ní chtějí podílet, aby přinesli či poslali jakoukoli slánku, kterou nepotřebují nebo považují za obzvlášť hezkou… Jejím výsledkem je dnes množství vitrín, ve kterých najdeme slánky ze všech materiálů, nejroztodivnějších tvarů a barev. U mnohých z nich by nás ani v první chvíli nenapadlo, že jsou to slánky. Nejhezčí jsou asi ty porcelánové, od uměřených se zlaceným okrajem po nejrůznější pejsky, kočičky, žabky, kytičky, ovoce… Anebo třeba dvojité skládané slánky tvořené objímajícím se bílým a černým delfínem či stejně zbarvenými myškami. Zajímavé je třeba všimnout si, jak často se objevuje na slánce kohout či slepice nebo že mívají mnohdy tvar vajíček. Najdeme tu i slánky kovové, dřevěné, umělohmotné, ty obyčejnější, které třeba někteří z nás mají na stole, ale mezi ostatními najednou získávají svou cenu a půvab… Jednu vitrínu pak zdobí výhradně slánky zahraniční, které ukazují, „jak se solí v cizině“, kde najdeme motivy z New Yorku nebo třeba z Bolívie.
A aby toho nebylo málo, poskytnou nám tady i různé informace ohledně získávání soli, rozdílu mezi solí kuchyňskou a mořskou a uvidíme tu i model krystalické mřížky soli kuchyňské, správně halitu či chemicky chloridu sodného.
Slánská hora a Boží hrob
Od informačního centra se snadno dostaneme k další slánské dominantě, někdejšímu františkánskému klášteru. Ten tu vznikl v roce 1655 ajeho součástí je kostel Nejsvětější Trojice a loretánská kaple se sochou černé matky Boží. O jeho stavbu se zasloužil hrabě Bernard Ignác z Martinic, o kterém ještě uslyšíme. V roce 1950 komunisté řád vyhnali. Postupně pak klášter sloužil jako věznice s lehkou ostrahou, autoškola svazarmu, zoologická zahrada či střelnice. Po revoluci jej získali zpět františkáni, kteří jej věnovali bosým karmelitánům. Ti zde působí dodneška.
Velkou výhodou menších městeček bývá, že často stačí udělat jen pár z centra kroků a jste v přírodě. Platí to i o Slaném. Můžete se pustit za klášter kolem hřbitova a ovocného sadu, a pak narazíte na zajímavý sloup na malém kopečku. Je to sloup vinařů a rybářů, novodobá kopie sloupu ozdobeného symboly révy a ryb, který tu snad vztyčil už Karel IV. (jen škoda, že přímo u něj není nějaká naučná tabule). Odtud se pak můžete vypravit na kopec, který město hlídá a nabízí na něj pěkný výhled – trochu honosně se jmenuje Slánská hora. V jinak rovinaté krajině ale opravdu působí dosti majestátně – jedná se o totiž o sopečnou vyvřelinu. Vede tudy křížová cesta se třemi zastaveními, kterou kdysi vybudoval zdejší patriot Martinic.
Dnes je tu také naučná stezka s jedenácti tabulemi, které povyprávějí o zdejším rostlinstvu či zvířectvu. Končí u takzvaného Slaného pramene – ten je ovšem jen vzpomínkou na ten slavný, protože žádnou sůl už v jeho vodě nenajdeme…
Další zajímavost najdeme za jižním okrajem města, a s výstupem na Slánskou horou ji můžeme snadno spojit. Je to kaple Božího hrobu, kopie stejnojmenné stavby, kterou dodnes najdeme v centru Jeruzaléma. Nádherná křehká stavba tu vznikla v roce 1665 taktéž z iniciativy Martinice – měla tvořit trojúhelník s Loretou a kalvárií.
Sportovní a kulturní tipy
Ve městě najdeme velmi oblíbený a dobře vybavený akvapark, do kterého dojíždějí i z Prahy. Dlouhou tradici tu mají plochodrážní závody. Milovníci kultury tady najdou divadlo, kde hostují nejrůznější soubory, a oblíbené je město také u jazzových posluchačů – zdejší festival Slánské jazzové dny je nejstarší svého druhu u nás.
Zdroje:
Návštěva města Slaný.
Tabule naučné stezky na Slánské hoře.
